2-1

Saňdžaja pravil: Tehdy, když Madhusúdana (Kršna) viděl Ardžunu pohlceného soucitem, s očima plnýma slz a plného zoufalství, pronesl tato slova.

Vysvětlení: Kršna začíná své duchovní učení Ardžunovi. Saňdžaja, který vypráví události Dhrtaráštrovi, popisuje Ardžunův emocionální stav: pohlcený soucitem a s očima plnýma slz, je hluboce zoufalý a není schopen přijmout myšlenku na boj proti svým příbuzným. Kršna je zde oslovován jako Madhusúdana, což naznačuje jeho schopnost ničit démonické síly. Nyní je jeho úkolem rozptýlit Ardžunovy duchovní a emocionální démony – jeho pochybnosti a zármutek.

2-2

Nejvyšší Pán pravil: Můj drahý Ardžuno, jak se to stalo, že tě tyto nečistoty ovládly? Vůbec se nehodí pro člověka, který zná hodnotu života. Nevedou k vyšším planetám, ale k hanbě.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna oslovuje Ardžunu s překvapením a zklamáním nad jeho zmatkem a emocionální slabostí. Kršna se ptá, proč takový stav slabosti a zmatku Ardžunu ovládl právě v těžké chvíli, kdy je zapotřebí odvahy a rozhodnosti. Kršna poukazuje na to, že toto jednání není hodné ušlechtilých lidí – těch, kteří se řídí morálkou a povinností. Také zdůrazňuje, že tento zmatek nevede do nebe, tedy nepomáhá dosáhnout duchovního osvobození, a nepřináší slávu, která je pro válečníka důležitá při plnění jeho cti a povinnosti.

2-3

Ó, Pártho (Ardžuno), nepoddávej se této ponižující neschopnosti. Tobě to nesluší. Zbav se takové malicherné slabosti a povstaň, ó, trestející nepřátel!

Vysvětlení: Kršna nabádá Ardžunu, aby zavrhl slabost a sebral se, a připomíná mu, že takový stav se pro hrdinu nehodí. Vyzývá Ardžunu, aby překonal svou malomyslnost a vzpomněl si na svou povinnost válečníka. Kršna oslovuje Ardžunu také jako Pártha – bojovníka proti protivníkům, čímž mu připomíná jeho odvahu a schopnost bojovat. Tímto oslovením Kršna nabádá Ardžunu, aby zavrhl svůj slabý stav mysli a povstal, aby přijal výzvu boje a splnil svou povinnost válečníka.

2-4

Ardžuna pravil: Ó, ničitel zlých, ó, vládce smyslů, jak bych mohl na bojišti posílat šípy na takové muže, jako je Bhíšma a Drona, kteří si zaslouží mou úctu?

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna pokračuje ve vyjadřování svých hlubokých pochybností a morálního dilematu, oslovuje Kršnu tituly Madhusúdana (ničitel Madhu) a Arisúdana (ničitel nepřátel). Tyto tituly symbolizují Kršnovu sílu ničit zlo a chránit spravedlnost a jsou použity k zdůraznění Kršnovy schopnosti pomoci Ardžunovi v této těžké chvíli.

2-5

Lépe je v tomto světě žebrat než žít na úkor vznešených duší, které jsou mými učiteli. I když usilují o pozemský zisk, jsou mými duchovními průvodci. Pokud budou zabiti, vše, co budeme požívat, bude potřísněno krví.

Vysvětlení: Ardžunova prohlášení odrážejí jeho hluboký boj mezi jeho povinnostmi válečníka a jeho morálními principy – je pro něj obtížné přijmout myšlenku, že při plnění své povinnosti bude muset zabít ty, k nimž cítí hlubokou úctu a vděčnost. Mělo by se upřesnit, že Ardžuna je raději žebrat, než zabít své učitele, kteří patří k nejvyšší kastě.

2-6

Nevíme, co by bylo lepší – zvítězit nad nimi, nebo jim dovolit zvítězit nad námi. Ti, po jejichž zabití bychom nechtěli žít, stojí před námi – Dhritaráštrovi synové.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna vyjadřuje své naprosté zmatení a morální dilema. Neví, co je lepší – zvítězit nad svými příbuznými v bitvě, nebo jim dovolit, aby ho porazili. Je v tak hlubokých rozporech, že se nemůže rozhodnout pro správný postup.

2-7

Nyní jsem zmatený ohledně své povinnosti a kvůli slabosti jsem ztratil veškerou sebekontrolu. V tomto stavu se Tě ptám, co mám dělat, abych se cítil lépe. Nyní jsem Tvůj žák a Tobě odevzdaná duše. Prosím, pouč mě!

Vysvětlení: Ardžuna se v tomto okamžiku odevzdává Krišnovi jako žák a prosí Krišnu, aby ho vedl a učil. Toto odevzdání je velmi významné, protože Ardžuna uznává, že sám nemůže vyřešit své problémy, a hledá Krišnovo vedení, aby našel správnou cestu a dosáhl nejlepšího možného řešení.

2-8

Nejsem schopen nalézt prostředek, který by zahnal tento zármutek, který vysušuje mé smysly. Nebudu schopen ho překonat, i kdybych získal prosperující království na zemi bez nepřátel, jako nebeský vládce.

Vysvětlení: Tento verš zdůrazňuje Ardžunův vnitřní konflikt a neschopnost vyrovnat se se situací, i kdyby dosáhl materiálního vítězství. Naznačuje to, že necítí naplnění z pozemských úspěchů, pokud vyžadují morální a emocionální oběti. Jeho duše hledá vyšší, duchovní řešení, nejen pozemské bohatství a moc.

2-9

Saňdžaja pravil: Když to Ardžuna, přemožitel nepřátel, řekl Krišnovi: Govindo, nebudu bojovat, a umlkl.

Vysvětlení: V tomto verši Saňdžaja popisuje, jak Ardžuna plně oznamuje své odmítnutí bojovat. Oslovuje Krišnu jako Govindu („ten, kdo těší smysly, také ochránce krav“), a ne jako Hrišíkéšu. Hrišíkéša znamená „pán smyslů“. Navzdory této disciplíně Ardžuna odmítá bojovat a oslovuje Krišnu jako Govindu (ten, kdo těší smysly, také ochránce krav). Potvrzuje své rozhodnutí slovy Nebudu bojovat a poté zůstává mlčet, což naznačuje jeho emocionální vyčerpání a duchovní zmatek.

2-10

Ó potomku Dhritaráštrovův, v tu chvíli Krišna s úsměvem, uprostřed obou vojsk, řekl zarmoucenému Ardžunovi tato slova:

Vysvětlení: Tento verš značí Krišnovu odpověď na Ardžunovo odmítnutí bojovat. Hrišíkéša (Krišna, pán smyslů) vidí Ardžunu zarmouceného a vyčerpaného, jak stojí uprostřed obou armád na bojišti, ale s lehkým úsměvem (který by mohl naznačovat jeho božský klid a pochopení situace) začíná svou odpověď. Krišna oslovuje Ardžunu přímo v okamžiku jeho krize, aby mu pomohl překonat pochybnosti a smutek. Úsměv symbolizuje Krišnův mír a přesvědčení, že má řešení, jak Ardžunu vyvést z emocionálního zmatku.

2-11

Nejvyšší Pán pravil: Mluvíš učená slova, a přitom truchlíš nad tím, co není hodno truchlení. Ti, kdo jsou moudří, netruchlí ani pro živé, ani pro mrtvé.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna začíná své učení a naznačuje, že Ardžunův smutek je zbytečný. Ardžuna truchlí pro živé i mrtvé, ale moudří – ti, kteří chápou pravou podstatu života a smrti – pro ně netruchlí, protože chápou, že duše je věčná a nezničitelná. Krišna naznačuje, že moudrost není jen ve slovech nebo intelektuálním pochopení, ale také v pochopení věčnosti duše a skutečnosti života. Ardžuna, ačkoli mluví jako moudrý člověk, nechápe, že lidská existence přesahuje hranice fyzické smrti.

2-12

Ve skutečnosti nikdy nebylo tak, že bych neexistoval Já, neexistoval Ty, nebo neexistovali tito vládci. A nikdy nebude tak, že bychom všichni přestali existovat.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna učí Ardžunu o věčné povaze duše. Naznačuje, že nikdy nebyl čas, kdy by neexistoval ani Krišna, ani Ardžuna, ani ostatní vládci. Duše je věčná, nezaniká smrtí těla a trvá věčně. To znamená, že život a smrt jsou pouze přechodné procesy, které nemají vliv na existenci duše. Tento verš označuje důležitou část Krišnova učení o nesmrtelnosti duše. Zdůrazňuje, že naše existence není omezena na fyzické tělo a čas. Smrt proto není důvodem ke smutku, protože duše nadále existuje v jiné formě. Krišna se snaží pomoci Ardžunovi pochopit, že v bitvě zabití vládci, stejně jako samotný Ardžuna, budou existovat dále, protože duše není zničitelná.

2-13

Stejně jako duše v těle prochází dětstvím, mládím a stářím, tak i po smrti získá jiné tělo. Moudrý se nad tím nerozčiluje.

Vysvětlení: Moudrý člověk, který chápe věčnou povahu duše, se nerozčiluje a nesmutní nad smrtí, protože si uvědomuje, že duše jen přechází do dalšího životního stádia v jiném těle. Smrt je jen přechodný bod, nikoli konec. V tomto verši se Krišna snaží přesvědčit Ardžunu, že smrt není důvodem ke strachu nebo smutku, protože duše nadále existuje a vyvíjí se.

2-14

Ó synu Kuntí, pomíjivé objevování se štěstí a strasti a jejich mizení v pravý čas je jako příchod a odchod zimního a letního období. Vznikají z vnímání smyslů, ó potomku Bháratův, a člověk se má naučit je snášet, aniž by se nechal rozrušit.

Vysvětlení: Krišna vyzývá Ardžunu, aby snášel tyto pomíjivé pocity a zachoval klid navzdory vnějším okolnostem. Člověk, který dokáže pochopit tuto pomíjivou povahu, zachovává klid v dobách radostných i obtížných a nenechá se ovládnout emocionálními výkyvy. Tento verš vyzývá k vnitřní stabilitě a klidu mysli, aby člověk mohl překonávat životní výzvy a zůstat duchovně silný. Ardžunovi se naznačuje, že obtíže boje a emocionální bolest jsou pomíjivé a je třeba je vnímat s trpělivostí a vědomím, že duše zůstává nedotčena, a to by se mělo dělat nikoli lhostejně, ale s pochopením a vnitřním klidem.

2-15

Ó, nejlepší z mužů, člověk, který se nenechá ovlivnit štěstím a utrpením a zůstává klidný v obou situacích, je skutečně vhodný k osvobození.

Vysvětlení: Krišna zdůrazňuje, že pouze ti, kteří jsou schopni zachovat duchovní mír a nenechat se ovlivnit výkyvy smyslů, jsou hodni dosáhnout duchovního osvobození. Nesmrtelnost je zde interpretována jako duchovní osvobození od cyklu činů, což znamená svobodu od opakovaných zrození a smrtí. Člověk, který si uchovává vnitřní stabilitu a sebekontrolu, bez ohledu na vnější okolnosti, je vhodný pro tento nejvyšší cíl. Arjunovi je doporučeno rozvíjet takovou duchovní sílu a vnitřní rovnováhu, aby překonal své pochybnosti a strachy na bitevním poli i v těžkostech života obecně.

2-16

Ti, kteří jsou hledači pravdy, dospěli k závěru, že nepravé (hmotné tělo) je pomíjivé, ale pravé (duše) zůstává neměnné. K tomuto závěru dospěli zkoumáním podstaty obojího.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje věčnou povahu duše a dočasnost světských iluzí. Nereálnost (iluze a hmotný svět) nemá trvalost, protože vše, co souvisí s hmotným světem, je pomíjivé a zničitelné. Naproti tomu realita (duše) je věčná a nemůže být zničena. Krišna zde připomíná, že hmotné tělo a světské pocity mají dočasnou povahu, ale duše, která je skutečnou realitou, je nesmrtelná. Arjunovi toto učení pomáhá pochopit, že jeho smutek a strach jsou založeny na nereálnosti (pomíjivém hmotném světě) a že by se měl soustředit na věčnou realitu – duši, která je neměnná a stálá.

2-17

Věz, že to, co proniká celým tímto světem, je nezničitelné. Nikdo nemůže zničit tuto neměnnou a věčnou bytost.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna dále vysvětluje věčnou povahu duše. Poukazuje na to, že duše, která proniká celým světem, je nezničitelná. Tato duše je neměnná a stálá realita, která je přítomna ve všem, co existuje. Krišna zdůrazňuje, že nikdo – ani člověk, ani jiná síla – nemůže zničit duši, protože je věčná a neměnná.

2-18

Hmotné tělo, v němž sídlí nezničitelná, nezměrná a věčná bytost, podléhá zničení. Proto bojuj, ó potomku Bharaty!

Vysvětlení: Tento verš znovu zdůrazňuje Krišnovo učení o nesmrtelnosti duše a její nezávislosti na fyzickém světě. Krišna nabádá Arjunu, aby bojoval s jasnou myslí, s pochopením, že duši nezpůsobí skutečnou škodu, protože ta je věčná a nezničitelná, a že tělo je jen obal duše.

2-19

Ten, kdo si myslí, že duše může zabít, a ten, kdo si myslí, že může být zabita, jsou oba v nesprávném pochopení. Duše nezabíjí a není zabíjena.

Vysvětlení: Toto učení je zásadní pro Arjunovo pochopení, že účast v bitvě a smrt ostatních válečníků neovlivňuje pravou podstatu duše. Bitva a její výsledky ovlivňují pouze tělesnou úroveň, ale duše zůstává věčná a není ovlivněna ani činy, ani fyzickým zničením. Krišna chce, aby Arjuna pochopil tuto realitu a zbavil se svých obav a pochybností o účasti ve válce.

2-20

Duše se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Nikdy nezačala existovat a nikdy nepřestane existovat. Je nezrozená, věčná, trvalá a prastará; když je tělo zabito, duše není zabita.

Vysvětlení: Tento verš pomáhá Arjunovi pochopit, že tělo je dočasné, ale duše je věčná a nepodléhá fyzickým změnám, jako je narození a smrt. Krišna se snaží zmírnit Arjunovy obavy a pochybnosti o bitvě tím, že poukazuje na to, že i když je tělo zabito, duše zůstává neměnná a nedotčená. Toto učení o nesmrtelnosti duše je jedním z ústředních konceptů Bhagavadgíty a povzbuzuje Arjunu, aby přijal svou povinnost jako válečník bez obav z fyzických následků.

2-21

Ó Pártho, jak by mohl člověk, který ví, že duše je nezničitelná, věčná, nezrozená a neměnná, někoho zabít nebo způsobit, aby byl někdo zabit?

Vysvětlení: Krišna v tomto verši znovu vysvětluje, že zničení fyzického těla neovlivňuje pravou podstatu duše. Duše nepodléhá zrození ani smrti a ti, kteří to chápou, se nestrachují o zabíjení ve fyzickém světě, protože to ovlivňuje pouze tělo, nikoli duši. Tento verš je určen k tomu, aby Arjuna pochopil, že účast ve válce a boj, který způsobuje smrt, nezničí pravou podstatu – duši. Krišna se snaží osvobodit Arjunu od strachu a emocionálních pochybností o boji tím, že vysvětluje, že jeho činy na zemi jsou pouze na materiální úrovni, zatímco na úrovni duše se nic neztrácí.

2-22

Jako si člověk odkládá staré šaty a obléká nové, tak duše opouští stará těla a přijímá nová.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna používá jednoduchou a jasnou analogii k vysvětlení procesu převtělování duše. Stejně jako člověk mění staré šaty a obléká nové, duše opouští opotřebovaná těla a po smrti přechází do nových těl. Duše není vázána na konkrétní tělo a je věčná, zatímco tělo je pomíjivé a opotřebovává se podobně jako šaty.

2-23

Duši nelze rozsekat zbraněmi, nelze ji spálit ohněm, nelze ji smočit vodou a usušit větrem.

Vysvětlení: Toto učení znovu zdůrazňuje, že duše je nezávislá na silách fyzického světa a jeho mechanismech zničení. Krišna vyzývá Arjunu, aby pochopil tuto duchovní pravdu, aby překonal strach z boje a smrti, protože duše je plně chráněna před fyzickými změnami.

2-24

Duši nelze rozsekat, spálit, smočit ani usušit. Je věčná, všudypřítomná, nehybná a stálá.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje věčnou a neměnnou povahu duše. Vysvětluje, že duši nelze zničit žádnými fyzickými prostředky, jako je rozsekání zbraněmi, spálení ohněm, smočení vodou nebo usušení větrem. To znamená, že duše je zcela nezávislá na hmotných silách a změnách fyzického světa. Kromě toho je duše věčná, všudypřítomná, což znamená, že existuje ve všech živých bytostech a ve všech dobách. Je nehybná, což naznačuje její stabilitu a neměnnost. Krišna také naznačuje, že duše je věčná a neměnná od nepaměti.

2-25

Duše je neprojevená, neuchopitelná myslí a neměnná. Když to víš, neměl bys kvůli ní truchlit.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje v poučování Ardžuny o nesmrtelnosti duše a jejích vlastnostech. Popisuje duši jako neprojevenou, což znamená, že ji nelze vidět smyslovým vnímáním; neuchopitelnou, což naznačuje, že ji nelze plně pochopit myslí nebo logikou; a neměnnou, což znamená, že duše nepodléhá změnám nebo zkáze.

2-26

I kdybys považoval duši za neustále se rodící a umírající, stále nemáš důvod truchlit, ó silnoruký.

Vysvětlení: I kdyby duše podléhala neustálému rození a umírání, byl by to přirozený řád a truchlit nad tímto procesem by bylo zbytečné. Krišna zde zdůrazňuje, že jak v duchovním chápání, tak v chápání materiálního životního cyklu je smrt nevyhnutelná a přirozená, a i v takovém případě by smrt byla jen přechodem z jedné formy do druhé. Proto by Ardžuna neměl truchlit ani se bát výsledku bitvy.

2-27

Pro ty, kdo se narodili, je smrt jistá, a pro ty, kdo zemřeli, je opět jisté zrození. Proto by se nad nevyhnutelným nemělo naříkat.

Vysvětlení: Tento verš znovu vyzývá Ardžunu, aby překonal svůj smutek a strach, protože smrt a zrození jsou součástí přirozeného zákona vesmíru, který neovlivňuje věčnost duše. Navazuje na předchozí vysvětlení přirozených zákonů vesmíru. *Přirozené zákony vesmíru: Povinnost a spravedlnost; Zákon příčiny a následku; Cyklus zrození a smrti; Osvobození z nepřetržitého cyklu zrození, smrti a znovuzrození; Kosmický řád; Neubližování; Velké cyklické změny.

2-28

Všechny stvořené bytosti jsou na počátku neprojevené, uprostřed existence projevené a po zániku opět neprojevené. Jaký je důvod k truchlení?

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje životní cyklus, aby pomohl Ardžunovi pochopit, že truchlit nad změnami života je zbytečné. Bytosti jsou na počátku neprojevené, což znamená, že před narozením nejsou viditelné ani fyzicky vnímatelné. Během života jsou projevené, tj. fyzicky viditelné a vnímatelné, ale po smrti se opět stávají neprojevenými. To odráží myšlenku, že bytost pouze přechází z jednoho stavu do druhého, ale duše zůstává nedotčena.

2-29

Někdo se na duši dívá jako na něco udivujícího, někdo o ní mluví jako o něčem udivujícím a někdo o ní slyší jako o něčem udivujícím, ale jiní, i když o ní slyšeli, ji nedokážou vůbec pochopit.

Vysvětlení: Tento verš zdůrazňuje, že duše je tak složitá a mimo chápání fyzického světa, že ji nelze plně pochopit logikou nebo intelektem. I když se mnozí o duši učí nebo o ní slyší, jen málokdo dokáže skutečně pochopit její věčnou, neměnnou a duchovní povahu.

2-30

Ó potomku Bháraty, to, co přebývá v těle, nelze nikdy zabít. Proto bys neměl truchlit nad žádnou živou bytostí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna znovu zdůrazňuje nesmrtelnost a nezničitelnost duše. Duše, která se nachází v těle, je věčná a nemůže být zničena ani fyzickými zbraněmi, ani žádnými materiálními prostředky. Ardžunovi, který truchlí nad možnou ztrátou svých příbuzných v bitvě, je připomenuto, že smrt fyzického těla není zničením duše, protože duše je věčná a nezávislá na fyzických okolnostech.

2-31

Vzhledem k tvému zvláštnímu úkolu jako mocného bojovníka bys měl vědět, že není lepšího činu než boj založený na morálních principech; nemáš tedy důvod váhat.

Vysvětlení: Krišna zdůrazňuje, že spravedlivý boj je nejvyšší povinností a zdrojem štěstí bojovníka, protože mu umožňuje plnit svou povinnost a dosáhnout duchovního růstu. Pro bojovníka není většího cíle nebo úkolu než účast v boji za spravedlnost a tento úkol dává možnost dosáhnout cti a naplnit svou vnitřní povinnost vůči společnosti a vesmíru. Ardžunovi je připomenuto, že ignorováním své povinnosti bojovat by byl v rozporu se svou bojovnickou povahou, což by mohlo mít následky. Tento verš tedy vyzývá Ardžunu, aby překonal pochybnosti a strach a přijal svou povinnost jako bojovník za spravedlnost.

2-32

Ó Pártho, šťastní jsou mocní bojovníci, kterým se taková příležitost k boji nabízí sama od sebe a otevírá jim nebeské brány.

Vysvětlení: Účast v takové bitvě je pro bojovníky považována za svatou povinnost, protože nabízí možnost dosáhnout cti a slávy, stejně jako nebes. Krišna zde zdůrazňuje, že je to vzácnost a výsada, že je takový boj nabídnut, a bojovník, který ho přijme, získá duchovní prospěch a může být po smrti odměněn blažeností.

2-33

Naproti tomu, pokud se nezapojíš do této spravedlivé bitvy, pak ve skutečnosti zanedbáváním své povinnosti a cti získáš hřích.

Vysvětlení: Krišna naznačuje, že odmítnutí boje by pro Ardžunu jako bojovníka znamenalo nesplnění povinnosti, což by přineslo hanbu a vyvolalo negativní následky.

2-34

Lidé budou o tvé hanbě vždy mluvit a pro ctihodného člověka je hanba horší než smrt.

Vysvětlení: Krišna také zdůrazňuje, že hanba je horší než smrt. Pro bojovníka, jako je Ardžuna, který je ctihodný a proslulý jako velký hrdina, by ztráta cti byla větší tragédií než fyzická smrt. Čest a pověst bojovníka jsou velmi cenné a jejich ztráta by znamenala ztrátu jeho smyslu a úcty ve společnosti.

2-35

Velcí generálové, kteří si váží tvého jména a cti, si budou myslet, že jsi opustil bojiště jen ze strachu, a budou tě považovat za bezvýznamného.

Vysvětlení: Krišna se zde snaží Ardžunovi ukázat, že pokud se odmítne účastnit bitvy, poškodí to jeho pověst jak ve společnosti, tak mezi jeho spolubojovníky a spojenci. Pro Ardžunu je důležité plnit svou povinnost válečníka, aby si uchoval úctu a čest nejen ve svých vlastních očích, ale i v očích ostatních.

2-36

Tvoji nepřátelé pronesou mnoho ostrých slov a budou se ti smát kvůli tvým schopnostem. Co by pro tebe mohlo být bolestnější?

Vysvětlení: Pohrdání a hanobení od nepřátel by nebylo jen škodlivé pro jeho pověst, ale také emočně velmi bolestivé, protože by byl Ardžuna považován za slabšího a zbabělejšího, než ve skutečnosti je. Krišna zdůrazňuje, že takové ponížení a ostuda by byly ještě bolestivější než fyzická bolest nebo následky boje, protože pro válečníka je čest a úcta nejdůležitější.

2-37

Pokud budeš zabit, dosáhneš nebes, ale pokud zvítězíš, budeš vládnout zemi. Proto, ó synu Kuntí (Ardžuno), povstaň a bojuj s odhodláním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna Ardžunovi nabízí dvě možnosti: pokud bude v bitvě zabit, dosáhne nebes, což pro válečníka znamená nejvyšší duchovní odměnu. Na druhou stranu, pokud zvítězí, bude vládnout zemi a užívat si plody materiálního vítězství. V obou případech je výsledek pozitivní, protože vítězství i smrt jsou výhodné a chvályhodné.

2-38

Bojuj, abys bojoval, aniž bys myslel na štěstí nebo smutek, ztrátu nebo zisk, vítězství nebo porážku – když budeš jednat takto, nikdy si nezasloužíš hřích.

Vysvětlení: Tento verš zdůrazňuje, že pokud člověk dokáže přijímat proměnlivé situace v životě stejně, zůstává duchovně čistý a nezískává hřích, protože jeho jednání je nezávislé na výsledcích. Krišna zde učí, že nesobecké jednání je osvobozeno od negativních následků jednání, pokud je prováděno s vyrovnanou myslí a bez lpění na výsledcích.

2-39

Dosud jsem ti popisoval toto poznání prostřednictvím analytického studia. Nyní poslouchej, jak ti ho vysvětlím v souvislosti s jednáním bez touhy užívat si plody. Ó Pártho, když budeš jednat s takovým poznáním, osvobodíš se od pout způsobených jednáním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uzavírá své učení z pohledu filozofie Sánkhja a začíná vysvětlovat karma-jógu, cestu nesobeckého jednání. Učení Sánkhja se soustředí na pochopení světa prostřednictvím intelektuální analýzy a rozlišování mezi hmotným tělem a věčnou duší. Nyní však Krišna začíná vysvětlovat karma-jógu – duchovní praxi, která je založena nejen na teoretickém poznání, ale i na praktickém jednání a duchovní disciplíně. Krišna naznačuje, že praktikování karma-jógy umožní Ardžunovi osvobodit se od pout jednání – následků jednání, které člověka vážou k cyklu zrození a smrti.

2-40

Na této cestě není ztráty ani úbytku, a i malý pokrok na této cestě může ochránit před největšími nebezpečími.

Vysvětlení: Krišna vysvětluje, že i malý krok na této cestě může ochránit člověka před velkými nebezpečími, například před nebezpečími cyklu zrození a smrti a před negativními následky jednání. To znamená, že i malé odhodlání a malý pokrok na duchovní cestě přináší obrovský užitek.

2-41

Ti, kteří jdou touto cestou, jsou pevní ve svých záměrech a jejich cíl je jeden. Ó milovaný synu Kuru, mysl těch, kteří nejsou odhodláni, je mnohostranně rozvětvená.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že ti, kdo jsou rozhodní a soustředění na duchovní cestu, mají mysl a pochopení jednotné a zaměřené na konkrétní cíl. Ti, kteří si uvědomili své duchovní cíle, je sledují s pevným odhodláním a jejich mysl není roztříštěná nebo odvedená. Naopak ti, kterým chybí takové odhodlání, jsou zmatení a jejich mysl je rozptýlená – mají tendenci tápat mezi různými světskými cíli a možnostmi. Tito lidé nemají jednotný směr a jejich mysl je jako strom s mnoha větvemi, který hledá mnoho cest, ale nikdy nedosáhne konkrétního cíle. Tato nerozhodnost a odchýlení mysli brání soustředění na duchovní růst a vede ke zmatku.

2-42

Lidé s malými znalostmi jsou velmi připoutáni ke květnatým slovům Véd, které doporučují různé plodonosné činnosti k dosažení nebeských planet, získání dobrého zrození, síly a tak dále.

Vysvětlení: Krišna nabádá Ardžunu, aby nepodléhal iluzorním slovům a pochopil, že skutečný duchovní růst nespočívá v rituálech, ale v hlubším pochopení povahy duše a osvobození se od jednání a světských pout, a naznačuje, že květnatá slova mohou člověka oklamat a odvést od pravé duchovní cesty.

2-43

Protože touží po smyslových požitcích a přepychovém životě, říkají, že nad to není nic.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak lidé, kteří jsou pohlceni touhami a touhou po materiálních požitcích, směřují k nebeským říším a provádějí mnoho rituálů, aby dosáhli těchto cílů. Jejich mysl je zaměřena na plody zrození a jednání, což znamená, že jednají s cílem získat osobní prospěch ze svých činů a dosáhnout požitku a moci jak v tomto, tak i v příštím životě.

2-44

V myslích těch, kteří jsou příliš připoutáni ke smyslovým požitkům a materiálnímu bohatství a které takové věci klamou, nevzniká silné odhodlání sloužit Nejvyššímu Pánu s oddaností.

Vysvětlení: Krišna chce v tomto verši Ardžunovi naznačit, že k dosažení duchovního rozvoje a osvobození je nutné vzdát se připoutanosti k materiálním statkům a soustředit se na vnitřní rozhodnost a pochopení. Teprve když je mysl osvobozena od tužeb, může člověk dosáhnout hluboké duchovní koncentrace a míru.

2-45

Védy popisují převážně tři kvality hmotné přírody. Ó, Ardžuno, povznes se nad tyto tři kvality. Buď svobodný od všech dualit a od všech starostí o zisk a bezpečí a upevni se ve své pravé podstatě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje Ardžunovi, že Védy často hovoří o hmotných činnostech, které souvisejí se třemi kvalitami hmotné přírody (dobro, vášeň a nevědomost). Tyto kvality jsou spojené s pozemským životem, ale Krišna nabádá Ardžunu, aby se povznesl nad tyto tři kvality a dosáhl vyšší duchovní úrovně.

2-46

Všechny záměry, které lze uskutečnit s malou nádobou na vodu, lze okamžitě uskutečnit s velkou vodní nádrží. Podobně veškerého blahobytu, který poskytují védské rituály, může dosáhnout ten, kdo zná pravý účel Véd.

Vysvětlení: Tento verš učí, že pro moudrého, duchovně vyspělého člověka, který dosáhl duchovního osvícení, se védské rituály a pravidla stávají nástrojem, nikoli cílem. Stejně jako ve velké vodní nádrži malý rybník ztrácí svůj význam, tak duchovní pochopení přesahuje pouhé rituály a formální znalosti.

2-47

Máš právo jen na činnost, ale ne na její plody. Nikdy se nepovažuj za příčinu plodů činnosti a nelpěj na nečinnosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna předává jedno z ústředních učení Bhagavadgíty o nesobeckém jednání. Vyzývá Ardžunu, aby se soustředil na plnění svých povinností, aniž by očekával nebo lpěl na výsledcích. Člověk má právo na svou činnost, ale nemá se snažit ovládat nebo nárokovat si plody či výsledky činnosti.

2-48

Plň své povinnosti, buď sjednocen s duchovní disciplínou, ó, Dhanaňdžajo (Ardžuno), zanechávaje lpění. Buď vyrovnaný jak v úspěchu, tak v neúspěchu, neboť taková rovnováha je podstatou duchovní disciplíny.

Vysvětlení: Krišna vyzývá Ardžunu, aby jednal s vyrovnanou myslí, bez ohledu na výsledek. Lpění na výsledcích často přináší utrpení a nespokojenost, ale pravá duchovní disciplína znamená být smířený s vítězstvím i porážkou. Udržováním této vnitřní rovnováhy se člověk osvobozuje od následků činů a činnosti.

2-49

S uctivou službou, ó, Dhanaňdžajo, drž se daleko od všech nízkých činů a s takovým vědomím hledej útočiště u Pána. Ti, kteří chtějí požívat plody svých činů, jsou lakomí.

Vysvětlení: Krišna nabádá Ardžunu, aby hledal útočiště v moudrosti – jednal s nesobeckostí a vnitřním klidem, aniž by usiloval o osobní prospěch. Ti, kteří lpí na plodech činů a jednají pouze vedeni sobeckými cíli, jsou nazýváni lakomými, aby odpovídali textu verše, protože jejich životní cíl je omezen na materiální zisky, které jsou pomíjivé a nezajišťují pravé duchovní uspokojení. Dhanaňdžaja je jedním z Ardžunových titulů neboli jmen. Dhanaňdžaja doslova znamená dobyvatel bohatství.

2-50

Člověk, který se oddává uctivé službě, se může již v tomto životě osvobodit od dobrých a špatných následků. Proto usiluj o dosažení tohoto stavu, který je uměním veškeré činnosti.

Vysvětlení: Krišna také poukazuje na to, že duchovní disciplína je dovedností jednat nesobecky, v souladu se svou povinností. duchovní disciplína jako dovednost jednat znamená, že člověk, který se upevnil na cestě duchovní disciplíny a moudrosti, je schopen dovedně plnit své povinnosti bez lpění na výsledcích, zachovávaje klid a rovnováhu.

2-51

Takto jednající moudří, kteří se věnovali uctivé službě Pánu, se osvobozují od koloběhu rození a smrti. Zanechávaje veškerých tužeb po plodech činnosti, mohou dosáhnout stavu, který je prostý veškerého utrpení.

Vysvětlení: Tito moudří lidé dosahují stavu, který je prostý utrpení – je nesmrtelný a svobodný od veškerého fyzického i duševního utrpení. Je to stav duchovního osvobození, kde se duše osvobozuje od pout činů a hmotného světa.

2-52

Až tvůj rozum vyjde z houští lesa klamu, staneš se lhostejným ke všemu, co bylo slyšeno a ještě bude slyšeno.

Vysvětlení: Když člověk dosáhne stavu moudrosti a překoná své vnitřní iluze, stane se svobodným od lpění jak na tom, co již slyšel (tradice, znalosti), tak na tom, co ještě uslyší. To znamená, že se stává duchovně nezávislým a svobodným od omezení světského chápání.

2-53

Až tvá mysl již nepodlehne nádhernému jazyku Véd a zůstane neotřesitelná, ponořená v rozjímání o sobě samém, pak dosáhneš božského vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že k dosažení stavu božského vědomí musí být lidská mysl stabilní a neovlivněná nádherným jazykem Véd, který často slibuje materiální zisky a nebeské požitky. Člověk, který dosáhl této úrovně, již nepodléhá vnějším lákadlům a zachovává vnitřní klid a soustředění na uvědomění si sebe sama a Božského.

2-54

Ardžuna pravil: Ó, Krišno, jaké jsou znaky toho, jehož vědomí je ponořeno v tomto transcendentálním stavu? Jak hovoří a jaký je jeho jazyk? Jak sedí a jak chodí?

Vysvětlení: Tímto dotazem chce Ardžuna zjistit, jak se prakticky projevuje duchovní disciplína a duchovní stabilita v každodenním životě. Ardžuna oslovením Krišny jako Kéšava poukazuje na něj jako na všemocného a vše ovládajícího Boha, který je schopen poskytnout odpovědi na nejhlubší otázky o životě a duchovnosti.

2-55

Nejvyšší Pán pravil: Ó Pártho, když se člověk zříká všech tužeb po smyslovém uspokojení, jež pocházejí z výplodů mysli, a když jeho očištěná mysl nachází uspokojení pouze v sobě samém, pak lze o něm říci, že je v čistém transcendentálním vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna odpovídá na Ardžunovu otázku, jaký je člověk, jenž je pevný v moudrosti. Uvádí, že takový člověk se zřekl všech tužeb, které pocházejí z mysli. Tento člověk nelpí na světských cílech nebo touhách, jež obvykle motivují materiální zájmy a egoistické potřeby. Je prostý lpění, protože jeho mysl je očištěna od touhy získat světský prospěch.

2-56

Ten, jehož mysl zůstává klidná v utrpení, kdo nebaží po štěstí a je prostý lpění, strachu a hněvu, je nazýván mudrcem, jehož mysl je pevná.

Vysvětlení: Člověk, který je prostý lpění, nestrachuje se utrpení a netouží po požitcích, je nazýván mudrcem, jenž dosáhl duchovní zralosti a stability. Tento verš učí, že teprve když člověk překoná lpění na hmotném a strach z životních obtíží, může být skutečně svobodný a moudrý.

2-57

Ten, kdo v hmotném světě nejásá, když se mu stane něco dobrého, a nesmutní, když se stane něco zlého, je pevně ustálen v dokonalém poznání.

Vysvětlení: Stabilní moudrost je ta, jež člověka nevede podle tužeb a emocionálních pohnutek, ale udržuje ho stejně klidného jak v příznivých, tak v nepříznivých okolnostech.

2-58

Ten, kdo dokáže stáhnout své smysly od jejich objektů, jako želva stahuje své údy do krunýře, je skutečně ustálen v moudrosti.

Vysvětlení: Tento verš zdůrazňuje význam ovládání smyslů na cestě k duchovní zralosti a moudrosti. Člověk, který dokáže ovládat své smysly a nedovolit jim, aby vládly jeho mysli a činům, je stabilní v moudrosti a je schopen dosáhnout vnitřního míru a rovnováhy.

2-59

Vtělená duše se může zdržet smyslových požitků, ačkoli touha po smyslových objektech zůstává. Avšak zakusí-li vyšší chuť, ztrácí o ně zájem a ustálí se ve vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje, že člověk, který se zdržuje smyslových požitků, se může vzdálit od smyslových objektů, ale touha po nich může zůstat hluboko v srdci. Tato touha nezmizí pouhým zdržením se, protože smysly a mysl mohou být stále připoutány k světským požitkům. Když člověk dosáhne nejvyšší zkušenosti – duchovního osvícení nebo pravé podstaty duše – tato touha po světských požitcích zmizí sama od sebe, protože tato vyšší zkušenost je spojená s uvědoměním si Božské přítomnosti. Když člověk zakusí nejvyšší pravdu, pochopí, že materiální touhy jsou nicotné a pomíjivé ve srovnání s duchovním naplněním.

2-60

Ó Ardžuno, smysly jsou tak mocné a bouřlivé, že násilím unášejí mysl i takového člověka, jenž se je snaží ovládat.

Vysvětlení: I když je člověk rozvážný a rozumný, jeho smysly mohou silně ovlivnit mysl a způsobit odklon od rovnováhy a duchovní disciplíny. Proto je velmi důležité nejen se snažit ovládat mysl, ale také neustále praktikovat disciplínu ovládání smyslů, aby se zachovala stabilita a soustředění.

2-61

Ten, kdo ovládá své smysly a plně je drží v podřízenosti, a obrací své vědomí ke Mně, je nazýván člověkem se stabilním rozumem.

Vysvětlení: Člověk, který ovládá své smysly a obrací svou mysl k Bohu, je schopen zachovat stabilní moudrost a nepodléhá nepokoji způsobenému smysly. Tento verš zdůrazňuje, že pravé moudrosti je dosaženo, když jsou mysl a smysly ovládány a člověk žije s duchovním zaměřením a vnitřním mírem.

2-62

Rozjímáním o smyslových objektech se v člověku rodí k nim připoutanost, z připoutanosti se rodí touha a z touhy se rodí hněv.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje proces lidské mysli a emocí, který vede k vnitřním konfliktům a utrpení. Když člověk myslí na smyslové objekty (chce získat věci nebo si užívat světských radostí), rodí se v něm připoutanost k těmto objektům. Tato připoutanost dále posiluje touhu po nich, což je forma vášně. Pokud touhy nejsou uspokojeny, přeměňují se v hněv, který může vést k vnitřnímu neklidu a další ztrátě kontroly nad myslí. Tento cyklus – od myšlenek na světské objekty k hněvu – je negativní stav mysli, který člověka odklání od duchovní cesty. Tento verš učí, že aby se člověk vyhnul negativním emocím a hněvu, je důležité ovládat své myšlenky a nevěnovat příliš mnoho pozornosti světským objektům a požitkům. Duchovní růst a vnitřní mír jsou možné, když člověk přestane lpět na smyslových objektech a nedovolí touze vládnout mysli.

2-63

Z hněvu se rodí naprosté poblouznění a poblouznění zatemňuje paměť. Když je paměť zatemněna, ztrácí se rozum, a když je rozum ztracen, člověk znovu padá do hmotné studny.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna popisuje emocionální a duchovní regresi, která nastává, když člověk podlehne hněvu. Tento verš zdůrazňuje, jak důležité je ovládat své emoce, zvláště hněv, protože může vyvolat sebedestruktivní proces, který vede k duchovní degradaci. K dosažení vnitřního míru a moudrosti je nutné se zdržovat hněvu a udržovat mysl jasnou a vyrovnanou.

2-64

Ale člověk, který je prostý připoutanosti a nenávisti a dokáže ovládat své smysly omezujícími principy, může získat Boží milost.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna uvádí, že člověk, který dokáže ovládat své smysly a zdržet se připoutanosti a odporu ke smyslovým objektům, je ten, kdo dosáhne vnitřního míru. Na rozdíl od těch, kteří se poddávají touze nebo impulzům k vyhýbání se, tento člověk jedná v souladu se svou vnitřní podstatou a ovládá smysly, místo aby jim dovolil ovládat sebe.

2-65

Člověk, který je takto klidný, již nemá žádné utrpení; s takovým klidným vědomím se brzy upevní rozum člověka.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení vnitřní moudrosti a svobody od utrpení je nutné rozvíjet klid mysli. Když člověk dosáhne tohoto klidu, jeho mysl se stane jasnou a duchovní moudrost se rychle upevní, což vede k vnitřní harmonii a duchovnímu růstu.

2-66

Člověk, který není spojen s Nejvyšším, nemůže mít ani transcendentální rozum, ani vyrovnanou mysl, bez které není možný mír. A jak může být štěstí bez míru?

Vysvětlení: Tento verš učí, že duchovní štěstí pochází z kontroly mysli a smyslů. Pouze když je člověk sjednocen s duchovní disciplínou, je schopen dosáhnout moudrosti, míru a štěstí.

2-67

Mysl, která následuje neklidné smysly, odejme člověku moudrost, stejně jako vítr odnese loď po vodách.

Vysvětlení: Podobně jako vítr odnese loď pryč po neklidných vodách, i neovladatelnost smyslů může odvést člověka od moudrosti a vnitřního míru. Pro dosažení duchovní stability je důležité, aby mysl nebyla pod vlivem smyslů a neklidu, protože taková nestabilita může vést k roztříštěnosti mysli a ztrátě porozumění.

2-68

Proto, ó silnoruký, ten, jehož smysly jsou osvobozeny od styku s jejich objekty, má nepochybně pevnou mysl.

Vysvětlení: Ovládáním smyslů a zdržením se světských pokušení se člověk stává duchovně stabilním a dosahuje vnitřního míru a jasnosti. Tato kontrola nad smysly je zásadní pro dosažení jasnosti mysli a hlubokého porozumění životu, což je důležité pro život naplněný moudrostí.

2-69

To, co je pro všechny bytosti noc, je čas bdění pro ovládaného. Když jsou bytosti vzhůru, je to stav noci pro moudrého.

Vysvětlení: V tomto verši používá Krišna metaforu noci a dne, aby vysvětlil rozdíl mezi vnímáním a pochopením světa moudrého člověka (duchovní disciplíny nebo myslitele) a běžných bytostí. Pro běžné bytosti, které jsou připoutány k materiálnímu světu, to, co je pro moudrého (ovládaného) jasné a bdělé, se jeví jako noc – to znamená, že je to pro ně nepochopitelné a nedosažitelné. Jsou vzhůru, když se angažují v světských záležitostech, ale duchovní vědomí jim zůstává skryto. Naproti tomu moudrý, který dosáhl hlubokého vnitřního porozumění a svobody od materiálních pokušení, vidí pravou realitu, která je skryta těm, kdo jsou ponořeni do iluzí materiálního světa. Když jsou běžné bytosti zaujaty světskými činnostmi a touhami, jemu se tato světská aktivita jeví jako noc – jako něco nedůležitého a vzdáleného. Tento verš učí, že moudrý člověk je bdělý v duchovním porozumění, zatímco běžné bytosti jsou vedeny materiálními podněty. Zdůrazňuje odlišné vnímání mezi těmi, kteří ovládli smysly a dosáhli moudrosti, a těmi, kteří jsou stále připoutáni k světskému.

2-70

Člověk, kterého nerozhýbe neustálý proud tužeb, který přichází jako řeky do oceánu, který je vždy klidný, a ne ten, kdo se snaží tyto touhy uspokojit, může dosáhnout míru.

Vysvětlení: Tento verš vysvětluje, že míru dosáhne ten, kdo není připoután ke svým touhám a nesnaží se je naplnit. Člověk, který neustále touží po naplnění světských tužeb, není schopen dosáhnout skutečného vnitřního míru. Stejně jako oceán zůstává neměnný, i když do něj proudí voda, i člověk by měl být vnitřně stabilní, navzdory vnějším pokušením tužeb.

2-71

Ten člověk, který se vzdá všech tužeb, žije bez připoutanosti, bez pocitu vlastnictví a ega, dosáhne míru.

Vysvětlení: Tento verš učí, že míru lze dosáhnout pouze tehdy, když člověk žije nesobecky, svobodný od tužeb, ega a připoutanosti. Takový život vede k rovnováze a harmonii jak se sebou samým, tak s okolním světem.

2-72

Takový je, ó Pártho, duchovní a božský stav, kterého když člověk dosáhne, již se nedá zmást. Pokud i v hodině smrti je člověk schopen být v takovém stavu, může vstoupit do Božího království.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje konečný duchovní stav, který vede k uvědomění si Božského vědomí. Je to stav duchovní stability a osvobození, kde člověk, dosáhnuv tohoto stupně, již není zmaten nebo nepodléhá světským iluzím. Takový člověk získá hluboké pochopení pravé podstaty duše a Božského vědomí (nejvyšší duchovní reality), stává se svobodným od utrpení a připoutanosti. V tomto stavu si udržuje rovnováhu a mír, i když se život blíží ke konci, a nakonec dosahuje uvědomění si Božského vědomí a osvobození.