13-1

Ardžuna pravil: Ó, můj drahý Krišno, přeji si poznat hmotu a Ducha, tělo a duši, poznání a cíl poznání.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna vyjadřuje svou touhu poznat základní pojmy, které jsou nezbytné na duchovní cestě. Chce porozumět pojmům hmoty a Ducha, těla a duše, poznání a cíle poznání, které jsou zásadní pro pochopení jeho pravé podstaty a vztahu s Božským.

13-2

Nejvyšší Pán pravil: Toto tělo, ó synu Kuntí, se nazývá pole a ten, kdo zná toto pole, se nazývá znalec pole.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poskytuje definice těla jako pole a duše jako znalce pole. Tělo je polem působnosti, ale duše je ta, která si toto pole a to, co se na něm děje, uvědomuje.

13-3

Ó potomku Bharaty, pochop, že Já jsem také znalec ve všech tělech a poznání je pochopení tohoto těla a jeho znalce. Takový je Můj názor.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna odhaluje, že je Nejvyšší Znalec přítomný ve všech tělech. Není jen znalcem individuální duše, ale také si je vědom Nadduše, která doprovází každou živou bytost jako svědek a dárce svolení. Zdůrazňuje, že pravé poznání je pochopení těla a jeho znalce – jak individuální duše, tak Nadduše.

13-4

Nyní prosím vyslechni Mé stručné vysvětlení o tomto poli působnosti a jak je utvořeno, jaké jsou jeho proměny, odkud pochází, kdo je znalec tohoto pole a jaký je jeho vliv.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna žádá Ardžunu, aby vyslechl Jeho vysvětlení o poli působnosti (těle), jeho struktuře, proměnách, původu, a také o znalci pole (duši) a jeho vlivu. Toto vysvětlení pomůže Ardžunovi lépe pochopit vzájemné působení hmoty a ducha.

13-5

Toto poznání o poli působnosti a znalci působnosti popsali různí mudrci v různých védských spisech. Je zvláště objasněno ve Védánta-sútře, kde jsou příčiny a následky plně zdůvodněny.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na to, že poznání o poli působnosti a jeho znalci není nic nového, ale nachází se v různých védských spisech, které popsali staří mudrci. Zvláště vyzdvihuje Védánta-sútru, kde je toto téma detailně rozebráno a logicky zdůvodněny příčiny a následky.

13-6

Pět hrubých elementů, falešné ego, rozum, neprojevené, deset smyslů a mysl, pět smyslových objektů.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna začíná vyjmenovávat složky pole neboli těla. Pět hrubých elementů je země, voda, oheň, vzduch a éter – prostor, ve kterém se projevují ostatní elementy. Falešné ego je mylná představa o sobě jako o těle. Rozum je schopnost myslet a analyzovat. Neprojevené je jemná hmota, ze které vše vzniká. Deset smyslů zahrnuje pět vnímacích smyslů (zrak, sluch, čich, chuť, hmat) a pět činných smyslů (řeč, uchopování, chůze, vylučování a rozmnožování). Mysl je vnitřní nástroj, který zpracovává informace. Pět smyslových objektů je zvuk, hmat, forma, chuť a vůně.

13-7

Touha, nenávist, štěstí, utrpení, celé tělo, životní projevy a přesvědčení – to vše dohromady je považováno za pole působnosti a jeho proměny.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje v popisu projevů pole působnosti neboli těla. Touha a nenávist, štěstí a utrpení jsou emoce, které vznikají v těle. Celé tělo je projevem pole, které zahrnuje jak hrubé, tak jemné elementy. Životní projevy jsou tělesné funkce, které udržují život. Přesvědčení jsou hluboce zakořeněné názory, které řídí jednání. Všechny tyto projevy podléhají proměnám a jsou součástí pole působnosti.

13-8

Pokora, prostota, zdržení se násilí, shovívavost, poctivost, služba pravému duchovnímu učiteli, čistota, stálost a sebekontrola.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna začíná vyjmenovávat vlastnosti, které jsou nezbytné k získání pravého poznání a osvobození se od omezení pole působnosti. Pokora znamená umenšení vlastního ega. Prostota znamená zdržení se zbytečných slov a předstírání. Zdržení se násilí znamená neubližovat ostatním ani fyzicky, ani emocionálně. Shovívavost znamená schopnost snášet obtíže a nepohodlí. Poctivost znamená pravdivost ve slovech i činech. Služba pravému duchovnímu učiteli je zásadní pro získání správného vedení na duchovní cestě. Čistota se týká jak vnější, tak vnitřní čistoty. Stálost znamená pevné držení se duchovních principů. Sebekontrola znamená schopnost ovládat své touhy a impulzy.

13-9

Zdržení se požitků smyslových objektů, osvobození se od falešného ega a pochopení zla, které je vlastní zrození, smrti, stáří a nemocem.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve výčtu vlastností, které pomáhají osvobodit se od připoutanosti k materiálnímu světu. Zdržení se požitků smyslových objektů znamená nepoddávat se nadměrným touhám. Osvobození se od falešného ega znamená pochopit, že nejsme tělo, ale věčná duše. Pochopení zla, které je vlastní zrození, smrti, stáří a nemocem, pomáhá pochopit utrpením naplněnou povahu materiální existence a motivuje k hledání duchovního útočiště.

13-10

Nepřipoutanost k dětem, manželce, domovu a ostatnímu, vyrovnaná mysl v přítomnosti žádoucího a nežádoucího.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje potřebu osvobodit se od nadměrné připoutanosti k rodině a majetku a také zachovat vyrovnanou mysl jak v příznivých, tak v nepříznivých okolnostech. Neznamená to, že je třeba opustit rodinu nebo ignorovat povinnosti, ale zbavit se emocionální závislosti a rozvíjet vnitřní mír.

13-11

Stálá a čistá duchovní služba Mně, pobývání na odlehlých místech, odloučení od davů lidí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna hovoří o stálé a čisté duchovní službě jako o důležité praxi na duchovní cestě. Pobývání na odlehlých místech a odloučení od davů lidí pomáhá soustředit se na duchovní praxi a vyhnout se zbytečnému rozptylování. Neznamená to úplnou izolaci od společnosti, ale vědomou volbu prostředí, které podporuje duchovní růst.

13-12

Uvědomění si důležitosti sebepoznání a filozofické hledání Absolutní Pravdy – to vše prohlašuji za poznání a vše, co se od toho liší, za nevědomost.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uzavírá shrnutí výše uvedených vlastností a principů a prohlašuje je za pravé poznání. Uvědomění si důležitosti sebepoznání a hledání Absolutní Pravdy jsou základními kameny duchovního růstu. Vše, co se od těchto principů liší, je nevědomost, která brzdí duchovní pokrok. Toto poznání pomáhá člověku osvobodit se od omezení materiálního světa a přiblížit se Božskému.

13-13

Nyní ti vysvětlím, co je poznání, jehož poznáním poznáš věčné. To se nazývá Nejvyšší Pravda, která nemá počátku a je Mi podřízena. Nachází se mimo příčiny a následky tohoto hmotného světa.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna signalizuje přechod k vysvětlení Nejvyšší Pravdy neboli Božského. Tato Pravda je věčná, nemá počátek a nachází se mimo zákonitosti příčin a následků, které fungují v hmotném světě. Je podřízena Jemu jako Nejvyššímu Pánu všeho.

13-14

Všude jsou Jeho ruce a nohy, Jeho oči, hlavy a tváře a všude má uši. Tímto způsobem Nejvyšší Duše prostupuje vším.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna obrazně popisuje všudypřítomnost Nejvyšší Duše. Ačkoli Božské nemá hmotné tělo, Jeho přítomnost a vliv jsou cítit všude. Je zdrojem a udržovatelem všeho existujícího a Jeho vědomí prostupuje veškerým stvořením.

13-15

Nejvyšší Duše je původním zdrojem všech smyslů, nicméně sama je bez smyslů. Je neangažovaná, ačkoli je udržovatelem všech bytostí. Je transcendentní k vlastnostem hmotné přírody a zároveň je vládkyní všech těchto vlastností.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve vysvětlování transcendentní povahy Nejvyšší Duše. Je původním zdrojem všech smyslů, ačkoli sama nemá hmotné smyslové orgány. Není s ničím spojená, ale zároveň udržuje existenci všech bytostí. Je nad vlastnostmi hmotné přírody (dobro, vášeň a nevědomost), ale zároveň je vládkyní těchto vlastností a ovládá je.

13-16

Nejvyšší Pravda se nachází vně i uvnitř všech bytostí, pohyblivých i nepohyblivých. Protože je jemná, nelze ji pochopit hmotnými smysly. Ačkoli je velmi daleko, je také všem blízko.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje všezahrnující přítomnost Nejvyšší Pravdy – jak vně, tak uvnitř všech bytostí, pohyblivých i nepohyblivých. Je tak jemná, že ji nelze pochopit hmotnými smysly. Ačkoli se Nejvyšší Pravda může zdát vzdálená a nedosažitelná, je také velmi blízko, protože se nachází v srdci každého.

13-17

Ačkoli se Nejvyšší Duše zdá být rozdělena mezi všechny bytosti, nikdy není rozdělena. Je jeden celek. Ačkoli je udržovatelem všech živých bytostí, je třeba chápat, že vše pohltí a vše stvoří.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že ačkoli se Nejvyšší Duše může zdát rozdělená, protože se nachází v každé živé bytosti, ve skutečnosti je jeden celek a nedělitelná. Je udržovatelem všech bytostí, ale zároveň i stvořitelem a ničitelem, který vše pohltí v sobě. Tento verš zdůrazňuje jednotu a všezahrnující povahu Božského.

13-18

Je zdrojem světla všech světelných těles. Je mimo temnotu hmoty a je neprojevená. Je poznání, je předmětem poznání a je cílem poznání. Sídlí v srdci každého.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje Nejvyšší Duši jako zdroj světla všeho existujícího, která se nachází mimo temnotu hmoty. Je neprojevená a transcendentní. Je jak poznáním, tak předmětem poznání, tak cílem poznání a sídlí v srdci každého jako centrum a vůdce všeho existujícího.

13-19

Takto jsem ti ve stručnosti vysvětlil pole působnosti (tělo), poznání a předmět poznání. Jedině Moji oddaní služebníci to mohou plně pochopit a tím dosáhnout Mé podstaty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna shrnuje dříve uvedené vysvětlení o těle, poznání a předmětu poznání. Jedině Jeho oddaní služebníci, kteří se Jemu zasvětili, mohou plně pochopit toto učení a tím dosáhnout Jeho božské podstaty.

13-20

Je třeba vědět, že hmota a živé bytosti jsou bez počátku. Jejich proměny a hmotné vlastnosti pocházejí z hmoty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že jak hmota, tak živé bytosti (duše) jsou věčné a bez počátku. Veškeré proměny a vlastnosti, které vidíme v hmotném světě, pocházejí z interakce hmoty, nikoli z duše.

13-21

Říká se, že příroda je zdrojem všech hmotných příčin a následků, ale živá bytost je příčinou různých utrpení a požitků v tomto světě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje roli přírody a živé bytosti v hmotném světě. Příroda je zdrojem všech hmotných příčin a následků, vytváří těla a okolnosti. Živá bytost, nacházející se v tomto hmotném prostředí, zažívá různá utrpení a požitky v závislosti na své interakci s přírodou a jejími vlastnostmi.

13-22

Takto živá bytost v hmotné přírodě následuje životní cesty, užívajíc si tří vlastností hmotné přírody. Děje se tak proto, že se stýká s hmotou. Tak prožívá dobré a zlé v různých formách bytí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve vysvětlování zkušenosti živé bytosti v hmotném světě. Živá bytost si užívá vlivu tří vlastností hmotné přírody a tento styk s hmotou určuje, že se živá bytost rodí v různých formách bytí, prožívajíc jak dobro, tak zlo.

13-23

Nicméně v těle je ještě jeden transcendentální poživatel, a to Pán, Nejvyšší vlastník, který je přítomen jako dozorce a dovolovatel a který je nazýván Nadduší.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna odhaluje, že vedle individuální duše je v těle přítomna ještě jedna bytost – Nadduše, která je transcendentálním poživatelem, Pánem a Nejvyšším vlastníkem. Je přítomna jako svědek, dozorce a dovolovatel všech činností, které individuální duše provádí.

13-24

Ten, kdo rozumí tomuto učení o živé bytosti, hmotě a jejich vzájemném působení, jistě dosáhne osvobození. Už se zde nenarodí, ať už je jeho současný stav jakýkoli.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že pochopení živé bytosti, hmoty a jejich vzájemného působení je cestou k osvobození z koloběhu zrození a smrti. Toto pochopení pomáhá pochopit, že duše není tělo a že je věčná a neměnná. Ten, kdo toto učení skutečně chápe, se již nenarodí v hmotném světě, bez ohledu na jeho současný stav nebo okolnosti. Pochopení je klíčem k duchovní svobodě.

13-25

Někteří vidí Nadduši v sobě pomocí meditace, jiní zdokonalováním poznání a další nesobeckou činností.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na tři hlavní cesty, jak lidé mohou dosáhnout uvědomění si Nadduše: rozjímání, sebepoznání a službu Bohu. Každá z těchto cest je vhodná pro určitý charakter člověka a úroveň pochopení.

13-26

Jsou i tací, kteří, nemajíce duchovní znalosti, začnou uctívat Nejvyššího, slyšíce o Něm od ostatních. Protože se snaží naslouchat autoritám, i oni se povznášejí nad cestu zrození a smrti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna mluví o těch, kteří, sami neovládajíce duchovní znalosti, začnou uctívat Nejvyššího, slyšíce o Něm z autoritativních zdrojů. I tito lidé, díky své ochotě naslouchat a následovat pokyny, se mohou povznést nad cyklus zrození a smrti.

13-27

Ó nejlepší z Bhāratovy dynastie, věz, že vše, co existuje – pohyblivé i nepohyblivé – je pouze spojením pole působnosti a znalce pole.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna shrnuje, že vše, co existuje v hmotném světě, pohyblivé i nepohyblivé, je výsledkem spojení pole působnosti (těla) a znalce pole (duše). Toto vzájemné působení je základem veškeré existence a tělo a duše jsou vzájemně propojeny, ale zároveň se liší.

13-28

Ten, kdo vidí, že Nadduše doprovází individuální duši ve všech tělech a že ani duše, ani Nadduše nezanikají v neustále se měnícím těle, ten vidí pravdivě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že vidět pravdivě znamená spatřit přítomnost Nadduše ve všech tělech, doprovázející individuální duši. Jak duše, tak Nadduše jsou věčné a nezanikají, ačkoli tělo je podrobeno zániku, a že toto pochopení je základem pravdivého duchovního vidění.

13-29

Ten, kdo vidí Nadduši stejně všude a v každém, nepohrdá sám sebou svým vlastním duchem. Tak se blíží transcendentálnímu cíli.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že ten, kdo dokáže spatřit rovnocennou přítomnost Nadduše všude a v každém, nedovolí svému duchu, aby jím pohrdal a klamal ho. Takové pochopení pomáhá přiblížit se transcendentálnímu cíli – duchovnímu osvobození a jednotě s Božstvím.

13-30

Ten, kdo vidí, že všechny činnosti vykonává tělo, které je stvořeno z hmoty, ale duše nedělá nic, ten vidí pravdivě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že pravdivé pochopení je uvědomit si, že všechny činnosti v hmotném světě vykonává tělo, které je stvořeno z hmoty, ale samotná duše je nečinná. Duše je pouze pozorovatel a její pravá podstata je transcendentální a nesouvisí s tělesnými aktivitami.

13-31

Když rozumný člověk přestane pohlížet na různé bytosti podle jejich hmotných těl a vidí, že duše jsou rozšířeny všude, dosáhne pochopení Nejvyšší Pravdy.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že rozumný člověk, který se dokáže povznést nad tělesné rozdíly a spatřit přítomnost duší všude, dosáhne pochopení Nejvyšší Pravdy. Toto pochopení znamená vidět duchovní jednotu všech bytostí a uvědomovat si jejich spojení s Božstvím.

13-32

Ti, kteří se dívají očima věčnosti, mohou spatřit, že duše je transcendentální, věčná a mimo vlastnosti hmoty. Ó synu Kuntī, ačkoli se duše setkává s hmotným tělem, nic nedělá a není spoutána.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že ti, kteří se dívají na svět očima věčnosti, tj. s duchovním pochopením, vidí, že duše je transcendentální, věčná a nachází se mimo vliv vlastností hmotné přírody. Ačkoli se duše dostává do kontaktu s hmotným tělem, ve skutečnosti nic nedělá a není spoutána s tělesnými aktivitami.

13-33

Pronikavý vzduch se pro svou jemnost s ničím nemísí. Stejně tak se duše, která si je vědoma Božství, nemísí s tělem, i když se v něm nachází.

Vysvětlení: V tomto verši používá Krišna přirovnání se vzduchem, který se díky své jemnosti s ničím nemísí, aby ilustroval, jak duše, která si je vědoma Božství, zůstává nesvázaná s tělem, i když se v něm nachází. Vzduch je zde srovnáván s éterem, nikoli se vzduchem, a duchovní povaha duše jí umožňuje zůstat svobodnou od vlivu materiálního světa.

13-34

Ó potomku rodu Bharaty, tak jako Slunce samo ozařuje celý tento Vesmír, tak jediná živá bytost, která je v těle, ozařuje celé tělo vědomím.

Vysvětlení: V tomto verši používá Krišna přirovnání se Sluncem, aby vysvětlil, jak duše, která se nachází v těle, ozařuje celé tělo vědomím. Tak jako Slunce, ač jediné, ozařuje celý Vesmír, tak i duše, ač jediná, propůjčuje vědomí celému tělu.

13-35

Ti, kdo očima poznání vidí rozdíl mezi tělem a znalcem těla a rozumí procesu osvobození z pout hmoty, dosahují také nejvyššího cíle.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uzavírá kapitolu zdůrazněním, že ti, kdo očima poznání dokáží spatřit rozdíl mezi tělem a duší a rozumí procesu osvobození z pout materiálního světa, dosahují nejvyššího duchovního cíle – osvobození a jednoty s Božstvím. Toto pochopení je klíčem k duchovnímu osvícení a umožňuje dosáhnout nejvyššího cíle.