3-1

Arjuna pravil: Ó Džanárdane, ó Kešavo, proč si přeješ zapojit mě do této hrozné války, když považuješ rozvážnost za lepší než činnost zaměřenou na její plody?

Vysvětlení: V tomto verši Arjuna vyjadřuje své nepochopení a pochybnosti o Krišnových pokynech. Arjuna slyšel od Krišny, že moudrost a rozjímání jsou považovány za vyšší duchovní cestu než činnost, a proto se ptá, proč mu Krišna nařizuje účast v hrozné bitvě, která se zdá být v rozporu s vyšší duchovní cestou. Arjuna oslovuje Krišnu jako Džanárdanu (obránce lidí) a Kešavu (zabijáka démona Kešiho, Višnua) a žádá o odpověď, která by mu pomohla pochopit tento zdánlivý rozpor. Tento verš poukazuje na vnitřní pochybnosti člověka o tom, jaká je správná cesta mezi činností a moudrostí.

3-2

Zdá se, že svými dvojznačně srozumitelnými pokyny mateš můj rozum. Proto mi prosím jasně řekni, co mi nejvíce prospěje.

Vysvětlení: V tomto verši Arjuna vyjadřuje své zmatení a pocit, že jeho mysl zabloudila. Upozorňuje na to, že Krišnova slova mu připadají rozporuplná – na jedné straně je zdůrazňována moudrost a rozjímání, na druhé straně je do popředí stavěna činnost. Tento rozpor mate Arjunu, který si nemůže vybrat, kterou cestu si vybrat.

3-3

Nejvyšší Pán pravil: Ó, bezhříšný Ardžuno, již jsem vysvětlil, že existují dva druhy lidí, kteří se snaží poznat sebe sama. Někteří se o to snaží empirickými, filozofickými úvahami, zatímco jiní oddanou službou.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje dvě duchovní cesty, které dříve lidem vyložil, aby jim pomohl dosáhnout duchovní dokonalosti. Oslovuje Ardžunu jako bezhříšného a zdůrazňuje tak Ardžunovu čistotu a schopnost následovat tyto cesty. • Cesta poznání je určena pro inteligentní, intelektuály, kteří hledají osvícení skrze poznání a rozjímání. Tato cesta se opírá o vnitřní pochopení sebe sama a Vesmíru. • Cesta činů je určena pro ty, kteří praktikují nesobeckou činnost a zcela se zříkají lpění na výsledcích. Tato cesta je vhodná pro ty, kteří jsou aktivní v životě a chtějí dosáhnout duchovní dokonalosti nesobeckým jednáním.

3-4

Odvrácením se od práce se nelze osvobodit od další činnosti, ani pouhým zanecháním činnosti nelze dosáhnout dokonalosti.

Vysvětlení: Často se myslí, že odvrácením se od činnosti nebo pasivním životem se lze vyhnout jednání, ale Krišna poukazuje na to, že ve skutečnosti se dokonalosti nedosahuje pouze pasivitou nebo zříkáním se, pokud to není spojeno s vnitřním pochopením a nesobeckým jednáním. Dokonalosti se dosahuje, když člověk pochopí, jak jednat bez lpění a bez touhy po plodech činů, tedy skrze čin-duchovní disciplínu.

3-5

Každý je nucen bezmocně jednat v souladu s vlastnostmi, které získal od kvalit hmotné přírody; proto se nikdo nemůže zdržet činnosti, ani na okamžik.

Vysvětlení: Vlastnosti lidské přirozenosti (tři hmotné kvality – dobro, vášeň a nevědomost) ho nutí neustále jednat a být aktivní. Činnost je tedy nevyhnutelnou součástí života a vyhýbání se činnostem samo o sobě není řešením na duchovní cestě. Místo toho je důležité pochopit, jak správně jednat, aniž bychom se svazovali s plody činů.

3-6

Ten, kdo omezuje smysly činu, ale jehož mysl se zabývá smyslovými objekty, se jistě klame a je nazýván pokrytcem.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že skutečná sebekontrola neznamená pouze vnější zdržení se činnosti. Pokud člověk ovládá své vnější činnosti, ale jeho mysl se nadále upíná ke smyslovým objektům (touhám, objektům potěšení), klame sám sebe. Takový postoj je nazýván pokrytectvím, protože navenek vypadá ovládnutý, ale vnitřně je jeho mysl stále znepokojena a ponořena do světských tužeb. Tento verš učí, že duchovní pokrok je možný pouze tehdy, když jsou ovládány jak smysly, tak mysl. Jen tak může člověk dosáhnout skutečné harmonie a vnitřního klidu, a ne žít v pokrytectví.

3-7

Na druhé straně, pokud se poctivý člověk snaží myslí ovládat činné smysly a bez lpění zahájí čin-duchovní disciplínu, je mnohem lepší.

Vysvětlení: Tento verš učí, že pravý duchovní růst nastává, když je člověk schopen ovládat své smysly a jednat nesobecky, bez lpění na materiálním. Jen tak může dosáhnout vnitřní rovnováhy a duchovní dokonalosti.

3-8

Koněj svou určenou povinnost, protože čin je lepší než nečinnost. Ani udržování tvého těla by nebylo možné bez činnosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna nabádá Ardžunu, aby vykonal svou určenou povinnost, a vysvětluje, že čin je lepší než nečinnost. Ačkoli je v duchovním životě někdy zdůrazňováno zdržení se činností, Krišna poukazuje na to, že činnost je nezbytná a důležitá. Dokonce i udržování těla vyžaduje činnost a nečinnost člověku nepřináší žádný užitek.

3-9

Práce, která je vykonána jako oběť Nejvyššímu, má být vykonána, jinak práce poutá k tomuto hmotnému světu. Proto, ó synu Kuntí, plň své určené povinnosti k Jeho potěšení, a tak zůstaneš vždy svobodný od pout.

Vysvětlení: Pojem oběti se zde vztahuje k nesobeckému jednání a činnosti, která je vykonávána pro dobro Boha nebo celé společnosti, a ne pro uspokojení osobních tužeb. Krišna nabádá Ardžunu, aby jednal svobodně od lpění na výsledcích a vykonával své povinnosti s pohledem na ně jako na oběť věnovanou vyššímu cíli.

3-10

Na počátku stvoření Pán všech generací stvořil generace s určenými povinnostmi a obětováním Jemu a požehnal jim slovy: Buďte šťastní s tímto obětováním, protože jeho vykonávání vám dá vše, co si přejete pro život a dosažení osvobození.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna odkazuje na prvotní akt stvoření, kdy Stvořitel stvořil živé bytosti spolu s principem oběti. Oběť zde symbolizuje činnost, která je vykonávána nesobecky a věnována vyššímu cíli. Stvořitel řekl, že konáním obětí (nesobeckých činů) se živé bytosti budou moci množit a žít v blahobytu. Oběť neboli nesobecká činnost harmonizuje lidské touhy s Boží vůlí a zajišťuje tak pravé naplnění. To znamená, že vykonáváním svých povinností jako obětí – nesobecky a s Božím vědomím – mohou lidé dosáhnout svých cílů a naplnit své touhy v harmonii s Vesmírem. Tento verš učí, že činnost jako oběť je důležitá nejen pro osobní blaho, ale i pro celkový řád a harmonii světa. Pouze když lidé vykonávají své povinnosti nesobecky, mohou zajistit blahobyt jak sobě, tak celé společnosti.

3-11

Nebeské bytosti, potěšené obětováním, také potěší vás, a tak, se spoluprací mezi lidmi a nebeskými bytostmi, zavládne všeobecný blahobyt.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje princip vzájemné spolupráce a harmonie mezi lidmi a božskými bytostmi. Konáním obětí a uctíváním božstev (která symbolizují přírodní síly a kosmické energie) získávají lidé božská požehnání. Tudíž, když lidé uctívají božstva, božstva jim žehnají blahobytem a úspěchem. Tento systém vzájemné podpory znamená, že lidé, kteří konají nesobecké oběti a udržují harmonii s božstvy, přispívají k řádu a rovnováze světa. Když lidé a božstva vzájemně spolupracují, všichni získávají nejvyšší prospěch.

3-12

V odpovědi za zajištění životního pohodlí, nebeské bytosti, potěšené konáním obětí, vás obdaří vším potřebným. Ale ten, kdo se těší z těchto darů, aniž by nabídl cokoli na oplátku, je jistě zloděj.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že božské bytosti poskytují lidem zdroje nezbytné pro život (požitky, prostředky obživy), pokud jsou uctívány oběťmi. Člověk však má jednat nesobecky a vrátit část těchto zdrojů zpět božstvům (například skrze oběti nebo nesobeckou činnost). Zlodějem je ten, kdo si užívá světských požehnání, ale neposkytuje nic na oplátku společnosti nebo božskému principu, čímž porušuje zákon přírodní rovnováhy. To znamená, že pokud si člověk užívá světských požehnání, ale neposkytuje nic na oplátku společnosti nebo božskému principu, jedná sobecky a nežije v souladu s principy harmonie.

3-13

Ti, kdo uctívají Pána, jsou osvobozeni od všech hříchů, když jedí potravu, která byla nejprve obětována. Ostatní, kteří připravují jídlo pro osobní smyslový požitek, jedí vskutku jen hřích.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že lidé, kteří žijí nesobecky a jednají v souladu s principem oběti, jsou osvobozeni od svých hříchů. Ti, kteří se účastní obětování a jedí to, co z oběti zbude (což symbolizuje nesobecký život a sdílení s ostatními), získávají duchovní čistotu a svobodu od následků jednání. Naopak, ti, kteří žijí jen pro sebe a připravují potravu nebo získávají zdroje jen pro svůj vlastní prospěch, jsou hříšníci, protože jednají egoisticky. V takovém životním stylu ve skutečnosti jedí jen hřích, což znamená, že jejich činy podporují negativní jednání a svazují je s pozemským utrpením. Tento verš učí, že životem nesobecky a sdílením s ostatními může člověk dosáhnout duchovní čistoty a vnitřního míru. Ti, kteří jednají egoisticky, nevyhnutelně hromadí negativní jednání, které je vede k duchovnímu utrpení.

3-14

Všechny živé bytosti se živí obilím, které pochází z deště, který vzniká obětováním, a obětování vzniká z plnění stanovených povinností.

Vysvětlení: Tento verš učí, že vzájemná závislost mezi činy a přírodou je důležitá pro zachování světového řádu. Tento řád je založen na přírodním cyklu, který je udržován plněním povinností a obětováním. Pouze pokud lidé žijí v souladu s duchovními principy a vykonávají své činy nesobecky, je zajištěn harmonický cyklus, který udržuje všechny živé bytosti.

3-15

Stanovené povinnosti popisují védské spisy a védské spisy pocházejí přímo od Nejvyššího Pána. Proto je všudypřítomná Božská přítomnost vždy nalezena v úkonech obětování.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve vysvětlování principu vzájemné závislosti mezi činem, obětí a duchovní realitou. Uvádí, že veškeré jednání (akce) pochází z Božského vědomí – Nejvyššího ducha, který prostupuje celou existenci. Božské vědomí samo o sobě vzniklo z nesmrtelného a věčného principu, který je bez počátku a konce. Oběť je zde zdůrazněna jako důležitý prvek projevu Božského vědomí. Božské vědomí, které je všeprostupující, je vždy přítomno a existuje v oběti. To znamená, že prováděním oběti, tedy nesobeckých činů, se člověk harmonizuje s Božským vědomím a udržuje kosmický řád.

3-16

Můj drahý Ardžuno, ten, kdo v lidském životě nenásleduje takový védský cyklus obětování, žije jistě hříšný život. Žijíc pouze pro uspokojování smyslů, taková osoba žije marně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna varuje, že člověk, který nedodržuje přírodní a kosmické zákony a neúčastní se nesobeckých činů neboli oběti, žije bezúčelný a hříšný život. Životní cyklus zahrnuje činy, které udržují harmonii mezi člověkem a Vesmírem, a ty by měly být prováděny s nesobeckou myslí a odevzdáním.

3-17

Ale ten, kdo nachází radost ve svém pravém já, jehož lidský život je zaměřen na sebepoznání a kdo je spokojen pouze sám se sebou, naprosto spokojený, ten nemá povinnost.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na dosažení nejvyššího duchovního stavu. Člověk, který je spokojen sám se sebou a jehož radost pochází z vnitřního stavu, je soběstačný a již není závislý na vnějších okolnostech nebo činech, aby dosáhl míru nebo štěstí. Takovému člověku již není nutné plnit stanovené povinnosti, které jsou určeny běžným lidem, protože dosáhl duchovní dokonalosti.

3-18

Seberealizovaný člověk nemusí usilovat o nějaký cíl plněním svých stanovených povinností, ani nemá důvod takovou práci nevykonávat. Také nemusí být závislý na žádné jiné živé bytosti.

Vysvětlení: Tento verš učí, že skutečná duchovní svoboda vzniká, když člověk již není závislý na plodech činů a nepřipoutává se ani k činům, ani k jiným lidem, aby dosáhl svého štěstí nebo míru. Tato svoboda vede k vnitřní nezávislosti a duchovní rovnováze.

3-19

Proto, bez připoutání se k plodům jednání, je třeba jednat z povinnosti, protože jednáním bez připoutání člověk dosáhne Nejvyššího.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna nabádá Ardžunu a ostatní, aby se řídili principem karma-jógy – vykonávat své povinnosti nesobecky a bez připoutání k výsledkům. To znamená, že člověk by měl pokračovat v jednání a plnění svých úkolů, ale neměl by se připoutávat k výsledkům činů, ani k dobrým, ani ke špatným. Člověk by měl jednat z povinnosti, nikoli veden osobními touhami.

3-20

Králové jako Džanaka dosáhli dokonalosti pouhým plněním stanovených povinností. Proto, byť i jen proto, aby poučil prosté lidi, bys měl vykonávat svou práci.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí příklad svatých vládců, jako byl Džanaka, kteří dosáhli dokonalosti nikoli pasivitou nebo zřeknutím se činů, ale prostřednictvím činů, které byly vykonány pro blaho společnosti. Krišna zdůrazňuje, že vykonávání činů je důležité nejen pro osobní duchovní růst, ale i pro blaho světa.

3-21

Cokoli významný člověk dělá, totéž dělají i ostatní. Jaký standard on stanoví, ten dodržuje celý svět.

Vysvětlení: Tento verš učí, že lidé, kteří zastávají odpovědné pozice nebo jsou lídry, nesou v sobě odpovědnost za společnost, protože jejich činy určují, jak se budou chovat i ostatní. Příklad dobrého jednání podporuje harmonii a růst společnosti, zatímco špatný příklad může vést k negativním následkům pro celou společnost.

3-22

Ó, Pártho, ve všech třech planetárních systémech není žádná práce, kterou bych musel vykonat. Nic mi nechybí a nic nepotřebuji získat, a přesto jednám, plním stanovenou povinnost.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že on, jako Nejvyšší bytost, nemá žádné povinnosti ani cíle ve třech světech – v nebi, na zemi a v podsvětí, kterých by musel dosáhnout. Nicméně stále provádí činy, aby udržel světový řád a ukázal správný příklad. To znamená, že ačkoli je duchovní dokonalost stav, ve kterém člověk již není závislý na činech, jednání je stále nutné k podpoře společnosti a blaha světa.

3-23

Protože kdybych se někdy nestaral o plnění předepsaných povinností, ó Pārtho, jistě by se všichni lidé řídili Mým příkladem.

Vysvětlení: Krišna zdůrazňuje, že i když nepotřebuje vykonávat žádné činy, pokračuje v jednání, aby zabránil společnosti stát se línou nebo nezodpovědnou. Síla příkladu je nesmírně důležitá, protože ostatní lidé mají tendenci následovat příklad vůdců. Kdyby Krišna přestal jednat, mohlo by to způsobit chaos ve světě, protože by se lidé řídili tímto příkladem a přestali by plnit své povinnosti. Tento verš učí, že zodpovědnost a čin jsou zásadní, i když člověk dosáhl duchovní dokonalosti. Správné jednání a dávání příkladu je důležité pro udržení společenského řádu a podporu obecného blaha.

3-24

Kdybych se nepouštěl do práce, všechny tyto světy by zanikly. Zplodil bych nežádoucí potomstvo a tím bych narušil mír všech bytostí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že kdyby přestal vykonávat své povinnosti, způsobilo by to chaos a zkázu po celém světě. Všechny živé bytosti by byly zničeny a světový řád by byl ohrožen. Krišna zdůrazňuje, že nepřetržitost činnosti je zásadní pro zachování kosmického řádu a harmonie ve světě.

3-25

Jako nevzdělaní lidé plní své povinnosti s připoutaností k výsledkům, tak by měl moudrý jednat bez připoutanosti, aby vedl lidi po správné cestě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje rozdíl mezi neznalým a moudrým člověkem. Nevzdělaní lidé jednají s připoutaností k činům a jejich výsledkům, protože věří, že činy jsou jediným způsobem, jak dosáhnout svých cílů. Naproti tomu moudrý člověk si uvědomuje, že čin sám o sobě je nedílnou součástí života, ale vykonává své činy bez připoutanosti k výsledkům. Moudrý člověk jedná, aby zachoval světový řád a pomáhal společnosti, nikoli z osobního prospěchu.

3-26

Aby nerozrušoval mysl nevzdělaných, kteří lpí na plodech práce, neměl by je moudrý od práce odrazovat. Spíše by je měl, jednaje s duchovním vědomím, zapojovat do všech činností.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna dává radu moudrým lidem, jak mají přistupovat k těm, kteří nepochopili duchovní pravdu a kteří jsou připoutáni k materiálním činnostem. Moudří lidé by neměli mást nebo plést neznalé svými hlubokými duchovními znalostmi, protože by to mohlo způsobit nejasnosti a zmatek. Místo toho by měli povzbuzovat neznalé k plnění svých povinností a dávat příklad nesobeckým a soucitným jednáním, čímž by inspirovali ostatní k následování duchovní cesty.

3-27

Všechny činnosti se vykonávají pod vlivem kvalit hmotné přírody, ale ten, kdo je zmaten sobectvím, si myslí: „Já jsem ten, kdo jedná.“

Vysvětlení: Tento verš poukazuje na iluzi sobectví, která vede člověka k pocitu, že je vykonavatelem činů, zatímco ve skutečnosti se vše děje vlivem hmotných sil a zákonů Vesmíru. Duchovně rozvinutý člověk si uvědomuje, že je pouze svědkem, a chápe, že hmotná příroda je skutečným vykonavatelem činů.

3-28

Člověk, který zná Absolutní Pravdu, ó silnoruký, se nezapojuje do uspokojování smyslů, protože dobře zná rozdíl mezi činností pro uspokojení sebe sama a činností věnované povinnosti.

Vysvětlení: Člověk, který chápe Absolutní Pravdu a podstatu jednání, si uvědomuje, že činy a následky pocházejí z hmotných kvalit (dobrost, vášeň a nevědomost), a proto nevnímá sám sebe jako činitele a zůstává nepřipoutaný ke světským činnostem a výsledkům. Vidí, že činy se vykonávají samy od sebe, díky hmotné přírodě, nikoli jeho vlastní vůlí. Mahábáho (s mohutnýma rukama) je oslovení Ardžuny, které Krišna používá, aby zdůraznil Ardžunovu sílu a hrdinství.

3-29

Oklamáni kvalitami hmotné přírody, nevědomí se plně oddávají hmotným činnostem a lpí na nich. Ačkoli jsou povinnosti těchto lidí kvůli jejich nevědomosti méněcenné, moudrý, který ví vše, by je neměl rušit.

Vysvětlení: Tento verš naznačuje, že moudrý člověk s soucitem a pokorou pomáhá ostatním, ale nesnaží se jim vnucovat hlubší znalosti, pokud na ně ještě nejsou připraveni. Nevědomí lidé žijí ve svém vnímání světa, kde lpí na svých činech a jejich výsledcích, a pokud jsou jim příliš brzy vnucovány hlubší nauky, může to způsobit zmatek nebo negativní reakce.

3-30

Proto, ó Ardžuno, odevzdej všechny své činy Mně, s dokonalým pochopením Mě, bez touhy po osobním prospěchu, bez nároku na vlastnictví, prostý apatie, bojuj!

Vysvětlení: Svoboda od sobectví a připoutanosti je zásadní pro to, aby člověk mohl jednat plně, a přitom si zachovat duchovní rovnováhu. Krišna povzbuzuje Ardžunu, aby bojoval a plnil svou povinnost jako válečník, ale s myslí, která je prostá vnitřního neklidu, aby mohl jednat nesobecky a naprosto klidně, s pochopením, že jedná v rámci Božské vůle.

3-31

Ti, kdo plní své povinnosti v souladu s Mými pokyny a následují toto učení s vírou a bez závisti, se osvobodí z pout následků činů.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že ti lidé, kteří důsledně následují jeho učení s vírou a bez skepticismu či závisti, dosáhnou osvobození od následků činů. Zdůrazňuje, že přijetím učení s věřící myslí se lidé mohou vymanit z cyklu činů, který je poutá k světským činnostem a jejich následkům. Víra a důvěra jsou zásadní pro osvobození od negativních následků činů.

3-32

Ale ti, kteří závistivě nedbají na tyto Mé pokyny a pravidelně toto učení nepraktikují, jsou považováni za oklamané ve veškerém poznání a odsouzené k utrpení a nerozumnému životu.

Vysvětlení: Lidé, kteří nedodržují Krišnovo učení nebo ho odmítají, jsou považováni za ty, kteří ničí své šance na dosažení duchovní svobody, protože jim chybí pochopení podstaty života. Krišna vyzývá tyto lidi, aby se obrátili k víře a duchovní disciplíně, protože ignorováním této cesty ztrácejí vnitřní mír a skutečný smysl života.

3-33

Dokonce i moudrý člověk jedná v souladu se svou přirozeností, protože každá bytost se řídí přirozeností, kterou získala ze tří kvalit. Co může dát potlačení?

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje, že i když má člověk duchovní znalosti, stále jedná v souladu se svou přirozeností. Hmotná příroda má určité kvality, které ovlivňují chování všech bytostí. Kršna zdůrazňuje, že potlačovat tuto přirozenost nebo s ní bojovat je zbytečné, protože přirozené vlastnosti budou vždy ovlivňovat lidské chování. Namísto snahy o úplné potlačení svých vlastností by měl člověk pochopit svou hmotnou povahu a snažit se využít své přirozené vlastnosti ke službě Bohu a podpoře blaha společnosti. V souladu se svou přirozeností to znamená, že lidské chování a jednání je ovlivněno jeho vrozenými vlastnostmi a osobností, kterou tvoří struktura jeho mysli a charakteru, například: temperament a emoce, volba kariéry, přístup k výzvám, duchovní sklony, sociální vztahy, odpovědnost vůči rodině a společnosti.

3-34

Při interakci smyslů a jejich objektů vzniká náklonnost a nechuť, ale člověk by se neměl stát jejich obětí, protože jsou překážkou na cestě duchovního růstu.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje, že lidské smysly jsou vždy přitahovány k určitým objektům, což vyvolává jak náklonnost, tak nechuť. Tyto reakce jsou přirozené, nicméně Kršna varuje, že by člověk neměl dovolit, aby tyto emoce ovládaly jeho. Náklonnost a nechuť jsou dvě silné síly, které mohou člověka dovést k duchovní nerovnováze a narušit jeho cestu k osvobození. Tyto emoce je třeba překonat, aby bylo dosaženo vnitřního míru a duchovní svobody.

3-35

Je lepší plnit svou vlastní povinnost, i když je nedokonalá, než dokonale plnit cizí povinnost. Zemřít při plnění své povinnosti je lepší; cizí povinnost je plná nebezpečí.

Vysvětlení: Tento verš učí, že každý člověk by měl plnit svou životní povinnost, což je individuální cesta, odpovědnost nebo poslání každého člověka, které je v souladu s jeho povahou, schopnostmi, talenty, sociálním postavením a životními okolnostmi. Je to přirozená životní cesta, která pomáhá člověku žít v harmonii se sebou samým a se světem tím, že vykonává ty činnosti, které odpovídají jeho přirozené podstatě a roli ve společnosti. I když člověk ve své povinnosti dělá chyby nebo ji neplní ideálně, je to lepší než se snažit plnit nějakou cizí povinnost, která nesouvisí s jeho vlastní životní cestou.

3-36

Arjuna pravil: Ó potomku Vršniovců, jak je člověk nucen jednat hříšně, i když nechce, jako by z donucení?

Vysvětlení: V tomto verši Arjuna klade Kršnovi otázku a snaží se pochopit, proč je člověk, i když nechce páchat zlo nebo hřešit, přesto často nucen jednat nesprávně. Ptá se, co nutí člověka dopouštět se hříchu i proti jeho vlastní vůli, jako by ho vedla síla, která je mimo jeho kontrolu. Vršneja je Arjunoův oslovení Kršny, které znamená toho, kdo pochází z rodu Vršni. Použitím tohoto oslovení Arjuna projevuje úctu a důvěru Kršnovi jako duchovnímu učiteli a ptá se ho s úctou a pokorou.

3-37

Nejvyšší Pán pravil: Ó Arjuno, to je chtíč, který vzniká ze styku s kvalitou vášně a později se mění v hněv, a který je všeobsahující, hříšný nepřítel světa.

Vysvětlení: Touha a hněv jsou velcí nepřátelé, protože způsobují nesvázanost a ničí klid mysli. Pohlcují vnitřní rovnováhu člověka a nutí ho dělat věci, které způsobují hříchy. Touha je to, co vyvolává vášeň a neklid, a když nejsou touhy uspokojeny, mění se v hněv, který narušuje vnitřní klid člověka a vede k chybným činům. Tyto touhy a hněv pocházejí z povahy vlastnosti vášně, která je vlastností hmotné přírody, která vytváří neklid, vášeň a touhu po uspokojení.

3-38

Jako oheň přikrývají dým, jako zrcadlo pokrývá prach, jako plodový obal přikrývá embryo, tak i živou bytost přikrývají různé stupně této touhy.

Vysvětlení: Touhy jsou hlavní překážkou, která zatemňuje jasnost lidské mysli a brání mu vidět pravdu o sobě a o světě. Tato tři srovnání ukazují na různé úrovně touhy, které mohou bránit duchovnímu růstu člověka. Stejně jako se oheň nakonec dokáže prodrat dýmem, i člověk může rozpustit své touhy duchovní disciplínou a sebekontrolou, aby odhalil svou pravou podstatu, kterou je nesmrtelnost duše a jednota s Bohem.

3-39

Tímto způsobem je čisté vědomí živé bytosti zakryto jejím věčným nepřítelem – chtíčem –, který nikdy není uspokojen a hoří jako oheň.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje, že chtíč je věčným nepřítelem člověka, který zakrývá jeho znalosti a moudrost. Chtíč vytváří zatemnění a brání člověku vidět pravdu a žít v souladu s duchovním poznáním. Kršna přirovnává chtíč k ohni, který vždy hoří, ale nikdy není uspokojen – vždy chce víc a víc. V tomto verši Kršna oslovuje Arjunu jako syna Kuntího a připomíná mu jeho vznešený původ a sílu válečníka.

3-40

Smysly, mysl a rozum jsou místa pobytu tohoto chtíče. Jeho prostřednictvím chtíč zatemňuje skutečné poznání a klame vtělenou bytost.

Vysvětlení: Smysly jsou prvním místem, kde chtíč začíná působit, protože člověk chce užívat svět prostřednictvím zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu. Odtud chtíč proniká do mysli a vytváří emoce a neklid. Pak ovlivňuje intelekt, což je lidská rozhodovací síla, klame ji a odvádí od správné cesty. Když chtíč zakryje lidské poznání, zapomene na svou pravou duchovní podstatu a stane se otrokem materiálních tužeb. Chtíč klame člověka a brání mu dosáhnout duchovní svobody a vnitřního míru.

3-41

Proto, ó Arjuno, nejlepší z Bháratovců, od samého začátku ovládni tento velký symbol hříchu, chtíč, omezováním smyslů, a zabij tohoto ničitele poznání a sebeuvědomění.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna dává Arjunovi radu, jak překonat chtíč, který ničí lidské poznání a duchovní porozumění. Prvním krokem, který může člověk udělat, je kontrolovat své smysly. Smysly jsou to, skrze co chtíč vstupuje do lidské mysli a zajímá ji, proto omezením smyslů může člověk omezit vliv chtíče. V tomto verši Kršna oslovuje Arjunu jako nejlepšího potomka Bharatů a ctí ho za jeho vznešený původ a sílu. Slouží to jako připomínka, že Arjuna má duchovní sílu a odpovědnost překonat vliv chtíče.

3-42

Pracovní smysly jsou nadřazeny hmotě, mysl je nadřazena smyslům, rozum je ještě vyšší než mysl a on (duše) je dokonce vyšší než rozum.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje vnitřní hierarchii člověka. Ukazuje, že existuje několik úrovní, které regulují lidské chování a vnímání, a tyto úrovně tvoří hierarchický řád. Tento verš učí o vnitřní struktuře člověka a o tom, že duše je nejvyšší lidskou podstatou, která stojí nad smysly, myslí a intelektem. K dosažení vnitřního míru a duchovní svobody musí člověk ovládat tyto nižší úrovně a dosáhnout uvědomění duše.

3-43

Proto, ó Ardžuno silných paží, věda, že duše přesahuje hmotné smysly, mysl i rozum, je třeba uklidnit mysl duchovním, neochvějným rozumem a přemoci chtíč, tohoto nepřemožitelného nepřítele.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uzavírá své učení o touhách a o tom, jak ovlivňují člověka. Naznačuje, že k překonání tužeb musí člověk nejprve pochopit, že duše je nad intelektem a myslí. Teprve když si člověk uvědomí svou pravou duchovní podstatu, může použít mysl ke kontrole sebe sama a k překonání touhy. Krišna zde oslovuje Ardžunu jako silnorukého, což je chvála jeho fyzické síly a statečnosti. V tomto kontextu však oslovení odkazuje na Ardžunovu duchovní sílu – má nejen sílu fyzicky bojovat, ale i vnitřní sílu potřebnou k překonání touhy, která je největším vnitřním nepřítelem člověka.