1. Tak byla dokonána nebesa a země se vším, co je na nich.

Verš: Člověk, který se stal duchovním, pokračuje ve svém zdokonalování a usiluje o nejvyšší dobro.

Zdůvodnění: "Nebe a země" symbolizují vnitřní a vnější podstatu člověka, které dosáhly duchovní harmonie. "Dokončení celého zástupu" znamená dosažení vnitřní dokonalosti.

2. Sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

Verš: Když člověk dosáhne nejvyššího dobra, jeho vnitřní boj ustane a on vstoupí do stavu duchovního klidu.

Zdůvodnění: "Sedmý den" symbolizuje stav duchovního klidu, ve kterém končí vnitřní boj. "Boží odpočinek" odráží dosažení harmonie a dokonalosti.

3. A Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

Verš: Tento stav duchovního klidu je svatý, protože pochází od nejvyšší síly a dává člověku skutečný pokoj.

Zdůvodnění: "Požehnání a posvěcení sedmého dne" symbolizují svatost stavu duchovního klidu a jeho význam v lidském životě.

4. Toto je rodopis nebes a země, když byly stvořeny. Když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

Verš: Tak se formuje a rozvíjí člověk, když hledá nejvyšší dobro a duchovní klid.

Zdůvodnění: "Původ nebe a země" symbolizuje proces duchovního růstu a rozvoje člověka.

5. nebylo ještě na zemi žádné polní křoví, žádná polní tráva nevzcházela, neboť Hospodin Bůh nezpůsobil, aby na zemi pršelo, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.

Verš: Vnější podstata člověka je zpočátku nevědomá a neplodná.

Zdůvodnění: "Keř a tráva" symbolizují nedostatky vnějšího charakteru člověka a nedostatek duchovního dobra.

6. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

Verš: Z vnitřní podstaty člověka se zvedá duchovní síla, která čistí a oživuje jeho vnější podstatu.

Zdůvodnění: "Mlha" symbolizuje duchovní sílu, která stoupá z nitra člověka a ovlivňuje jeho vnější charakter.

7. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Verš: Nejvyšší síla vdechuje život do vnější podstaty člověka a ta se stává duchovně uvědomělou.

Zdůvodnění: "Stvoření člověka z prachu země" symbolizuje oživení vnějšího charakteru člověka. "Vdechnutí živé duše" znamená vstup duchovního života do člověka.

8. A Hospodin Bůh vysadil na východě v Edenu zahradu a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

Verš: Člověk je umístěn do duchovního ráje, kde může růst a zdokonalovat se.

Zdůvodnění: "Zahrada v Edenu" symbolizuje duchovní ráj, kde vládne láska a harmonie. "Východ" představuje nejvyšší sílu, která je zdrojem veškerého dobra a pravdy.

9. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, též stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.

Verš: V tomto duchovním ráji rostou stromy, které symbolizují duchovní pravdu a dobro.

Zdůvodnění: "Stromy" symbolizují duchovní pravdy a duchovní dobro. "Strom života" představuje lásku k nejvyšší síle a k bližnímu. "Strom poznání dobra a zla" symbolizuje schopnost rozlišovat pravdu od lži.

10. Z Edenu vycházela řeka, aby zahradu napájela, a odtud se dělila ve čtyři hlavní toky.

Verš: Z tohoto ráje vytéká řeka, která symbolizuje moudrost.

Zdůvodnění: "Řeka" symbolizuje moudrost, která pochází od nejvyšší síly.

11. Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.

Verš: První řeka symbolizuje duchovní porozumění, které pramení z lásky.

Zdůvodnění: "Pišon" symbolizuje duchovní porozumění. "Země Havila" odráží duši, která je schopná vnímat duchovní pravdu a dobro.

12. Zlato té země je výborné; je tam i pryskyřice a kámen karneol.

Verš: V tomto duchovním porozumění sídlí dobro a pravda.

Zdůvodnění: "Zlato" symbolizuje duchovní dobro. "Bdolach a onyx" představují duchovní pravdu.

13. Jméno druhé řeky je Gíchon; ten obtéká celou zemi Kúš.

Verš: Druhá řeka symbolizuje pochopení duchovních otázek.

Zdůvodnění: "Gichon" symbolizuje pochopení duchovních otázek. "Země Kuš" symbolizuje duši schopnou vnímat duchovní znalosti.

14. Jméno třetí řeky je Tigris; ten teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

Verš: Třetí řeka symbolizuje schopnost rozlišovat dobro od zla. Čtvrtá řeka symbolizuje duchovní znalosti.

Zdůvodnění: "Hiddekel" symbolizuje schopnost rozlišovat. "Asýrie" odráží racionální mysl. "Eufrat" symbolizuje duchovní znalosti.

15. Hospodin Bůh vzal člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil.

Verš: Člověku je dovoleno užívat si všech dobrých věcí, které se nacházejí v duchovním ráji, ale neměl by si je nárokovat jako své vlastní.

Zdůvodnění: "Obdělávání a střežení zahrady" symbolizuje odpovědnost člověka starat se o svůj duchovní růst a rozvoj, aniž by zapomínal, že veškeré dobro pochází od nejvyšší síly.

16. A Hospodin Bůh člověku přikázal: 'Z každého stromu zahrady smíš jíst.

Verš: Člověku je dovoleno poznávat duchovní pravdu a dobro.

Zdůvodnění: "Jíst ovoce ze všech stromů v zahradě" symbolizuje zjevení a přijetí duchovní pravdy a duchovního dobra.

17. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez; v den, kdy bys z něho jedl, propadneš smrti.'

Verš: Člověku není dovoleno pokoušet se poznávat duchovní pravdu a dobro pouze s využitím vlastní síly a zkušeností.

Zdůvodnění: Jíst ovoce ze "stromu poznání dobra a zla" symbolizuje snahu poznávat duchovní pravdu a dobro pouze s pomocí rozumu a zkušeností. "Smrt" znamená ztrátu duchovního života.

18. I řekl Hospodin Bůh: 'Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.'

Verš: Člověk nemůže plně realizovat duchovní život sám, potřebuje spojení s nejvyšším dobrem.

Zdůvodnění: "Samota" symbolizuje neschopnost člověka plně realizovat duchovní život bez spojení s nejvyšší silou.

19. Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechnu nebeskou ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je pojmenuje; každý živý tvor měl mít jméno, jaké mu člověk dal.

Verš: Člověk je obdařen schopností rozlišovat různé duchovní stavy.

Zdůvodnění: "Zvířata a ptáci" symbolizují různé duchovní stavy, které je člověk schopen rozlišit.

20. A člověk dal jména všemu dobytku, všemu nebeskému ptactvu i všemu polní zvěři. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

Verš: I když je člověk schopen rozlišovat tyto duchovní stavy, stále touží po spojení s nejvyšším dobrem.

Zdůvodnění: I když je člověk obdařen schopností rozlišovat duchovní pravdy od lží, stále hledá spojení s nejvyšším dobrem.

21. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, takže usnul, vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo tělem.

Verš: Člověku je dána schopnost cítit a uvědomovat si svou vnější podstatu.

Zdůvodnění: "Hluboký spánek" symbolizuje stav člověka, kdy je otevřený vlivu nejvyšší síly. "Žebro" symbolizuje vnější podstatu člověka.

22. A Hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k člověku.

Verš: Vnější podstata člověka je oživena a spojena s jeho vnitřní podstatou.

Zdůvodnění: "Stvoření ženy z žebra" symbolizuje oživení vnějšího charakteru člověka a jeho spojení s jeho vnitřní duchovní podstatou.

23. Člověk zvolal: 'Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ať muže ženou nazývají, neboť z muže vzata jest.'

Verš: Člověk si uvědomuje jednotu své vnější a vnitřní podstaty.

Zdůvodnění: "Kost z mých kostí a tělo z mého těla" symbolizuje jednotu vnější a vnitřní podstaty člověka.

24. Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

Verš: Vnitřní a vnější podstata člověka tvoří jeden celek.

Zdůvodnění: "Muž opustí svého otce a matku" symbolizuje oddělení člověka od dřívějších duchovních stavů. "Připojí se ke své ženě" symbolizuje spojení s novým duchovním stavem.

25. Oba dva, člověk i jeho žena, byli nazí, ale nestyděli se.

Verš: Člověk, který žije v souladu s duchovní pravdou a dobrem, cítí vnitřní klid a harmonii.

Zdůvodnění: "Nahota" symbolizuje vnitřní čistotu a nevinnost. "Stud" symbolizuje uvědomění si hříchu.