1. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Verš: Na počátku Bůh stvořil schopnost duše vnímat duchovní a fyzický svět.

Odůvodnění: "Počátek" symbolizuje prvotní stav před duchovním znovuzrozením, kdy duše ještě není schopna chápat a rozlišovat duchovní pravdy. "Nebe a země" symbolizují schopnost duše vnímat jak vnitřní duchovní svět, tak vnější fyzický svět.

2. Země byla pustá a prázdná a tma byla nad propastí a Duch Boží se vznášel nad vodami.

Verš: Duše je zpočátku neschopná rozlišovat dobro od zla a její chápání duchovních pravd je zatemněno.

Odůvodnění: "Země byla pustá a prázdná" symbolizuje duši před duchovním znovuzrozením, v níž není žádné skutečné pochopení pro duchovní dobro a pravdu. "Temnota" symbolizuje nevědomost a nepochopení duchovních věcí. "Propast" symbolizuje touhy duše a mylné představy, které ji svazují s materiálním světem. "Duch Boží", který se vznášel nad vodami, symbolizuje božskou milost, která v duši uchovává duchovní potenciál a čeká na její znovuzrození.

3. A Bůh řekl: 'Buď světlo!' A stalo se světlo.

Verš: Božská milost osvětluje duši a odhaluje duchovní pravdy.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Buď světlo!" symbolizuje působení božské milosti na duši, která si začíná uvědomovat duchovní pravdy. "Světlo" symbolizuje toto nové osvícení a pochopení duchovního světa.

4. A Bůh viděl světlo, že je dobré; a Bůh oddělil světlo od tmy.
5. A Bůh nazval světlo dnem a tmu nazval nocí. A bylo večer a bylo ráno, den první.

Verš: Duše začíná rozlišovat božský vliv od svých sobeckých tužeb.

Odůvodnění: "Bůh oddělil světlo od tmy" symbolizuje schopnost duše rozlišovat božský vliv od svých sobeckých tužeb. "Světlo" je nazýváno "dnem", symbolizujícím duchovní osvícení, a "tma" - "nocí", symbolizujícím sobectví. "Večer a ráno" symbolizují přechod od sobectví k duchovnímu osvícení, což je první fáze procesu duchovního znovuzrození duše.

6. A Bůh řekl: 'Buď obloha uprostřed vod a odděluj vody od vod!'
7. A Bůh učinil oblohu a oddělil vody, které jsou pod oblohou, od vod, které jsou nad oblohou. A stalo se tak.
8. A Bůh nazval oblohu nebem. A bylo večer a bylo ráno, den druhý.

Verš: V duši se formuje hranice mezi vnitřním a vnějším světem.

Odůvodnění: "Bůh stvořil oblohu uprostřed vod" symbolizuje vytvoření hranice mezi vnitřním a vnějším světem duše. "Vody nad oblohou" symbolizují duchovní pravdy, které vstupují do duše, a "vody pod oblohou" - dřívější představy duše. "Oblohu" Bůh nazval "nebem", symbolizujícím vnitřní duchovní svět. "Večer a ráno" symbolizují přechod k druhé fázi duchovního znovuzrození duše.

9. A Bůh řekl: 'Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se zjeví suchá zem.' A stalo se tak.
10. A Bůh nazval suchou zemí a shromážděné vody nazval moři. A Bůh viděl, že je to dobré.

Verš: Vnější svět duše je očištěn a připraven přijmout duchovní vliv.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Ať se shromáždí vody pod nebem na jedno místo a ať se ukáže souš!" symbolizuje očištění vnějšího světa duše a jeho připravenost přijmout duchovní vliv. "Souš" symbolizuje očištěný vnější svět a "moře" - dřívější představy duše.

11. A Bůh řekl: 'Ať země ze sebe vydá zeleň, rostliny, které dávají semeno, a stromy, které nesou ovoce, ať dávají plody, jejichž semena jsou v nich na zemi, podle jejich druhů.' A stalo se tak.
12. A země vydala zeleň, rostliny, které dávají semeno, podle jejich druhů, a stromy, které nesou ovoce, jejichž semena jsou v nich, podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré.
13. A bylo večer a bylo ráno, den třetí.

Verš: Do duše začínají pronikat duchovní projevy, ale ty ještě nejsou skutečně živé.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Ať ze země vyrostou rostliny..." symbolizuje pronikání duchovních projevů do duše, které ale ještě nejsou skutečně živé. "Tráva", "byliny vydávající semena" a "stromy rodící ovoce" symbolizují tyto duchovní projevy v různých fázích vývoje. "Večer a ráno" symbolizují přechod k třetí fázi duchovního znovuzrození duše.

14. A Bůh řekl: 'Buďte světelná tělesa na obloze, aby oddělovala den od noci a sloužila jako znamení, časy, dny a roky;
15. ať svítí na obloze a osvěcují zemi.' A stalo se tak.
16. A Bůh učinil dvě velká světelná tělesa: větší světelné těleso, aby vládlo dni, a menší světelné těleso, aby vládlo noci, a učinil hvězdy.
17. A Bůh je umístil na obloze, aby osvěcovaly zemi
18. a aby vládly nad dnem a nocí a oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré.
19. A bylo večer a bylo ráno, den čtvrtý.

Verš: V duši se rozhoří láska a víra, které jí dávají nové osvícení.

Odůvodnění: "Bůh stvořil dvě velká světla..." symbolizuje vzplanutí lásky a víry v duši. "Větší světlo" symbolizuje lásku a "menší světlo" - víru. "Večer a ráno" symbolizují přechod k čtvrté fázi duchovního znovuzrození duše.

20. A Bůh řekl: 'Ať se vody hemží živými tvory a ať létají ptáci nad zemí, na obloze, otevřené.'
21. A Bůh stvořil velká mořská monstra a každou živou duši, která se hemží, s kterou se voda hemží podle jejich druhů, a každou okřídlenou ptáka, podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré.
22. A Bůh je požehnal a řekl: 'Plodte a množte se a naplňte vody v mořích a ptáci ať se rozmnožují na zemi.'
23. A bylo večer a bylo ráno, den pátý.

Verš: Duchovní projevy duše se stávají stále živějšími a dynamičtějšími.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Ať se vody hemží živými tvory a ptáci ať létají..." symbolizuje stávání se duchovních projevů duše stále živějšími a dynamičtějšími. "Vodní tvorové" a "ptáci" symbolizují tyto projevy v různých fázích vývoje. "Večer a ráno" symbolizují přechod k páté fázi duchovního znovuzrození duše.

24. A Bůh řekl: 'Ať země ze sebe vydá živé tvory, podle jejich druhů: dobytek, plazy a divoká zvířata na zemi, podle jejich druhů.' A stalo se tak.
25. A Bůh učinil divoká zvířata na zemi, podle jejich druhů, a dobytek, podle jejich druhů, a všechen plaz na zemi, podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré.

Verš: V duši se rodí hlubší pochopení pro duchovní dobro a pravdu.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Ať země vydá živé tvory..." symbolizuje zrození hlubšího pochopení pro duchovní dobro a pravdu v duši. "Živí tvorové" symbolizují různé formy tohoto pochopení.

26. A Bůh řekl: 'Udělejme člověka podle našeho obrazu, podle naší podoby, ať panuje nad rybami v moři, nad ptáky nebeskými, nad dobytkem, nad celou zemí a nad všemi plazy, kteří se hemží na zemi.'
27. A Bůh stvořil člověka podle svého obrazu, podle Božího obrazu ho stvořil; muže a ženu je stvořil.
28. A Bůh je požehnal a Bůh jim řekl: 'Plodte a množte se, a naplňte zemi a podmaňte si ji a panujte nad rybami v moři, nad ptáky nebeskými a nad vším živým, co se hýbe po zemi.'

Verš: Člověk je stvořen k obrazu Božímu, schopný vládnout nad svým vnitřním i vnějším světem.

Odůvodnění: "Bůh stvořil člověka k obrazu svému..." symbolizuje duchovní znovuzrození člověka, v němž se stává "obrazem Božím". "Vláda" nad tvory symbolizuje schopnost duše ovládat své myšlenky, pocity a činy.

29. A Bůh řekl: 'Hle, dávám vám všechny byliny, které jsou na celé zemi, které nesou semeno, a všechny stromy, jejichž plody jsou se semeny v nich; vám to bude za potravu.'
30. Všem divokým zvířatům na zemi, všem ptákům nebeským a všemu, co se hemží po zemi, co má život, dávám za potravu všechny zelené byliny. A stalo se tak.
31. A Bůh viděl všechno, co udělal, a hle, bylo to velmi dobré. A bylo večer a bylo ráno, den šestý.

Verš: Duše získává vše potřebné pro svůj duchovní růst.

Odůvodnění: "Bůh řekl: Hle, dávám vám všechny rostliny..." symbolizuje získání duší všeho potřebného pro její duchovní růst. "Rostliny" symbolizují duchovní potravu. "Večer a ráno" symbolizují přechod k šesté fázi duchovního znovuzrození duše.