8-1

Ardžuna se zeptal: Ó, Pane, ó, Nejvyšší, co je Božské vědomí? Co je duše? Co jsou plodné činy? Co je tento hmotný projev? A co jsou nebeské bytosti? Prosím, vysvětli mi to.

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna klade Krišnovi několik otázek, aby pochopil hlubší význam duchovní a hmotné reality. Chce porozumět různým pojmům souvisejícím s Božským vědomím (Brahmanem), tělem (duší, zde jako sebeuvědomující), plodnými činy (karmou), hmotným projevem a bohy. Ardžuna oslovuje Krišnu jako Purušottamu (nejvyššího člověka nebo Boha), což poukazuje na Krišnovu nejvyšší moudrost a chápání života.

8-2

Jak v tomto těle přebývá pán oběti a ve které části těla, ó Madhusúdano? A jak Tě mohou ti, kdo se oddávají duchovní službě, poznat v okamžiku smrti?

Vysvětlení: V tomto verši se Ardžuna dále ptá Krišny a hledá vysvětlení různých duchovních pojmů. Chce vědět, co je Prvotní oběť (nadoběť) a jak existuje v těle. Ptá se také, jak může být Bůh rozpoznán v okamžiku smrti těmi, kdo dokázali ovládat svou mysl a duši. Ardžuna oslovuje Krišnu jako Madhusúdanu, čímž odkazuje na Jeho schopnost ničit překážky, které stojí v cestě duchovnímu uvědomění.

8-3

Nejvyšší Pán pravil: Nezničitelná, transcendentální živá bytost se nazývá Božské vědomí a její věčná povaha se nazývá duše. Činnost, která určuje vznik hmotných těl vtělených bytostí, se nazývá čin neboli plodonosné činnosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje několik duchovních pojmů. Definuje Božské vědomí, Nadduši (podstatu duše) a čin (činnost), aby pomohl Ardžunovi pochopit principy života a to, jak fungují ve vesmíru. • Nezničitelné je nejvyšší Božské vědomí – Božské vědomí je neměnná, věčná a nezničitelná podstata. Je to nejvyšší princip, který existuje mimo čas a prostor a přesahuje hmotný svět. • Svéráznost se nazývá Nadduše – podstata duše je vnitřní svéráznost člověka, jeho duchovní povaha. Vztahuje se k lidské duši a jejímu spojení s Božským vědomím. • Tvůrčí činnost se nazývá čin – čin je činnost, která vytváří a udržuje život ve vesmíru. Je to projev tvůrčí síly, která vytváří živé bytosti a procesy v hmotném světě. Tento verš zdůrazňuje základní prvky života – Božské vědomí, které je věčnou duchovní realitou, Nadduši, která se vztahuje k povaze lidské duše, a čin, který reguluje činnosti a životní procesy.

8-4

Ó, nejlepší z vtělených bytostí, fyzická přirozenost, která se neustále mění, se nazývá hmotný svět. Forma vesmíru, která zahrnuje všechny bohy, například Slunce a Měsíc, se nazývá božská. A Já, jako Nejvyšší Duše, která sídlí v srdci každé vtělené bytosti, jsem pánem obětí. Tato božská forma zahrnuje všechny pohyblivé i nepohyblivé bytosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poskytuje Ardžunovi vysvětlení projevů hmotného a božského světa, stejně jako Své vlastní role jako pána obětí. Popisuje fyzickou přirozenost jako neustále se měnící, ale duchovní podstatu jako věčnou a neměnnou. • Základem hmotného světa je zničitelný neboli proměnlivý stav: Tento hmotný svět podléhá neustálým změnám a zničení. • Duchovní vládnoucí moc: Nejvyšší duch neboli nebeské božstvo, které vládne Vesmíru. Je to kosmická bytost nebo božské vědomí, které stojí nad hmotným světem. • Princip oběti: Verš zdůrazňuje, že Krišna sám je nejvyšší obětní síla, která symbolizuje duchovní podstatu oběti a její spojení s božským vědomím. Tento verš zdůrazňuje, že ve Vesmíru existují tři důležité principy – hmotný svět, duchovní vládnoucí moc a princip oběti, který je spojen s Božským vědomím.

8-5

A ten, kdo na konci života, opouštěje tělo, vzpomíná pouze na Mne, okamžitě dosáhne Mého stavu. O tom není pochyb.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení Božského vědomí je důležité se duchovně připravovat po celý život, zejména v okamžiku smrti. Člověk by si měl při odchodu z těla vzpomenout na Krišnu. Člověk, který se v okamžiku smrti soustředí na Boha, získává osvobození od cyklu zrození a smrti a dosahuje jednoty s Božským.

8-6

Na jakýkoli stav bytí člověk vzpomíná, když opouští tělo, ó synu Kuntí, toho stavu určitě dosáhne.

Vysvětlení: Tento verš učí, že je důležité žít duchovně uvědoměle a rozvíjet svou mysl, aby se v okamžiku smrti lidské vědomí obracelo k Bohu. Myšlenky a činy po celý život hrají klíčovou roli při zajištění duchovního osvobození a věčné jednoty s Božským. Krišna oslovuje Ardžunu jako syna Kuntí a naznačuje, že stav lidské mysli v okamžiku smrti je rozhodující. Určuje jeho budoucí existenci.

8-7

Proto, Ardžuno, máš na Mne neustále myslet a zároveň plnit svou určenou povinnost bojovníka. Věnuješ-li své činy Mně a obracíš-li ke Mně svou mysl a rozum, beze vší pochyby Mne dosáhneš.

Vysvětlení: Tento verš učí, že k dosažení duchovní dokonalosti je důležité nejen rozjímat nebo myslet na Boha, ale také plnit své povinnosti. Duchovní vědomí by mělo být zahrnuto do každodenního života, a pokud člověk věnuje svou mysl a intelekt Bohu, jistě dosáhne Božského vědomí.

8-8

Ten, kdo rozjímá o Mně jako o Nejvyšší Osobnosti Boha, jehož mysl je neustále zaměřena na vzpomínání, aniž by se odchýlila z cesty, ó Pártho, ten jistě dospěje ke Mně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že neměnná praxe duchovní disciplíny a soustředění na Božské umožňuje člověku dosáhnout nejvyšší bytosti – Boha. Neustálé myšlení na Božské a disciplinovaná mysl vedou k duchovní dokonalosti a dosažení Boha. • S myslí, která je věnována neústupné praxi duchovní disciplíny – Mysl, která je věnována neměnné a neustálé praxi duchovní disciplíny, se stává disciplinovanou a schopnou se bez odchýlení zaměřit na Božské. Tato praxe je formou duchovní koncentrace, která člověku pomáhá spojit se s Bohem. • Nestane se odkloněnou – Zde je uvedeno, že mysl by měla být neustále zaměřena na Boha, aniž by se odkláněla k hmotným věcem nebo jiným myšlenkám. Znamená to, že mysl zůstává sjednocena s Božským. • Dosáhne nejvyšší, božské bytosti – Když se člověk soustředí na Božské a neustále praktikuje duchovní disciplínu, dosáhne nejvyšší bytosti, kterou je Bůh nebo Božské vědomí. Tato jednota s Bohem je duchovním cílem člověka. • Neustále na Něj myslí – Neměnná myšlenka a rozjímání o Bohu je hlavní praxe, která vede k duchovnímu osvícení a dosažení Boha.

8-9

Člověk by měl rozjímat o Nejvyšší Osobě jako o vševědoucím, jako o nejstarším, jako o ovladateli, jako o nejmenším, jako o udržovateli všeho, jako o tom, jehož forma není hmotná, jako o slunci – zářícím, jako o transcendentálním, nad touto hmotnou přírodou.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje Božskou bytost a její vlastnosti, které by měl člověk rozjímat a pamatovat si, aby dosáhl duchovního osvobození. Poukazuje na obrovskou moc Božské bytosti i na její jemnou a nepochopitelnou povahu, která se nachází nad hmotným světem a temnotou. • Prastarý, vševědoucí – Bůh je věčný a vševědoucí, zná veškerou minulost, přítomnost a budoucnost. Je to moudrý, který spravuje Vesmír. • Vládce všeho – On je vládcem Vesmíru, který řídí a kontroluje všechny události a bytosti. Jeho moc zahrnuje celý svět. • Nevýslovně malý – Krišna naznačuje, že Bůh není jen velký a mocný, ale také menší než ten nejmenší, schopný proniknout do nejjemnějších aspektů bytí. • Udržovatel všeho – Bůh je ten, kdo udržuje a podporuje veškerý stvořený svět a zajišťuje pokračování života a existence. • Neuchopitelný ve své formě – Pravá forma Boha je pro naši mysl neuchopitelná. Přesahuje vše, co si člověk dokáže představit nebo pochopit. • Zářivý jako slunce – Jas Boha je srovnatelný se sluncem – On je světlo a jasné vědomí, které rozptyluje temnotu. • Nad temnotou – Bůh se nachází nad temnotou – jak nevědomostí hmotného světa, tak duchovní temnotou. Je to světlo, které vede k duchovnímu osvícení. Tento verš učí, že pokud se člověk soustředí na Boží vlastnosti a neustále na Něj myslí, může dosáhnout duchovní dokonalosti a Božského vědomí. Bůh je jak obrovský a mocný, tak jemný a neuchopitelný, a Jeho světlo se nachází nad veškerou hmotnou temnotou.

8-10

Ten, kdo v okamžiku smrti pozvedne svůj životní dech mezi obočí a silou duchovní disciplíny, s naprostou oddaností vzpomíná na Nejvyššího Pána, jistě dosáhne Nejvyšší Osobnosti Boha.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak může člověk dosáhnout Božské bytosti v okamžiku smrti, pokud je si vědom, duchovně silný a oddaný. Tento popis vysvětluje správnou techniku rozjímání, která vede k duchovnímu osvobození. Tato technika rozjímání pomáhá soustředit životní sílu a dosáhnout nejvyššího stavu vědomí, přičemž to činí s plnou důvěrou, aby dosáhl Nejvyšší Osobnosti Boha. • V okamžiku smrti s neotřesitelnou myslí – V okamžiku smrti, kdy se člověk blíží ke konci svého života, by měla být mysl neotřesitelná a stabilní. To naznačuje naprostou koncentraci mysli na Božské. • S důvěrou a silou duchovní disciplíny – důvěra neboli oddanost a síla duchovní disciplíny jsou nezbytné k tomu, aby byla mysl soustředěná a spojená s Božským. Zde je zdůrazněno, že jak duchovní praxe, tak síla duchovní disciplíny pomáhají dosáhnout Boha. • Umístěním životní síly mezi obočí – během procesu rozjímání by měl člověk soustředit svou životní sílu mezi obočí, což je takzvaný bod třetího oka, místo spojené s nejvyšším vědomím a duchovním viděním. • Dosáhne té nejvyšší, božské bytosti – Prostřednictvím této techniky rozjímání a koncentrace člověk dosáhne nejvyšší Božské bytosti, která je nad hmotným světem a spojená s Božským vědomím.

8-11

Znalci, kteří znají Védy, kteří pronášejí óm a jsou vznešení mudrci, kteří vedou životní styl odříkání, vstupují do stavu Božského vědomí. S touhou dosáhnout takové dokonalosti člověk dodržuje slib čistoty. Nyní ti stručně vysvětlím tento proces, s jehož pomocí lze dosáhnout spásy.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje cíl duchovní dokonalosti – Božskou bytost, která je neměnná a věčná. Popisují ji Védy, dosahují jí asketové, kteří se osvobodili od světských pout, a ti, kteří se řídí duchovní disciplínou s cílem dosáhnout nejvyššího stavu. Krišna v tomto verši naznačuje, že brzy stručně vysvětlí tento proces, s jehož pomocí lze dosáhnout spásy.

8-12

Stav duchovní disciplíny je odpoutání se od jakékoli smyslové činnosti. Uzavřením všech bran smyslů a obrácením mysli k srdci a pozvednutím životního dechu do temene hlavy se člověk upevňuje v duchovní disciplíně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje techniku ​​praktikování duchovní disciplíny k dosažení duchovního osvobození. Tato praxe duchovní disciplíny zahrnuje ovládání smyslů, soustředění mysli v srdci a směřování životní síly do temene hlavy. Cílem této techniky je dosáhnout Božského stavu, pomoci se osvobodit od jakékoli smyslové činnosti a soustředit mysl na duchovní cíl. • Uzavřením všech bran smyslů – K praktikování nejvyšší duchovní disciplíny je nutné ovládat smysly a uzavřít všechny smyslové kanály – uši, oči, ústa atd. To pomáhá mysli nepřipoutávat se k vnějšímu světu a obracet pozornost dovnitř. • Soustředěním mysli v srdci – Mysl je třeba soustředit v srdci, které symbolizuje duchovní vědomí a vnitřní mír. Jedná se o meditační techniku, která pomáhá věnovat se duši a osvobodit se od vnějších rušivých vlivů. • Umístěním životní síly do temene hlavy – Životní síla je pozvednuta a soustředěna v temeni hlavy, které je bodem spojení s nejvyšším vědomím. Jedná se o zásadní duchovní disciplínu pro spojení s Božstvím. • Pevným postavením v duchovním disciplinárním stavu – Když se člověk pevně postaví do stavu koncentrace duchovní disciplíny, je schopen ovládat svou mysl, životní sílu a dosáhnout duchovního vědomí. To je zásadní předpoklad pro dosažení Božství. Tento verš popisuje fyzickou a duchovní praxi, která umožňuje soustředit se na Boha a dosáhnout duchovního osvícení. Ovládání smyslů, soustředění mysli a řízení dechu jsou hlavními složkami duchovní disciplíny, které vedou k duchovní dokonalosti.

8-13

Pokud člověk, který se nachází v tomto stavu duchovní disciplíny a skanduje posvátnou slabiku, nejvyšší zvukové spojení, myslí na Nejvyšší Božskou Osobnost a opustí tělo, jistě dosáhne duchovních planet.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak může člověk dosáhnout nejvyššího cíle po smrti, pokud při opouštění těla vysloví posvátnou slabiku „Óm“ a vzpomene si na Boha. Slabika „Óm“ je mocný duchovní symbol, který představuje Božské vědomí neboli nejvyšší duchovní realitu, a vyslovením této slabiky a vzpomínáním na Boha může člověk dosáhnout duchovních planet.

8-14

Tomu, kdo o Mně neustále a výhradně přemýšlí, ó Pártho (Arjuno), jsem snadno dosažitelný pro toho, kdo praktikuje duchovní disciplínu a je se Mnou neustále sjednocen.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna naznačuje, že ti, kteří se neustále a výhradně soustředí na Něho, mohou snadno dosáhnout Božského vědomí a jednoty s Bohem. Arjuno, který je neustále sjednocen s Bohem, Ho může snadno dosáhnout. Neustálé myšlení na Boha je hlavní podmínkou pro dosažení duchovního cíle.

8-15

Po dosažení Mne se velké duše, stoupenci duchovní disciplíny, kteří jsou oddaní, nikdy nevracejí do tohoto pozemského světa plného utrpení, protože dosáhli nejvyšší dokonalosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že ti, kteří dosáhnou Božského vědomí, se osvobodí od cyklu reinkarnace a již netrpí utrpením tohoto hmotného světa a jeho pomíjivé povahy. Získávají věčné osvobození a duchovní dokonalost.

8-16

Počínaje nejvyšší planetou v hmotném světě až po nejnižší, všechny jsou místa plná utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntí, se již nikdy nenarodí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna naznačuje, že všechny úrovně hmotného světa, dokonce i ty nejvyšší planety, kde žije Nadduše, podléhají cyklu zrození a smrti. Všechny planety jsou místa plná utrpení. Ti, kteří dosáhnou Boha, jsou však od tohoto cyklu osvobozeni a již nezažívají znovuzrození.

8-17

Podle lidského časového měřítka tvoří tisíc věků dohromady jeden den Stvořitele. A stejně dlouhá je Jeho noc.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje kosmické cykly, které se týkají dnů a nocí Nadduše, a naznačuje, že ti, kdo rozumějí těmto gigantickým časovým měřítkům, jsou moudří a schopni pochopit cyklickou povahu vesmíru, chápou, že všechny hmotné světy podléhají stvoření a zničení.

8-18

S příchodem dne se všechny živé bytosti projevují z neprojeveného stavu, a když nastane noc, opět splývají s neprojeveným.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna učí o cyklu stvoření a zničení vesmíru. Všechny živé bytosti a formy vznikají z neprojeveného stavu na začátku stvoření a vracejí se do tohoto neprojeveného stavu během zničení. • Z neprojeveného vznikají projevené bytosti – Všechny bytosti a věci, které jsou viditelné, vznikají z neprojeveného neboli původního stavu, který není materiálně vnímatelný. Je to zdroj, z něhož se vše objevuje. • V době stvoření, když nastane den – Když nastane den Nadduše, začíná cyklus stvoření a všechny bytosti se znovu rodí a vznikají z neprojeveného stavu. • Zanikají a splývají s neprojeveným v noci – Když nastane noc Nadduše, vše, co bylo stvořeno a projeveno, opět splývá zpět v neprojevený stav. To poukazuje na cyklickou povahu vesmíru, kde vše, co existuje, je stvořeno a zničeno podle určitých časových cyklů. • Co se nazývá neprojevené – Neprojevené je stav, ve kterém vesmír existuje v neviditelné a neaktivní formě. Je to zdroj, z něhož vše vzniká a kam se vše vrací.

8-19

Znovu a znovu, s příchodem dne, se všechny živé bytosti stávají projevenými a s příchodem noci bezmocně zanikají.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje cyklickou povahu vesmíru, ve které všechny živé bytosti znovu a znovu zažívají stvoření a zničení v souladu s dnem a nocí Nadduše. Tento proces probíhá bez svobodné volby bytostí. Krišna oslovuje Arjunu jako Párthu a naznačuje, že stvoření a zničení živých bytostí probíhá automaticky a v souladu s kosmickými cykly, a ne podle vůle samotných bytostí.

8-20

Existuje však ještě jiná, věčná neprojevená podstata, která přesahuje tuto neprojevenou, a když všechny bytosti zaniknou, ona nezanikne. Tato podstata je transcendentální a nachází se za hranicemi hmoty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na věčnou podstatu, která je nad hmotným vesmírem a zůstává neměnná, i když je vše hmotné zničeno. Tato podstata je neprojevená, ale je věčná a nezanikne, ani když všechny bytosti a světy zmizí.

8-21

To, co znalci Véd nazývají neprojeveným a nezničitelným, což je nejvyšší cíl, z něhož se po jeho dosažení nevracejí, – to je Mé nejvyšší sídlo.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na Božský stav, který je neprojevený, věčný a je nazýván nejvyšším cílem. Toto Boží sídlo je místem, jehož dosažením se člověk osvobodí od cyklu zrození a smrti a již se nevrací do hmotného světa. Toto sídlo je nejvyšší cíl, jehož dosažením se člověk již nevrací.

8-22

Nejvyšší Božskou Osobnost, která je větší než všichni, lze dosáhnout nedělenou duchovní službou. Ačkoli se vždy nachází ve svém sídle, je všudypřítomný a vše se nachází v Něm.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna naznačuje, že nejvyšší Božské bytosti lze dosáhnout pouze skrze nesdílnou a absolutní oddanost. To je nejvyšší duchovní cesta a On je útočištěm všech bytostí a zároveň všeprostupující energií vesmíru. Kršna oslovuje Ardžunu jako Párthu, čímž naznačuje, že k dosažení nejvyššího Puruši a pochopení Jeho univerzální povahy je zapotřebí sjednocená a nesdílná oddanost.

8-23

Ó, nejlepší z Bharatů, nyní ti vyložím různé časy, ve kterých se duchovní disciplíny praktikant odcházející z tohoto světa vrací, nebo se nevrací. Tyto dvě cesty jsou cesta světla a cesta tmy.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna začíná vysvětlovat, že pro praktikující duchovní disciplínu, kteří mají hlubokou duchovní praxi, existují dvě různé cesty v závislosti na čase, kdy opustí své fyzické tělo. Tyto dvě cesty určují, zda se vrátí do světa a znovu se narodí, nebo jsou osvobozeni z cyklu zrození a smrti a nevracejí se. Oslovení vznešený z rodu Bharatů – Kršna oslovuje Ardžunu s úctou, zdůrazňujíc jeho příslušnost k vznešenému rodu Bharatů, což naznačuje Ardžunovu duchovní sílu a odpovědnost.

8-24

Ti, kdo si uvědomují Nejvyššího, dosahují Nejvyššího, když odcházejí ze světa v ohni, pod vlivem světla, v příznivém denním okamžiku, v jasné čtrnáctidenní fázi Měsíce, v šesti měsících, kdy Slunce putuje na sever.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna poukazuje na jednu z cest, která vede k osvobození a jednotě s Božským vědomím. Vysvětluje, že praktikující duchovní disciplíny, kteří opouštějí tento svět v určitou dobu, dosahují nejvyššího duchovního cíle – Božského vědomí. • Oheň, světlo, den, jasná polovina měsíce – Tyto symboly odkazují na jas a světlo, které jsou považovány za příznivé podmínky pro odchod z tohoto světa. Symbolizují pozitivní duchovní cesty, které vedou k dosažení Božského vědomí. • Šest měsíců, kdy slunce stoupá severním směrem – Jedná se o časové období, kdy se Slunce pohybuje na sever, od zimního slunovratu k letnímu slunovratu. Podle védských učení je toto období příznivé pro ty, kdo chtějí dosáhnout osvobození. • Ti, kdo odejdou v tomto čase – Ti, kdo zemřou v tomto příznivém čase, se dostávají na cestu, která vede k Božskému vědomí. Symbolizuje to pozitivní jednání a příznivý stav vědomí v okamžiku odchodu. • Dosáhnout Božského vědomí – Tito praktikující duchovní disciplíny dosahují Božského vědomí, nejvyššího duchovního cíle a jednoty s absolutní realitou. Osvobozují se z cyklu zrození a smrti.

8-25

Praktikující duchovní disciplíny, který odejde z tohoto světa v dýmu, v noci, v tmavé čtrnáctidenní fázi Měsíce, v šesti měsících, kdy Slunce putuje na jih, dosáhne Měsíční planety, ale poté se opět vrací.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje jinou cestu, která vede k přechodnému stavu, nikoli však k definitivnímu osvobození. Souvisí s časem, kdy člověk opouští svět za určitých okolností, které nejsou tak příznivé jako ty uvedené v předchozím verši. Tato cesta není konečným osvobozením, ale spíše dočasným stavem, po kterém se duše opět vrací na Zemi. • Dým, noc, tmavá polovina měsíce – Tyto symboly naznačují temné okolnosti, které nejsou pro duchovní osvobození tak příznivé. Noc a tmavá polovina měsíce, kdy se slunce pohybuje na jih, naznačují méně příznivý čas pro odchod z tohoto světa. • Když slunce putuje jižním směrem – Toto je časové období od letního slunovratu do zimního slunovratu, které je podle védské tradice považováno za méně příznivé pro dosažení osvobození. • Dosáhne měsíčního světla – Ti, kdo odejdou v tomto čase, dosáhnou měsíčního světla, které symbolizuje mezistav, kde si užívají výsledků svých dobrých skutků, ale nejde o definitivní osvobození. • Vrací se do světa – Po dosažení měsíčního světla se tito praktikující duchovní disciplíny znovu vracejí do cyklu zrození a smrti, protože se plně neosvobodili z cyklu zrození a smrti. Užívají si přechodnou duchovní odměnu, ale vracejí se do světa.

8-26

Podle védského učení existují dvě cesty, po kterých se odchází z tohoto světa – jedna cesta světla a druhá cesta tmy. Ten, kdo odejde po cestě světla, se již nevrací, ale ten, kdo odejde po cestě tmy, se vrací znovu.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje dvě cesty, kterými se mohou praktikující duchovní disciplíny ubírat po smrti. Tyto cesty jsou symbolické a představují různé úrovně duchovního vývoje. Jedná se o cestu světla a cestu tmy, které určují, zda duše dosáhne osvobození, nebo se vrátí do cyklu zrození a smrti.

8-27

Ó, Ardžuno, ačkoli praktikující duchovní disciplíny znají tyto dvě cesty, nikdy se nemýlí. Proto se vždy pevně zakotvi v duchovní disciplíně.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna vysvětluje, že ti, kdo chápou dvě věčné cesty – cestu světla a cestu tmy, jak je popsáno v předchozích verších, jsou schopni se pohybovat po cestě života bez iluzí nebo zmatku. Tyto dvě cesty určují, zda člověk dosáhne osvobození, nebo se vrátí do cyklu zrození a smrti. Kršna oslovuje Ardžunu jako Párthu a připomíná mu, že pochopením těchto cest a praktikování duchovní disciplíny se může vyhnout zmatku.

8-28

Člověk, který přijal cestu oddané služby, neztrácí výsledky, které získává ze studování Véd, askeze, konání obětí, filozofických a plodných činností. Pouze oddanou službou toho všeho dosáhne a nakonec dospěje do nejvyššího věčného sídla.

Vysvětlení: Tento verš učí, že duchovní dokonalosti se dosahuje překonáním materiálních výsledků získaných z dobrých skutků a zasvěcením svého života Božskému vědomí. praktikující duchovní disciplínu, který chápe, že i požehnání z védských učení a rituálů jsou jen částí cesty, která směřuje k nejvyššímu cíli – osvobození a jednotě s Božským.