6-1

Nejvyšší Pán pravil: Ten, kdo nelpí na plodech své práce a kdo pracuje, jak se sluší, je odpoutaný, který vede život, a on je pravý mystik, ale ne ten, kdo nerozdělává ohně a nekoná povinnosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, kdo je pravý odpoutaný a praktikující duchovní disciplínu. Není to jen člověk, který se zdržuje činností nebo neudržuje oheň (symbolizující, že již nekoná rituály nebo povinnosti). Spíše pravý odříkavý a duchovně disciplinovaný člověk je ten, kdo koná svou povinnost, ale nelpí na výsledcích činnosti.

6-2

Pochop, ó synu Pándu, že odříkání je totéž co cesta Božského vědomí neboli spojení se s Božským, protože nikdo se nestane praktikujícím duchovní disciplínu, dokud se nezřekne touhy po uspokojování smyslů.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení spojení s Božským a duchovní jednoty se člověk musí zříci svých osobních tužeb a soustředit se na nesobeckou činnost. Cesta duchovní disciplíny nejsou jen tělesná cvičení nebo rozjímání, ale také zřeknutí se vnitřních tužeb a připoutanosti k dosažení duchovní svobody a míru. Tato cesta je spojením se s Božským prostřednictvím zřeknutí se světských tužeb.

6-3

Pro toho, kdo je začátečníkem na cestě Božského vědomí, je prostředkem činnost, ale pro toho, kdo již vystoupil na cestu Božského vědomí, se říká, že ukončení veškeré činnosti je prostředkem.

Vysvětlení: Tento verš vysvětluje, jak se vývoj praktikujícího duchovní disciplínu mění v závislosti na jeho stupni duchovní zralosti. Krišna uvádí, že pro ty, kteří jsou začátečníky na cestě duchovní disciplíny, jsou aktivní činnosti a povinnosti nezbytným prostředkem k přípravě mysli a těla na duchovní cestu. Takové činnosti, které jsou prováděny vědomě a nesobecky, pomáhají kultivovat sebekázeň, schopnost soustředění a morální čistotu. Naproti tomu pro ty, kteří již dosáhli vyšší úrovně duchovní disciplíny, již vnější činnost není tak důležitá. Na této úrovni se duchovní praktikující (praktikující vnitřního míru) soustředí na vnitřní mír a stabilitu mysli, což mu pomáhá udržovat rovnováhu a být zcela ovládán bez ohledu na vnější okolnosti. Udržování míru a kontroly mysli se stává hlavním prostředkem k udržení stavu duchovní disciplíny.

6-4

Člověk, který se skutečně zřekl všech hmotných tužeb, nejedná pro uspokojování smyslů, ale proto, aby dosáhl nejvyšší úrovně cesty Božského vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje stav, kdy člověk dosáhl nejvyšší úrovně duchovní disciplíny. K dosažení tohoto stavu se člověk musí osvobodit od lpění na smyslových objektech a touhách a přestat se upínat k hmotným činnostem. Tento verš učí, že skutečný duchovní růst nastává, když je člověk schopen ovládat své smysly a jednat nesobecky, bez lpění na hmotném, a takový člověk dosáhl nejvyšší úrovně duchovní disciplíny.

6-5

Člověk se má pozvednout pomocí své mysli, a ne se nechat degradovat. Mysl je přítelem omezené duše a je také jejím nepřítelem.

Vysvětlení: Mysl může být přítelem i nepřítelem v závislosti na tom, jak člověk spravuje svůj vnitřní svět. • Pozvednout sám sebe – člověk musí sám pracovat na své mysli a vnitřním rozvoji. Mysl je to, co může člověka pozvednout na vysoké duchovní úrovně. • Neměl by se ponižovat – člověk by se neměl ponižovat nebo dovolit mysli vytvářet negativní myšlenky a sebepodceňování, které mohou bránit jeho duchovnímu rozvoji. • Mysl je přítelem – pokud je člověk schopen ovládat svou mysl, stane se jeho přítelem, který pomáhá v duchovním rozvoji a dává vnitřní mír. • Mysl je nepřítelem – pokud není mysl kontrolována, stává se největším nepřítelem člověka, vytváří vnitřní utrpení a vede k negativnímu jednání. Tento verš tedy zdůrazňuje sebeovládání a roli mysli v lidském životě. Kontrolovaná mysl je cestou k duchovnímu růstu a vnitřnímu míru, zatímco nekontrolovaná mysl vytváří utrpení a vede k vnitřním rozporům.

6-6

Pro toho, kdo zvítězil nad svou myslí, je mysl jeho přítelem. Ale pro toho, kdo nedokázal ovládnout mysl, se mysl stává jeho nepřítelem a chová se jako protivník.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na kontrolu mysli jako na rozhodující faktor na duchovní cestě. Ten, kdo dokáže ovládat svou mysl, získává od mysli velkou podporu a pomoc. Naopak ten, kdo neovládá mysl, se setkává s destruktivní silou vlastní mysli. • Mysl je přítelem tomu, kdo ji ovládá – člověk, který dokáže kontrolovat mysl, ji promění v přítele. Mysl se v tomto případě stává silným spojencem a pomáhá rozvíjet vnitřní mír, disciplínu a duchovní růst. • Mysl se stává nepřítelem – člověk, který nedokáže ovládat svou mysl, se setkává s vnitřními obtížemi. Mysl může působit jako nepřítel a vytvářet neklid, pochybnosti a negativní emoce, které ztěžují duchovní pokrok.

6-7

Pro toho, kdo zvítězil nad myslí, je Nejvyšší Duše již dosažena, protože získal mír. Pro takového člověka jsou štěstí a smutek, horko a chlad, čest a hanba jedno a totéž.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje vlastnosti duchovně stabilního člověka. Ten, kdo ovládl svou mysl a dosáhl vnitřního míru, je schopen udržet rovnováhu bez ohledu na vnější okolnosti. Jedná se o vysoký stav duchovní jednoty s Nejvyšším Já. Člověk, který je sjednocen s Nejvyšším, si udržuje rovnováhu navzdory vnějším okolnostem, jako je chlad a horko, radost a utrpení, čest a urážky. Jeho duchovní stabilita nezávisí na fyzických nebo emocionálních situacích.

6-8

Za toho, kdo se seberealizoval, se nazývá ten, kdo je spokojen s nabytými znalostmi a jejich aplikací. Je na cestě duchovní disciplíny a dívá se stejně na oblázky, kameny a zlato.

Vysvětlení: Tento verš popisuje vlastnosti opravdového praktikujícího duchovní disciplíny (toho, kdo se věnuje duchovní disciplíně). Člověk, který je spokojený a naplněný duchovními znalostmi (teoretickými znalostmi) a porozuměním (aplikovanými znalostmi). Nachází mír a naplnění ve svých vnitřních znalostech o pravé podstatě života. Tento praktikující duchovní disciplínu je neměnný a stabilní jako hora, protože dokázal ovládat své smysly a nedovoluje jim řídit své jednání. Je neustále vyrovnaný. Takový člověk je lhostejný k materiálním hodnotám – nevidí rozdíl mezi hlínou, kamenem a zlatem, protože jeho štěstí nezávisí na materiálních objektech. Chápe, že tyto věci nemají skutečnou hodnotu v kontextu duchovního porozumění.

6-9

Člověk je v ještě vyšším duchovním stavu, pokud se stejně chová k dobrodincům, přátelům a nepřátelům, k lhostejným, prostředníkům, závistivcům a příbuzným, k ctnostným a k hříšníkům.

Vysvětlení: Tento verš učí o rovnosti a vyrovnané mysli. Člověk, který je stejný ke všem, bez ohledu na vztah nebo okolnosti, dosáhl vysokého duchovního rozvoje. Naznačuje to neposkvrněnou mysl, která je prostá předsudků, hněvu nebo lpění a která je schopna vidět Boží jednotu ve všech živých bytostech.

6-10

Stoupenec duchovní disciplíny by se měl vždy snažit soustředit svou mysl na transcendentální Já; měl by žít o samotě, na odlehlém místě a vždy se pečlivě ovládat. Měl by být osvobozen od tužeb a majetnickosti.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení duchovního růstu a vnitřního míru musí být stoupenec duchovní disciplíny osvobozen od světských tužeb a žít v soustředěném a odloučeném prostředí, kde může praktikovat duchovní disciplínu a ovládat svou mysl. To pomáhá praktikujícímu duchovní disciplíny nelpět na hmotných hodnotách a dosáhnout vnitřní svobody. Takové prostředí pomáhá soustředit se na transcendentální Já.

6-11

K praktikování duchovní disciplíny je třeba najít čisté místo, položit na zem trávu, na ni položit jelení kůži a pak kus látky. Sedadlo by nemělo být ani příliš vysoké, ani příliš nízké a mělo by se nacházet na posvátném místě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poskytuje pokyny pro správnou přípravu místa pro praktikování duchovní disciplíny. Sedadlo by mělo být čisté, pokryté trávou, jelení kůží a kusem látky, což zajišťuje pohodlí a izolaci od zemských energií. Výška sedadla by měla být mírná a mělo by se nacházet na svatém, klidném místě, které podporuje soustředění a mír.

6-12

Stoupenec duchovní disciplíny by na něm měl sedět pevně a praktikovat cestu duchovní disciplíny, aby očistil srdce, ovládal svou mysl, city a činy a zaměřoval mysl na jeden bod.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve vysvětlování praxe duchovní disciplíny. Stoupenec duchovní disciplíny by měl sedět pevně, vzpřímeně, aby podpořil tok energie a soustředění. Cílem praxe je očistit srdce od negativních emocí a tužeb, ovládat mysl, city a činy a zaměřovat mysl na jeden bod – Boží vědomí.

6-13

Držte tělo, krk a hlavu rovně v jedné linii, s klidnou myslí, bez strachu, zcela osvobozeni od sexuálních tužeb.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje správnou polohu těla a vnitřní naladění během praxe duchovní disciplíny. Tělo, krk a hlava by měly být drženy rovně v jedné linii, aby se podpořil správný tok energie. Mysl by měla být klidná a osvobozená od strachu a sexuálních tužeb, které mohou odvádět pozornost od duchovního cíle.

6-14

Stoupenec duchovní disciplíny by měl zaměřit svou mysl na Mě a učinit Mě nejvyšším cílem svého života.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že během praxe duchovní disciplíny by mysl měla být zaměřena na Boha, na Krišnu jako Nejvyšší Osobnost. Bůh by se měl stát nejvyšším cílem lidského života a veškerá činnost by měla být prováděna s myšlenkou na Něj. Takové soustředění pomáhá dosáhnout duchovní jednoty a osvobodit se od omezení hmotného světa. Tyto verše učí o správném postoji a vnitřním soustředění během praxe duchovní disciplíny, což pomáhá uklidnit mysl, zbavit se strachu a tělesných žádostí a zaměřit veškerou pozornost na Boha, čímž se On stává nejvyšším cílem života.

6-15

Takto, vždy ovládaje tělo, mysl a činnost, praktikující duchovní disciplínu, jehož hmotné tělo přestalo existovat, dosahuje Božského příbytku.

Vysvětlení: Tento verš vysvětluje podstatu a konečný cíl praxe duchovní disciplíny. Krišna uvádí, že pravidelným praktikování duchovní disciplíny, ovládáním mysli a udržováním rovnováhy dosahuje stoupenec duchovní disciplíny nejvyššího míru neboli nirvány, což je Boží vědomí. • Neustálé soustředění na sebe – cesta duchovní disciplíny vyžaduje neustálé vnitřní soustředění a pozornost. Praktikující obrací svou pozornost na svou pravou podstatu, která se nachází mimo fyzický a hmotný svět. • Ovládání a disciplína mysli – ovládání mysli je zásadním předpokladem k dosažení míru. Pouze tehdy, když je mysl ovládaná a kontrolovaná, je člověk schopen žít v harmonii a rovnováze, nerušen vnějšími okolnostmi a vnitřními touhami. • Nejvyšší mír a osvobození (nirvána) – tento mír není jen fyzický nebo emocionální pocit klidu, ale hluboké a úplné osvobození od ega, lpění a neklidu mysli. Tento stav se také nazývá nirvána – úplná svoboda od hmotných pout a závazků vyplývajících z činů. • Jednota s Bohem – v tomto verši Krišna vysvětluje, že nejvyšší mír a osvobození nastává, když stoupenec duchovní disciplíny dosáhne jednoty s Bohem. To znamená, že jeho vědomí je zcela očištěné a on je schopen žít v jednotě s Božstvím a nalézat pravou harmonii a naplnění. Tato duchovní praxe pomáhá uklidnit mysl a dosáhnout duchovního míru, který je osvobozením od omezení hmotné existence a vede k dosažení Božského příbytku.

6-16

Ach, Ardžuno, není možné stát se stoupencem duchovní disciplíny, pokud člověk jí příliš mnoho nebo příliš málo, spí příliš mnoho nebo příliš málo.

Vysvětlení: Tento verš učí o umírněnosti a rovnováze v životě, které jsou zásadní pro úspěšné praktikování duchovní disciplíny. Krišna uvádí, že příliš mnoho nebo příliš málo jíst, spát nebo být vzhůru může bránit praxi duchovní disciplíny. Vyvážený život je klíčovým předpokladem k dosažení duchovního pokroku. Příliš mnoho nebo příliš málo jíst, spát nebo být vzhůru může bránit praxi duchovní disciplíny. Umírněnost v jídle je důležitá. Příliš mnoho jídla může způsobit překážky v jasnosti mysli, zatímco příliš málo jídla může oslabit tělo a vytvořit fyzické překážky rozjímání. Příliš mnoho spánku může způsobit lenost a duchovní otupělost, zatímco příliš málo spánku může způsobit fyzické a duševní vyčerpání. Vyvážený spánkový režim zajišťuje rovnováhu těla a mysli, která je nezbytná pro praktikování duchovní disciplíny.

6-17

Ten, kdo je umírněný ve svých stravovacích, spánkových, pracovních a odpočinkových návycích, může zmírnit veškeré hmotné utrpení praktikování systému duchovní disciplíny.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že umírněnost a rovnováha ve všech oblastech života jsou zásadní, aby se duchovní disciplína stala prostředkem k odstranění utrpení. Rovnováha mezi jídlem, odpočinkem, aktivitami a spánkem je důležitá pro udržení fyzické i duševní rovnováhy, která pomáhá dosáhnout vnitřního míru. • Umírněnost v jídle a odpočinku – stoupenec duchovní disciplíny dodržuje umírněnost v jídle a každodenních aktivitách. Přejídání nebo nedostatečné stravování, stejně jako nadměrné aktivity, mohou bránit duchovnímu pokroku člověka a způsobovat fyzické a duševní utrpení. • Umírněnost v činnostech a úsilí – stoupenec duchovní disciplíny projevuje umírněnost i v činnostech a úsilí. Příliš mnoho úsilí nebo práce bez odpočinku může vést k vyčerpání, ale příliš málo úsilí může vést k lenosti a nedosažitelnému pokroku. • Umírněnost ve spánku a bdění – stoupenec duchovní disciplíny vyvažuje spánek a bdění. Příliš mnoho spánku způsobuje lenost a nedostatek energie, zatímco příliš málo spánku způsobuje fyzické a duševní vyčerpání. Rovnováha ve spánkovém režimu pomáhá udržovat duševní jasnost. Tento verš zdůrazňuje, že pouze tehdy, pokud člověk udržuje umírněnost a rovnováhu v každodenním životě, se duchovní disciplína stává prostředkem, který vede k osvobození od utrpení a k duchovnímu míru. Toto štěstí je dočasné a iluzorní a vede k utrpení a připoutanosti k hmotnému světu.

6-18

Když stoupenec duchovní disciplíny, praktikující duchovní disciplínu, ovládne činnost své mysli a dosáhne transcendentálního stavu, osvobozen od všech hmotných tužeb, pak se říká, že se pevně ustavil v duchovní disciplíně.

Vysvětlení: Tento verš učí, že praxe duchovní disciplíny dosahuje svého naplnění, když člověk ovládne svou mysl, soustředí ji na vnitřní já a osvobodí se od světských tužeb. Teprve tehdy se duchovní disciplína stává účinným prostředkem, který pomáhá dosáhnout duchovního růstu a vnitřního míru. Takový člověk je pevně ustaven v duchovní disciplíně.

6-19

Jako lampa na bezvětrném místě se ani nehne, tak i praktikující jógové disciplíny, jehož mysl je ovládána, neustále zůstává pevný ve svém rozjímání o transcendentální duši.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení duchovní stability musí člověk praktikovat ovládání mysli a věnovat se stálé praxi duchovní disciplíny. Když je mysl ovládána, je člověk schopen žít v klidu a udržovat vnitřní rovnováhu bez ohledu na vnější rušení nebo výzvy.

6-20

V tom stavu, který se nazývá trans neboli dokonalý klid, kdy se lidská mysl, praktikující jógovou disciplínu, zcela osvobodí od materiální činnosti mysli, je člověk schopen vidět sám sebe čistou myslí a nalézt v sobě radost.

Vysvětlení: Tento verš popisuje stav dosažený duchovní praxí, nazývaný trans nebo dokonalý klid. V tomto stavu je mysl zcela osvobozena od materiálních vlivů a činností. Člověk je schopen spatřit své pravé já s čistou, nerušenou myslí a nalézá v sobě hlubokou vnitřní radost.

6-21

V tomto stavu radosti se člověk nachází v nezměrné transcendentální blaženosti, které dosahuje transcendentálními smysly. Upevněn v tomto stavu se člověk nikdy neodchýlí od pravdy,

Vysvětlení: Tento verš pokračuje v popisu výše uvedeného stavu a zdůrazňuje, že přináší nezměrnou transcendentální blaženost dosažitelnou duchovními, nikoli materiálními smysly. Člověk, který je v tomto stavu upevněn, se nikdy neodchýlí od pravdy, protože ji přímo zakusil.

6-22

a když toho dosáhl, chápe, že není nic lepšího. V takovém stavu se člověk nikdy neotřese ani v největších obtížích.

Vysvětlení: Tento verš říká, že dosažením tohoto stavu duchovní jednoty člověk chápe, že nic jiného není lepší. Toto poznání mu dává vnitřní sílu a stabilitu, která mu umožňuje zůstat neotřesený i tváří v tvář největším obtížím.

6-23

Vpravdě, to je skutečná svoboda od veškerého utrpení, které vzniká ze styku s hmotou.

Vysvětlení: Tento verš uzavírá myšlenku předchozích veršů a potvrzuje, že popsaný stav je skutečná svoboda od veškerého utrpení, které vzniká ze styku s materiálním světem. Je to stav duchovního osvobození.

6-24

Je třeba s odhodláním a vírou důsledně praktikovat tuto duchovní disciplínu a neuhýbat z této cesty. Odvrhnout bez výjimky všechny materiální touhy, které pocházejí z rozmarů mysli, a tak pomocí mysli ovládnout všechny smysly ze všech stran.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak praktikovat duchovní disciplínu, a to odříkáním se tužeb, které vznikají ze spekulací mysli a lpění. K dosažení duchovní dokonalosti musí člověk ovládat své smysly a touhy, které brání duchovní cestě. • Odvržení tužeb – praktikující duchovní disciplínu se musí odříkat všech tužeb, které vznikly v mysli. Tyto touhy jsou často povrchní a spojené se světskými požitky nebo lpěním, což může odvádět od cesty duchovní disciplíny. Tužeb je třeba se vzdát úplně, bez zbytku, aby člověk mohl zachovat klid mysli. • Síla mysli – člověk musí využít síly své mysli k plné kontrole smyslů a zabránit tomu, aby ho odvedly od duchovního cíle. Sílu mysli je třeba použít k ovládání smyslů a zabránění jejich odklonu od duchovního cíle. • Úplné ovládání smyslů – zde se uvádí, že smysly je třeba ovládat úplně, nejen částečně. Tím se zdůrazňuje úplné ovládání a sebeovládání ve všech aspektech. To znamená, že praktikující je schopen udržet koncentraci a rovnováhu, i když je zvenčí ovlivňován různými smyslovými objekty.

6-25

Postupně, s porozuměním posíleným odhodláním, má člověk ovládat mysl, obracet ji k duši a nemyslet na nic jiného.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poskytuje pokyny, jak postupně dosáhnout hloubky rozjímání a ovládání mysli, které je nezbytné pro pochopení své pravé podstaty. Zdůrazňuje, že duchovní disciplína je dlouhodobý a trpělivý proces, který vyžaduje vytrvalost a moudrost. • Postupná kontrola mysli – mysl není možné ovládnout najednou, proto je důležité k tomu přistupovat postupně. S trpělivostí a vytrvalostí se má člověk naučit postupně vést svou mysl k dosažení míru a klidu. • Porozumění a odhodlání – Krišna uvádí, že ke kontrole mysli je potřeba jak moudrost, tak odhodlání. Moudrost pomáhá pochopit povahu mysli a odlišit dočasné myšlenky od neměnné povahy duše, zatímco odhodlání pomáhá překonávat odpor mysli a rušení, která se mohou na cestě objevit. • Obracení mysli k duši – praktikující má obracet svou mysl k své pravé podstatě – duši. Toto obrácení k vnitřní podstatě pomáhá osvobodit se od lpění na vnějších objektech a prožitcích mysli, což umožňuje plně se soustředit na svou duši. Během rozjímání je třeba se vyvarovat jakýchkoli světských myšlenek nebo starostí. • Nemyslet na nic jiného – během rozjímání je třeba se vyvarovat jakýchkoli světských myšlenek nebo starostí. Utišení mysli umožňuje uvědomit si vnitřní mír a přibližuje praktikujícího jeho pravé podstatě.

6-26

Kamkoli zabloudí neklidná a nestabilní mysl, odtamtud ji opět přitáhnout zpět a ovládat, obracejíc ji k duši.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na kontrolu mysli jako na zásadní součást praxe duchovní disciplíny. Mysl je neklidná a nestabilní, často bloudí k vnějším objektům nebo myšlenkám, ale člověk musí být odhodlán přivést mysl zpět k vnitřní podstatě a ovládat ji. • Neklidná mysl bloudí – mysl je ze své podstaty neklidná a nestabilní, často bloudí z jednoho objektu na druhý, z jedné myšlenky na druhou. Tento neklid způsobuje potíže s koncentrací a duchovní praxí. • Odtamtud ji opět přivést zpět – praktikující duchovní disciplínu je zodpovědný za to, aby znovu a znovu vracel mysl z míst, kam zabloudila. Je to nepřetržitá praxe – pokaždé, když se mysl odchýlí, je třeba ji přitáhnout zpět. • Obracet mysl k duši – mysl je třeba obracet k duši, k vnitřní podstatě, protože to je cesta k duchovnímu míru a sebepoznání. Kontrola mysli je zásadní pro udržení soustředění na duchovní cestě a uvědomění si svého pravého já.

6-27

Praktikujícímu jógové disciplíny, jehož mysl je obrácena ke Mně, jistě přijde nejvyšší štěstí. Povznesl se nad kvalitu vášně, uvědomuje si svou jednotu s Božským, a tím jsou všechny jeho hříšné následky pryč.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje stav, kterého dosahuje praktikující duchovní disciplíny, když je jeho mysl zklidněná a je prostý vášní. V tomto stavu dosahuje nejvyššího štěstí a stává se jednotným s Božskou realitou. • Klidná mysl – když praktikující duchovní disciplíny plně zklidní svou mysl a osvobodí se od neklidu mysli a světských rušení, dosáhne hlubokého vnitřního míru. Klidná mysl je hlavním předpokladem pro to, aby mohl prožít nejvyšší duchovní štěstí. • Dosahuje nejvyššího štěstí – nejvyšší štěstí zde znamená duchovní štěstí, které pramení z vnitřního míru a duševní rovnováhy. Praktikující duchovní disciplíny, který je prostý vášní, prožívá toto nejvyšší duchovní štěstí, které není spojené se světskými požitky nebo materiálními touhami. • Prostý vášní – vášně jsou to, co způsobuje neklid, touhy a neshody. Praktikující duchovní disciplíny, který je prostý vášní, je schopen udržet duchovní mír a stát se stabilním ve svém vědomí. Osvobodil se od materiálních vlastností vášní, které nutí člověka neustále hledat vnější podněty. • Jednotný s Božským – když je praktikující duchovní disciplíny čistý a prostý hříchů, stává se jednotným s Božským vědomím. V tomto stavu je praktikující duchovní disciplíny prostý utrpení a žije v jednotě s Božskou realitou. • Čistý a neposkvrněný – praktikující duchovní disciplíny je čistý, protože se osvobodil od hříchů a poskvrnění, které souvisí se světským životem. Tato čistota mu umožňuje žít v duchovní plnosti a harmonii s Božským.

6-28

Tímto způsobem praktikující jógové disciplíny, neustále se spojující s duší a očištěný od všech hříchů, dosahuje nejvyššího štěstí, které přináší jednota s Božským vědomím.

Vysvětlení: Tento verš popisuje, jak praktikující duchovní disciplíny, který neustále praktikuje duchovní disciplínu a je očištěný od všech hříchů, dosahuje nejvyššího duchovního štěstí, protože je ve spojení s Božským vědomím. Tato duchovní jednota s Božským dává hluboké uspokojení a vnitřní mír. V tomto stavu člověk dosahuje nejvyššího štěstí tím, že je ve spojení s Božským vědomím. • Neustále se spojující s duší – praktikující duchovní disciplíny je neustále spojen se svou duší, což znamená, že se neustále soustředí na vnitřní vědomí. Tato nepřetržitá praxe zajišťuje duchovní rovnováhu a vnitřní mír. • Očištěný od všech hříchů – praktikující duchovní disciplínu se stává očištěným od hříchů a světského poskvrnění. Jeho mysl a duše jsou osvobozeny od jednání a negativních následků, které brzdí duchovní rozvoj. • Ve spojení s Božským – toto spojení znamená jednotu s Božským vědomím, která vede k duchovní dokonalosti. • Prožívá nejvyšší štěstí – když je praktikující duchovní disciplíny ve spojení s Božským vědomím, prožívá nejvyšší štěstí, což je stav duchovního uspokojení a vnitřního míru. Toto štěstí není závislé na vnějších okolnostech, ale je to vnitřní mír a duchovní naplnění.

6-29

Pravý praktikující duchovní disciplíny vidí sebe ve všech bytostech a všechny bytosti v sobě. Věru, seberealizovaná osoba vidí Mě, téhož Nejvyššího Pána, všude.

Vysvětlení: Tento verš učí, že dosažením nejvyššího stavu duchovní disciplíny člověk vidí jednotu mezi všemi živými organismy a nerozlišuje nikoho podle světských kritérií. Duchovní disciplína vede k hlubokému pochopení, že jsme všichni spojeni v jednotném Božském vědomí, což vede k míru, rovnosti a harmonii mezi všemi bytostmi.

6-30

Kdo vidí Mě všude a všechno vidí ve Mně, tomu se nikdy neztratím a on se nikdy neztratí Mně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje hlavní cíl praxe duchovní disciplíny – jednotu s Božským. Ten, kdo je schopen vidět Božského Krišnu všude a chápe, že vše existuje v Božském vědomí, dosahuje úplné jednoty s Bohem. Tato jednota činí člověka neoddělitelným od Boha a Bůh ho také nikdy neopustí. • Vidí Mě všude – kdo dosáhl duchovního vědomí, vidí Božskou přítomnost všude a ve všech bytostech. Chápe, že Bůh je všude, a vidí Krišnu v každé živé bytosti a každá životní událost souvisí s Božským. • A všechno vidí ve Mně – kdo chápe, že vše, co existuje, je součástí Božského vědomí. Vše je stvořeno Bohem a nachází se v Jeho přítomnosti a Božská energie je základem všeho. Proto vidí Boha ve všem, co ho obklopuje. • Já se mu nikdy neztratím – Krišna říká, že pokud člověk vidí Božské všude, Bůh se mu nikdy neztratí. Člověk nikdy neztratí své spojení s Božským, protože jeho vědomí je naprosto sjednoceno s Bohem. • A on se nikdy neztratí Mně – Stejně tak Krišna ujišťuje, že ani praktikující duchovní disciplíny se neztratí Bohu. Když člověk dosáhne duchovní jednoty s Božským, stane se neoddělitelnou součástí Boha a nikdy nebude opuštěn nebo zapomenut. Tento verš popisuje nejvyšší stav duchovní jednoty, v němž člověk vidí Božské všude a chápe, že vše existuje v Božském vědomí. Praktikující duchovní disciplíny a Bůh se stávají neoddělitelnými a mezi nimi panuje věčná jednota.

6-31

Praktikující duchovní disciplíny, který uctívá Mě jako Nejvyšší Duši, která přebývá v srdci každého, a uvědomuje si, že Já jsem jeden se všemi, vždy zůstává ve Mně, ať už jsou jeho vnější okolnosti jakékoli.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna učí, že člověk, který chápe Božskou přítomnost ve všech bytostech a praktikuje jednotu s tímto vědomím, je vždy sjednocen s Bohem. Tato jednota nezávisí na vnějších okolnostech nebo situacích, protože je to hluboké vnitřní pochopení jednoty všech bytostí. • Božská přítomnost ve všech bytostech – praktikující duchovní disciplíny vidí, že Božské (Krišna, Božské vědomí) je přítomno ve všech bytostech. To znamená uvědomovat si, že v každém živém stvoření je jiskra duše, která je součástí Božského vědomí. Tento pohled rozvíjí úctu a soucit ke všem bytostem, protože člověk si uvědomuje, že všechny živé bytosti jsou vzájemně propojeny v Božské jednotě. • Praktikování jednoty s Bohem – zde praktikující duchovní disciplíny nejenže si uvědomuje Božské všude, ale také praktikuje jednotu s tímto vědomím, hledajíc jednotu s Krišnou. To znamená žít v souladu s Božskými principy a plně důvěřovat Bohu. Tato jednota je vnitřní a nezávisí na vnějších okolnostech nebo místě. • Nezávislost na vnějších okolnostech – tento stav jednoty není ovlivňován situacemi vnějšího světa. Ať už jsou okolnosti nebo obtíže praktikujícího duchovní disciplíny jakékoli, zůstává sjednocen s Božským, protože tato jednota je vnitřní a nezlomná. • Stav jednoty se mnou – když člověk zakusí tuto jednotu s Bohem, splyne s Božským vědomím a žije v harmonii se všemi bytostmi, udržuje mír a rovnováhu. Tento stav je cílem duchovní disciplíny, která umožňuje zakusit trvalé spojení s Bohem a vnitřní naplnění.

6-32

Ten, kdo vidí všechny bytosti rovnocenně, vnímajíc jejich radost a utrpení stejně jako své vlastní, je považován za nejvyššího praktikujícího duchovní disciplíny, ó, Ardžuno.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje nejvyšší dosažení duchovní disciplíny – soucitný a rovnocenný pohled na všechny živé bytosti. Takový přístup vyžaduje pochopení a empatii, vnímání utrpení a radosti všech živých bytostí jako svých vlastních. Je to stav soucitu a rovnosti, který vede k duchovní dokonalosti. Toto pochopení pomáhá Ardžunovi osvobodit se od egoismu a cítit hlubokou jednotu se vším existujícím, protože si uvědomuje Krišnovu přítomnost ve všem. • Soucitný a rovnocenný přístup – nejvyšší praktikující duchovní disciplíny je schopen cítit utrpení a radost jiných bytostí jako své vlastní. Tento pohled umožňuje překonat rozdíly vytvořené egem a poskytuje skutečnou empatii a soucit, což podporuje harmonii s veškerým životem. • Srovnávání se sebou samým – člověk musí vidět jiné bytosti tak, jak vidí sám sebe. To znamená uvědomovat si, že všechny bytosti chtějí štěstí a chtějí se vyhnout utrpení, stejně jako on sám. Toto pochopení vytváří rovnocenný přístup ke všem, uvědomujíc si společnou touhu po štěstí a svobodě od utrpení. • Nejvyšší dokonalost duchovní disciplíny – Krišna zdůrazňuje, že takové rovnocenné a soucitné vědomí je nejvyšším dosažením praktikujícího duchovní disciplíny. Teprve když je člověk schopen vidět všechny jako rovnocenné a zakoušet jejich radost a utrpení jako své vlastní, dosáhne skutečné jednoty s Božským. • Přechod od egoismu k jednotě – tento stav vede k vnitřní svobodě od ega a dává člověku hluboký vnitřní klid a rovnováhu. Takový přístup podporuje hlubší pochopení života a duchovní jednotu s veškerým stvořením.

6-33

Ardžuna pravil: Ó, Madhusúdano, systém duchovní disciplíny, který jsi popsal, se mi zdá nepraktický a neudržitelný, protože mysl je neklidná a nestabilní.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna odhaluje své pochybnosti o obtížnosti praktikování duchovní disciplíny, zvláště zdůrazňujíc neklid mysli. Uvádí, že mysl je nestabilní a nepředvídatelná, a proto se mu cesta duchovní disciplíny zdá obtížně uskutečnitelná. Ardžuna oslovuje Krišnu jako Madhusúdanu, což je Krišnovo jméno, odkazující na Jeho schopnost překonávat obtíže.

6-34

Protože mysl je neklidná, silná, tvrdohlavá a velmi těžko ovladatelná, ó, Krišno. Zdá se mi, že ji ovládnout je těžší než zastavit vítr.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna pokračuje ve vyjadřování svých pochybností o kontrole mysli. Popisuje vlastnosti mysli, které ji činí tak obtížně ovladatelnou, a srovnává tento proces s ovládnutím větru, což se zdá téměř nemožné.

6-35

Pán Krišna pravil: Ó, silnoruký synu Kuntí, bezpochyby je velmi těžké ovládnout neklidnou mysl, nicméně s vytrvalou praxí a odpoutáním je to proveditelné.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna odpovídá na Ardžunovy obavy ohledně kontroly mysli a souhlasí s tím, že mysl je těžko ovladatelná, ale poukazuje na dva důležité principy, které pomáhají mysl ovládnout – praxi a odříkání. • Mysl je těžko ovladatelná a neklidná – Krišna uznává, že mysl je neklidná, neustále se mění, toulá a odchyluje se od koncentrace. Její ovládnutí je složitý úkol a vyžaduje mnoho disciplíny a síly. • Bezpochyby – Krišna zdůrazňuje, že není pochyb o tom, že mysl je velmi těžké kontrolovat, souhlasí s Ardžunou, že se jedná o velkou výzvu na duchovní cestě. • S praxí – Krišna uvádí, že ovládnutí mysli je možné díky neustálé praxi. Pravidelná meditace a praxe duchovní disciplíny pomáhají zklidnit mysl a učinit ji ovladatelnou. Praxe je hlavním prostředkem k dosažení disciplíny mysli. • S odříkáním – kromě praxe pomáhá s kontrolou mysli také odříkání neboli odpoutání od materiálních věcí a světských tužeb. Odříkání od touhy po materiálních výsledcích a lpění snižuje neklid mysli a umožňuje soustředit se na duchovní.

6-36

Tomu, jehož mysl je nekontrolovaná, je seberealizace obtížný úkol. Ale ten, kdo ovládl mysl a snaží se vhodnými prostředky, jistě dosáhne úspěchu. Takový je Můj názor.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na to, že ovládnutí mysli je zásadní předpoklad k dosažení dokonalosti duchovní disciplíny. Vysvětluje, že bez kontroly mysli je duchovní disciplína těžko dosažitelná, ale s ovládanou myslí a vytrvalým úsilím se cesta duchovní disciplíny stává možnou. • Nesvobodná mysl – Krišna vysvětluje, že pokud mysl není ovládaná, brání praktikování duchovní disciplíny a činí ji téměř nemožnou. Nesvobodná mysl je neklidná, přechází z jednoho objektu na druhý, a proto člověk není schopen dosáhnout koncentrace nebo vnitřního míru. • Duchovní disciplína je těžko dosažitelná – pokud je mysl neklidná, praxe duchovní disciplíny se stává obtížnou, protože člověku chybí koncentrace a vnitřní rovnováha, které jsou nezbytné k dosažení nejvyššího stavu duchovní disciplíny – jednoty s Božským. • S ovládanou myslí – když je mysl ovládaná, člověk je schopen se soustředit na duchovní praxi a kontrolovat touhy a emoce. Ovládaná mysl umožňuje člověku zakusit hlubší meditaci a dosáhnout duchovního vědomí. • S vytrvalým úsilím – kromě ovládnutí mysli je zapotřebí vytrvalé úsilí a disciplína. Duchovní disciplína vyžaduje pravidelnou praxi a trpělivost k dosažení duchovního růstu. • Používáním správných prostředků – k dosažení nejvyššího stavu duchovní disciplíny je nutné používat správné prostředky, jako je praxe, disciplína a odříkání se světských pout. Správně zvolené prostředky vedou k ovládnutí mysli a vnitřnímu míru.

6-37

Ardžuna se zeptal: Ó, Krišno, jaký osud čeká praktikujícího duchovní disciplíny, který zahájí tuto cestu s vírou, ale později, kvůli světským touhám, ji nedokáže dokončit a nedosáhne dokonalosti duchovní disciplíny?

Vysvětlení: Tento verš vyjadřuje Ardžunovy pochybnosti a ptá se, zda existuje nějaký užitek pro člověka, který nedokončí svou duchovní cestu v praktikování duchovní disciplíny.

6-38

Ó, silnoruký Krišno, neztratí člověk, který se odchýlil od transcendentní cesty, jak duchovní, tak materiální úspěchy a nezanikne jako rozplynulý oblak, nenalézaje útočiště v žádném stavu?

Vysvětlení: Tento verš odhaluje Ardžunovy pochybnosti o tom, zda člověk, který se odchýlí od cesty duchovní disciplíny, může ztratit jak materiální, tak duchovní úspěchy, zůstávaje bez směru a zmatený.

6-39

Mé pochybnosti jsi, ó Krišno, hoden zcela rozptýlit. Nikdo jiný nemůže tyto pochybnosti odstranit než ty.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna prosí Krišnu, aby rozptýlil jeho pochybnosti o cestě duchovní disciplíny a o osudu člověka, který se odchýlí od duchovní disciplíny. Uznává, že pouze Krišna, který je Božské vědomí, je schopen zcela rozptýlit jeho pochybnosti, protože nikdo jiný nemá takové znalosti a moudrost.

6-40

Nejvyšší Pán řekl: Ó Pártho, ten, kdo praktikuje duchovní disciplínu a koná blahodárné skutky, nezahyne ani v tomto, ani v duchovním světě. Ten, kdo činí dobro, můj příteli, nikdy není přemožen zlem.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna utěšuje Ardžunu a vysvětluje, že člověk, který se snažil na duchovní cestě, nikdy neztratí svůj duchovní pokrok. Ani v tomto světě, ani v příštím člověk, který praktikuje duchovní disciplínu a koná dobro, nezažije zánik nebo neúspěch.

6-41

Ten, kdo praktikuje duchovní disciplínu a odchýlí se od cesty, se po mnoha letech strávených na planetách spravedlivých narodí v rodině zbožných nebo bohatých lidí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, co se stane s těmi, kteří se odchýlí od cesty duchovní disciplíny, ale stále jsou zbožní a duchovně pokročilí. Taková osoba po smrti získá možnost žít ve světech zbožných lidí, ale poté se vrátí na Zemi a narodí se v čisté a ušlechtilé rodině, aby pokračovala ve své duchovní cestě. To znamená, že duchovní poznání a čistá služba Bohu jsou cestou k pravému osvobození, které přesahuje pouhé etické principy a rituály, a tato služba zahrnuje lásku, odevzdání a naprostou důvěru v Boha. • Dosáhne světů zbožných lidí – člověk, který se odchýlil od cesty duchovní disciplíny, ale přesto si zachovává zbožnost, získá možnost žít ve světech, kde žijí ti, kteří konají dobré skutky a mají božské vlastnosti. • Život po dlouhá léta – tato osoba žije v těchto zbožných světech mnoho let a získává odpočinek a duchovní pokrok před návratem na Zemi, aby pokračovala ve své cestě k osvobození. • Narození v čisté a ušlechtilé rodině – když se tato osoba vrátí na Zemi, narodí se v čisté a ušlechtilé rodině, která poskytuje příznivé prostředí pro budoucí duchovní růst. Čistá a ušlechtilá rodina poskytuje morální základy a materiální podporu, aby se člověk mohl zdokonalovat. • Odchýlení se od duchovní disciplíny – To se týká osoby, která nedokonale naplnila praxi duchovní disciplíny, ale jejíž dobré skutky a zbožnost jí zajišťují nové příležitosti k pokračování na duchovní cestě v příštím životě. Tento verš učí, že duchovní pokrok nikdy není ztracen. I když člověk nedokonale naplní svou praxi duchovní disciplíny, jeho duchovní úsilí bude odměněno v příštím životě a zajistí mu příznivé podmínky pro další růst. Uvědomujeme si, že duchovní cesta je nepřetržitá a pokračuje i po tomto životě.

6-42

Nebo se narodí v rodině praktikujících duchovní disciplínu, kteří oplývají velkou moudrostí. Věru, takové narození v tomto světě je velmi vzácné.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že člověk, který se odchýlil od cesty duchovní disciplíny, se může narodit v rodině moudrých a duchovně uvědomělých praktikujících duchovní disciplínu. Takové narození je zvláštní požehnání, protože poskytuje nejlepší podmínky pro to, aby člověk mohl pokračovat ve své duchovní cestě. Narození v takové rodině je velmi vzácná a cenná příležitost. • Nebo se narodí v rodině moudrých praktiků duchovní disciplíny – Krišna naznačuje, že se taková osoba může narodit v rodině praktiků duchovní disciplíny, kde jsou rodiče moudří, duchovně vyspělí a znají cestu duchovní disciplíny. Takové prostředí poskytuje inspiraci a podporu, aby člověk mohl pokračovat ve své duchovní cestě. • V rodině moudrých a uvědomělých lidí – to naznačuje, že v této rodině existuje moudrost a duchovní porozumění, které člověku pomáhají rozvíjet jeho duchovní schopnosti a vyšší hodnoty. Je to obzvláště příznivé prostředí, které podporuje duchovní růst. • Takové narození je velmi vzácné – Krišna vysvětluje, že takové narození je velmi vzácné a je velkým požehnáním, protože narození v duchovně vyspělé rodině poskytuje jedinečnou příležitost rychleji pokročit na duchovní cestě. Tento verš zdůrazňuje, že pokud se člověk odchýlí od cesty duchovní disciplíny, může mu být dána další šance znovuzrodit se v rodině s vysokými duchovními ideály. Takové prostředí poskytuje inspiraci a podporu, aby člověk mohl pokračovat ve své duchovní cestě.

6-43

Ó synu Kuruova rodu, znovuzrozením v takové rodině obnovuje božské vědomí ze svého předchozího života a snaží se znovu dosáhnout úspěchu, aby dosáhl úplného osvobození.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že pokud se člověk narodí v duchovně vyspělé rodině, obnoví spojení se znalostmi a praxí duchovní disciplíny získanými v předchozím životě. To mu umožňuje pokračovat na cestě k duchovní dokonalosti, aniž by musel začínat od nuly. Takový člověk se znovu snaží dosáhnout nejvyšší duchovní dokonalosti. • Sjednocení mysli s předchozím životem – člověk, který se znovuzrodí v duchovně vyspělé rodině, obnovuje spojení s předchozím životem a získává moudrost a znalosti, které získal v předchozím životě. Již má znalosti a duchovní zralost, které usnadňují rychlý pokrok. • Opět se snaží dosáhnout dokonalosti – tento člověk se znovu snaží dosáhnout duchovní dokonalosti a pokračuje ve své dříve započaté cestě. Snaží se dosáhnout osvobození a plné praxe duchovní disciplíny a pokračuje v hromadění duchovních znalostí. • Ó Kurunandano – Krišna oslovuje Ardžunu jako Kurunandanu, čímž odkazuje na jeho příslušnost ke Kuruovu rodu a historickou odpovědnost být vůdcem a duchovním průvodcem.

6-44

Díky božskému vědomí z předchozího života se nevědomky přiklání k principům duchovní disciplíny. Takový zvědavý praktikující duchovní disciplínu, který se snaží poznat cestu Božského vědomí, se vždy povznese nad védské rituály.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že člověk, který v předchozím životě praktikoval duchovní disciplínu, je i v příštím životě, byť nevědomky, přitahován zpět na cestu duchovní disciplíny. Praxe z předchozího života poskytuje základ, který činí toto přitahování přirozeným a automatickým. I když člověk chce pouze poznat duchovní disciplínu, povznese se nad úroveň védských rituálů a blíží se k vyššímu duchovnímu porozumění. • S praxí z předchozího života – tento odkaz směřuje k duchovní praxi z předchozího života. Duchovní disciplína a další duchovní snahy nejsou zapomenuty, nadále ovlivňují příští životy a usnadňují člověku směřování na cestu duchovní disciplíny. • Nevědomky přitahován – člověk, který praktikoval duchovní disciplínu v předchozím životě, je automaticky a nevědomky přitahován zpět na cestu duchovní disciplíny i v příštím životě. I když to vědomě neplánuje, jeho duše touží po duchovním růstu. • I když by chtěl pouze poznat duchovní disciplínu – i když se člověk plně nevěnuje praxi duchovní disciplíny, ale pouze projevuje zájem o poznání duchovní disciplíny, jeho zvědavost a touha po duchovním porozumění mu umožňují pokročit na cestě duchovní disciplíny. • Překonává védské rituály – takový člověk se povznese nad úroveň védských rituálů, což jsou vnější rituály a formální úkony. Dosahuje vyšší úrovně duchovního porozumění, které přesahuje rituály a vede k hlubšímu vědomí a duchovnímu porozumění.

6-45

A když se praktikující duchovní disciplínu s veškerou vážností snaží dále zdokonalovat a zbavuje se všech nečistot, pak konečně, po mnoha a mnoha zrozeních praxe duchovní disciplíny, dosáhne nejvyššího cíle.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že praktikující duchovní disciplínu, který se vytrvale snaží a očišťuje od hříchů a pokračuje ve své duchovní praxi po několik zrození, nakonec dosáhne nejvyššího cíle – osvobození a jednoty s Božstvím. • Vytrvale se snaží – praktikující duchovní disciplínu, který neustále a s nadšením praktikuje duchovní disciplínu, navzdory obtížím a výzvám, pokračuje na své cestě k duchovní dokonalosti. Úsilí a disciplína jsou v tomto procesu zásadní. • Očišťuje se od všech hříchů – vytrvalou praxí se praktikující duchovní disciplínu očišťuje od všech hříchů a nečistot, které blokují jeho duchovní růst. Očištěním mysli a srdce se stává čistým a duchovně silným. • Zdokonaluje se po mnoha zrozeních – duchovní dokonalosti se často dosahuje po několika zrozeních. Praktikující duchovní disciplínu, který pokračuje na své duchovní cestě po několik životů, se postupně zdokonaluje, dokud nedosáhne dokonalosti. • Dosahuje nejvyššího cíle – když se praktikující duchovní disciplínu zdokonalí, dosáhne nejvyššího cíle, kterým je osvobození od materiální existence a jednota s Božstvím. To je konečný cíl duchovní disciplíny.

6-46

Praktikující duchovní disciplínu je nadřazen asketovi, empirikovi a vykonavateli plodných činů. Proto, ó Ardžuno, za všech okolností buď praktikujícím duchovní disciplínu!

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že praktikující duchovní disciplínu, to znamená člověk, který praktikuje duchovní disciplínu a rozjímání, je vyšší než asketové, vědci a konatelé. Praxe duchovní disciplíny je cesta, která vede k nejvyšší duchovní dokonalosti, protože kombinuje znalosti, činy a duchovní disciplínu. • Praktikující duchovní disciplínu je vyšší než asketický praktik – Asketové, kteří praktikují přísnou askezi a sebekontrolu, jsou úctyhodní, ale praktikující duchovní disciplínu je vyšší, protože se nejen omezuje, ale také harmonizuje svou mysl s Božským vědomím. • Praktikující duchovní disciplínu je vyšší než ten, kdo je obdařen znalostmi – lidé, kteří mají teoretické znalosti o duchovních záležitostech, jsou obdivuhodní, ale praktikující duchovní disciplínu je vyšší, protože tyto znalosti uplatňuje v praxi a dosahuje přímé zkušenosti prostřednictvím rozjímání a duchovní disciplíny. • Praktikující duchovní disciplínu je vyšší než ti, kdo konají činy – konatelé, kteří konají nesobecké činy, jsou hodni úcty, ale praktikující duchovní disciplínu je vyšší, protože nejen pracuje, ale také se duchovně rozvíjí a obrací se k Bohu, čímž spojuje akci a rozjímání. • Proto se staň praktikujícím duchovní disciplínu – Krišna nabádá Ardžunu, aby se stal praktikujícím duchovní disciplínu, protože je to nejvyšší cesta k duchovnímu růstu a osvobození. Naznačuje, že cesta duchovní disciplíny je to, co vede k úplné jednotě s Božstvím.

6-47

A ze všech praktikujících duchovní disciplínu ten, kdo vždy s velkou vírou zůstává ve Mně, myslí na Mě ve svém nitru a slouží Mi s transcendentní láskou, je s Mnou nejužším způsobem sjednocen a je nejvyšší ze všech – takový je Můj názor.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uzavírá popis duchovní disciplíny a uvádí, že mezi všemi praktikujícími duchovní disciplínu je nejvyšší ten, kdo Ho uctívá s naprostou vírou a obrací svou mysl a duši k Božství. Takový praktikující duchovní disciplínu nejen praktikuje rozjímání a disciplínu mysli, ale také se s naprostou vírou obrací k Božství. • Mezi všemi praktikujícími duchovní disciplínu – Krišna naznačuje, že ačkoli existuje mnoho různých druhů praktikujících duchovní disciplínu, ti, kteří se zabývají duchovní disciplínou poznání, duchovní disciplínou činů a duchovní disciplínou rozjímání, je nejvyšší ten, kdo je zaměřen na Božství a uctívá ho s naprostou vírou. • S myslí a duší zaměřenou na Mě – tento praktikující duchovní disciplínu je plně soustředěn na Boha, a to jak svou myslí, tak vnitřním já. Jeho duše je zaměřena na Božské vědomí, což ho sjednocuje s Božstvím. • S naprostou vírou – tento praktikující duchovní disciplínu nejen praktikuje duchovní disciplínu, ale také plně věří v Boha. Víra je základem, který mu pomáhá zůstat věrný Boží cestě a věnovat svůj život Božímu uctívání a službě. • Uctívá Mě – takový praktikující duchovní disciplínu je ten, kdo uctívá Boha s oddaností. Vidí Božství jako své útočiště a plně se věnoval službě Bohu. • Nejvyšší praktikující duchovní disciplínu – Krišna říká, že takový praktikující duchovní disciplínu, který se plně věnoval Bohu, je nejvyšší ze všech praktikujících duchovní disciplínu. Dosáhl dokonalosti, protože jeho život je sjednocen s Božským vědomím.