První kniha Mojžíšova, 3. kapitola: Příběh o Stvoření s vysvětlením

1. Ale had byl nejchytřejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: 'Opravdu vám Bůh řekl, že nesmíte jíst ze žádného stromu v zahradě?'
Verš: Lidská smyslovost, snažící se pochopit vše skrze fyzické smysly, byla lstivá a klamná. Začala ovlivňovat lidské ego a zasévat pochybnosti o duchovních pravdách.
Zdůvodnění: "Had" symbolizuje smyslovost, jež se snaží poznat vše skrze fyzické vnímání. V této fázi se smyslovost stává dominantní a ovlivňuje lidské ego ("ženu"), čímž zasévá pochybnosti o duchovních pravdách.

2. Žena hadovi odpověděla: 'Plody ze stromův zahradě jíst můžeme,
Verš: Lidské ego odpovědělo, že je svobodné užívat si pozemských radostí a získávat znalosti z fyzického světa.
Zdůvodnění: "Plody stromů" symbolizují pozemské radosti a uspokojení z poznávání hmotného světa. Ego, vedené smysly, věří, že je svobodné užívat si vše, co nabízí fyzický svět.

3. ale o ovoci ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: 'Nesmíte jíst, ani se ho dotýkat, abyste nezemřeli.''
Verš: Ego však uznalo, že existují znalosti, které pochází pouze od Boha, a že člověk nesmí zpochybňovat Boží moudrost; jinak zemře duchovně.
Zdůvodnění: "Strom uprostřed zahrady" symbolizuje Boží moudrost a duchovní pravdy. Ego chápe, že existují znalosti dostupné pouze skrze Boha, ale smysly ho tlačí k pochybnostem.

4. Had řekl ženě: 'Určitě nezemřete.
5. Bůh ví, že v den, kdy z něj budete jíst, otevřou se vám oči a budete jako Bůh, znalí dobra i zla.'
Verš: Smysly nadále ovlivňovaly lidské ego, tvrdily, že pochybnosti a získávání pozemských znalostí nepovedou k duchovní smrti, ale pomohou člověku stát se rovným Bohu, schopným sám rozlišovat dobro od zla.
Zdůvodnění: Smysly svádějí ego slibem moudrosti a síly rovných Bohu, pokud se podřídí jejich vlivu a bude hledat poznání ve světě, a ne v Bohu.

6. Když žena viděla, že strom je dobrý k jídlu, líbivý na pohled a žádoucí pro získání moudrosti, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a on jedl.
Verš: Lidské ego, hnané smyslnými touhami a pokoušené příslibem pozemských znalostí, podlehlo a přijalo pozemské znalosti za své vlastní. Jeho rozum s tím souhlasil.
Zdůvodnění: Ego podléhá svodu smyslů a začíná vnímat pozemské znalosti jako své vlastní, odděluje je od Boží moudrosti. "Muž" v tomto verši symbolizuje rozum, který souhlasí s volbou ega.

7. Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili fíkové listy a udělali si zástěry.
Verš: Člověk ztratil svou duchovní nevinnost, začal si uvědomovat své odcizení od Boha a pocítil stud.
Zdůvodnění: "Otevřené oči" symbolizují uvědomění si odcizení od Boha. "Nahota" symbolizuje ztrátu duchovní nevinnosti a stud, který vyplývá z vědomí odloučení od božského.

8. Uslyšeli hlas Hospodina Boha, jak se prochází po zahradě za denního vánku, a člověk a jeho žena se ukryli před Hospodinem Bohem mezi stromy zahrady.
Verš: Člověk ucítil Boží přítomnost, vyděsil se a schoval se, aby skryl svou nedokonalost.
Zdůvodnění: "Boží hlas" symbolizuje vnitřní pocit Boží přítomnosti. Strach z Boží přítomnosti je odrazem lidské hanby a strachu z trestu za odcizení od božského.

9. Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: 'Kde jsi?'
Verš: Bůh vyzval člověka, aby se postavil čelem k odpovědnosti za své činy.
Zdůvodnění: Bůh podněcuje člověka k vnitřnímu dialogu a sebereflexi, nutí ho uvědomit si důsledky svých činů.

10. Odpověděl: 'Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se ukryl.'
Verš: Člověk přiznal svůj strach a stud plynoucí ze ztráty duchovní nevinnosti.
Zdůvodnění: Člověk se přiznává ke svým chybám a strachu z Božího trestu.

11. Bůh řekl: 'Kdo ti řekl, že jsi nahý? Snad jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?'
12. Člověk odpověděl: 'Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, mi dala ovoce ze stromu, a já jsem jedl.'
13. Hospodin Bůh řekl ženě: 'Cos to udělala?' Žena odpověděla: 'Had mě podvedl, a já jsem jedla.'
Verš: Člověk se snažil ospravedlnit své jednání, obviňoval ostatní - své ego a smysly - za své chyby.
Zdůvodnění: Člověk není ochoten nést plnou zodpovědnost za své chyby a obviňuje druhé, odráží neochotu přiznat si vinu.

14. Hospodin Bůh řekl hadovi: 'Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi zvířaty a mezi všemi divokými zvířaty! Po břiše se budeš plazit a prach jíst po všechny dny svého života.
15. Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi tvoje potomstvo a její potomstvo; ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.'
Verš: Bůh odsoudil smysly, prohlásil, že budou vždy v rozporu s duchovnem, ale slíbil, že je člověk bude moci ovládat skrze duchovní sílu.
Zdůvodnění: "Had" zde symbolizuje nejen smysly, ale zlo jako celek. Bůh předvídá, že zlo bude vždy existovat a bude v rozporu s duchovnem, ale člověk je nadán schopností ho ovládat a překonávat skrze duchovní sílu.

16. Ženě řekl: 'Velmi rozmnožím tvoje trápení v těhotenství; s bolestí budeš rodit děti. Tvůj chtíč bude k tvému muži, a on nad tebou bude vládnout.'
Verš: Bůh vyzval lidské ego k zodpovědnosti za podlehnutí smyslným pokušením a předpověděl potíže a utrpení spojené s uspokojováním egoistických tužeb.
Zdůvodnění: Ego, které se podřizuje smyslům, způsobuje utrpení a potíže spojené s uspokojováním sobeckých tužeb.

17. Adamovi řekl: 'Protože jsi poslouchal hlas své ženy a jedl ze stromu, o němž jsem ti přikázal: 'Nesmíš z něho jíst!' Prokletá je kvůli tobě země; s trápením z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
Verš: Bůh odsoudil rozum za souhlas s chybnou volbou ega a varoval, že pozemský život se stane obtížným a plným utrpení.
Zdůvodnění: Rozum ("muž"), souhlasící s chybnou volbou ega, vede člověka k potížím a utrpení.

18. Trní a hloží ti bude plodit, a budeš jíst polní byliny.
19. V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní jsi vzat; prach jsi a do prachu se vrátíš.'
Verš: Bůh předpověděl, že lidský život bude plný výzev a boje se zlem a že se nakonec člověk vrátí ke svému původnímu duchovně nevědomému stavu.
Zdůvodnění: Lidský život oddělený od duchovní pravdy se stává bojem se zlem a utrpením. "Trní a bodláčí" symbolizují potíže a překážky, s nimiž se setkává člověk, který se odloučil od Boha. "Návrat k zemi" symbolizuje návrat k původnímu duchovně nevědomému stavu.

20. Člověk pojmenoval svou ženu Eva, protože se stala matkou všech živých.
Verš: Člověk si uvědomil důsledky svého jednání a pojmenoval své ego "Život", protože ho považoval za příčinu všeho.
Zdůvodnění: "Eva" (život) symbolizuje lidské ego, které je odloučené od Boha, a proto se mylně vnímá jako příčina všeho.

21. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je.
Verš: Bůh ve svém milosrdenství oblékl lidské ego a rozum do ochranné vrstvy, aby zmírnil jeho utrpení a umožnil mu pokračovat v jeho duchovní evoluci.
Zdůvodnění: "Oděvy z kůže" symbolizují Boží milost, která chrání člověka před zlem a utrpením, a dovoluje mu pokračovat v jeho duchovní evoluci.

22. Hospodin Bůh řekl: 'Hle, člověk se stal jako jeden z nás, znalý dobra i zla. A teď, aby nevztáhl ruku, aby nevzal také ze stromu života, a nejedl a nežil navěky...'
23. Proto ho Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Verš: Bůh pochopil, že člověk oddělený od Jeho moudrosti se stane sobeckým a pokusí se srovnat s Bohem skrze pozemské znalosti, a proto ho oddělil od přímé komunikace s duchovním světem.
Zdůvodnění: "Strom života" symbolizuje Boží moudrost. Bůh, předvídající lidský egoismus a touhu srovnat se s Bohem, ho oddělil od přímé komunikace s duchovním světem.

24. Vyhnal člověka a postavil cherubíny na východní stranu zahrady Eden s plamenným mečem, který se otáčel na všechny strany, aby střežil cestu ke stromu života.
Verš: Bůh postavil anděla, aby střežil cestu k duchovní moudrosti a zabránil jejímu znesvěcení.
Zdůvodnění: "Cherubín" symbolizuje anděla střežícího cestu k duchovní moudrosti. "Planoucí meč" symbolizuje lidské sobecké touhy a bludy, které ho odvádějí od pravého duchovního poznání.
Tato webová stránka nabízí zkrácený výklad 1. knihy Mojžíšovy, založený na díle Emanuela Swedenborga (1688-1772) „Arcana Coelestia“ (1756). Swedenborg věřil, že 1. kniha Mojžíšova obsahuje nebeská tajemství a duchovní učení, která nelze plně pochopit pouze z doslovného textu. Swedenborg se snažil odhalit tyto hlubší významy, aby pomohl lidem lépe porozumět jejich životům a duchovně se rozvíjet.