4-1

Nejvyšší Pán pravil: Tuto neměnnou vědu o duchovní službě jsem učil boha Slunce, bůh Slunce ji učil otce lidstva a Manu ji učil králi.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje starobylost a neměnnost učení o duchovní disciplíně a zdůrazňuje, že toto duchovní poznání není nové ani časem změněné. Je věčné a vždy existovalo. Krišna uvádí, že tuto neměnnou duchovní disciplínu původně předal bohu Slunce, který je vládcem vesmíru a symbolem světla. Bůh Slunce dále předal toto poznání lidstvu. Dále ji bůh Slunce předal předku lidstva a prvnímu vládci, který stanovil řád lidské společnosti. Toto učení bylo předáváno dále králi, z něhož vzešla dynastie vládců. Krišna zdůrazňuje, že učení o duchovní disciplíně není nic nového, ale je věčné a neměnné, předávané z generace na generaci z božských zdrojů k lidstvu.

4-2

Toto nejvyšší poznání tak bylo přijímáno skrze řetěz učednické posloupnosti a svatí králové se je takto naučili. Ale časem byla učednická posloupnost přerušena, a proto se zdá, že toto poznání, jaké je, bylo ztraceno.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak bylo učení o duchovní disciplíně předáváno skrze řetěz učitelů a žáků. Dříve bylo toto učení předáváno králům-svatým, kteří byli zároveň vládci i duchovními učiteli. Tito králové byli zodpovědní za správu společnosti v souladu s duchovními principy. Časem se však toto učení vytratilo, protože lidé zapomněli na jeho hodnotu a odchýlili se od duchovní cesty. Učení, které se dříve praktikovalo a chápalo, se postupně vytrácelo, protože společnost ztratila kontakt s duchovní disciplínou. Toto poznání bylo uchováváno v tajnosti a předáváno dál jen vyvoleným. V tomto verši Krišna oslovuje Ardžunu jako Parantapa, což znamená ničitel nepřátel. Toto oslovení symbolizuje Ardžunovu sílu a odvahu, které jsou zapotřebí nejen v fyzickém boji, ale i v duchovním boji proti vnitřním nepřátelům, jako je nevědomost a touhy.

4-3

Tuto prastarou vědu o jednotě s Nejvyšším, kterou ti dnes vyprávím, protože jsi Můj ctitel a přítel, proto můžeš pochopit transcendentní tajemství této vědy.

Vysvětlení: Krišna zdůrazňuje, že toto učení je obzvláště významné, protože se nejedná pouze o teoretické poznání, ale také o klíč k duchovnímu porozumění. Jeho tajemství spočívá ve schopnosti pochopit a praktikovat duchovní disciplínu, která vede k osvícení. Ardžuna je považován za hodného, protože je jak přítelem, tak věrným následovníkem, což poukazuje na jeho duchovní schopnosti a oddanost Krišnovi.

4-4

Ardžuna pravil: Bůh Slunce je starší než Ty. Jak mám chápat, že jsi ho na počátku učil tuto vědu?

Vysvětlení: V tomto verši Ardžuna vyjadřuje své nepochopení toho, jak mohl Krišna učit toto starobylé učení o duchovní disciplíně boha Slunce, který žil ve starověku. Ardžuna zpochybňuje, jak je to možné, protože ví, že Krišna se narodil v pozdější době a je jeho současníkem.

4-5

Nejvyšší Pán pravil: Mnohá, mnohá zrození proběhla jak Mně, tak tobě. Já si je všechny pamatuji, ale ty ne, ó přemožiteli nepřátel!

Vysvětlení: Krišna je věčná duše, která může svobodně vstoupit do tohoto světa, kdykoli je to potřeba, a pamatuje si všechna svá minulá zrození a činy. Ardžuna, jako člověk, je omezen ve své schopnosti pamatovat si minulost a své předchozí životy. To poukazuje na rozdíl mezi obyčejným člověkem a Božským Pánem. Přemožitel nepřátel je epithet, který odkazuje na Ardžunovu schopnost porážet nepřátele na bojišti a připomíná jeho povinnost válečníka.

4-6

Ačkoli jsem nezrozený a Mé transcendentální tělo nikdy nestárne, a ačkoli jsem Pánem všech živých bytostí, přesto se v každém věku objevuji ve své původní transcendentální podobě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje svou božskou podstatu a schopnost vstoupit do tohoto světa, i když zůstává neměnný a nezrozený. Ačkoli je věčný Pán a jeho duše je nezničitelná, rozhodne se vstoupit do hmotného světa, když je to potřeba. Krišna vstupuje do tohoto světa ne z nutnosti, ale svou božskou mocí, která mu umožňuje zde působit bez jakýchkoli hmotných omezení.

4-7

Kdykoli a kdekoli náboženská praxe upadá a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bhárata, v té době sestupuji Sám.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, proč a kdy se vtěluje do tohoto světa. Zdůrazňuje, že když je spravedlnost, ctnost ohrožena a nespravedlnost, zlo narůstá, vstupuje do světa, aby obnovil pořádek a chránil spravedlnost. Spravedlnost odkazuje na kosmický a morální řád, který zajišťuje rovnováhu společnosti, zatímco nespravedlnost je jejím opakem, který tento řád ničí. Tento verš zdůrazňuje, že Bůh nezůstává lhostejný, když ve společnosti dominuje nespravedlnost a bezbožnost, ale aktivně zasahuje, aby chránil spravedlivé a zničil zlo.

4-8

Abych osvobodil zbožné a zničil lotry a také abych obnovil principy spravedlnosti, objevuji se věk za věkem.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že se objevuje v tomto světě se třemi hlavními cíli: chránit spravedlivé, zničit zlé a obnovit spravedlnost. Zdůrazňuje, že se tak děje v každém věku, kdy je třeba obnovit rovnováhu ve světě. Spravedlnost je božský zákon, který udržuje harmonii a pořádek, a když je tento řád ohrožen, Krišna přichází, aby tento zákon obnovil.

4-9

Ten, kdo zná transcendentní povahu Mého příchodu a jednání, po opuštění tohoto těla se již nevrací do tohoto hmotného světa, ale dosahuje Mého věčného sídla, ó Ardžuno.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že ten, kdo chápe jeho božské zrození a činy, dosahuje osvobození a již není svázán s cyklem znovuzrození. Krišnovo zrození a činy se nepodobají zrození a činům obyčejných lidí. Jsou božské a prováděné se zvláštním cílem – chránit spravedlivé a obnovit spravedlnost. Když člověk skutečně pochopí tuto božskou realitu, chápe, že Krišna nepodléhá hmotným zákonům, jako je zrození a smrt. Takové pravé pochopení vede člověka k osvobození z cyklu zrození a smrti. Když člověk opustí své hmotné tělo, již se do tohoto světa nevrací, ale dosahuje Krišny, což znamená dosáhnout duchovního osvícení a věčného života s Bohem.

4-10

Osvobozeni od lpění, strachu a hněvu, plně pohrouženi ve Mně a nacházející ve Mně útočiště, mnozí a mnozí, kteří se dříve očistili poznáním o Mně, tak dosáhli transcendentální lásky ke Mně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak lidé, kteří hledají útočiště u něj a jsou osvobozeni od lpění, strachu a hněvu, jsou schopni dosáhnout duchovní dokonalosti a splynout s jeho podstatou. Lpění na materiálních věcech, strach ze ztrát a hněv, který pramení z nenaplněných tužeb, jsou překážkami duchovního růstu. Lidé, kteří jsou schopni překonat tyto překážky, se stávají svobodnými od vlivu hmotného světa. Kromě toho Krišna poukazuje na to, že ti, kteří jsou očištěni skrze poznání a askezi (sebekázeň), jsou schopni dosáhnout úrovně jeho božství. Tato kombinace poznání a duchovní disciplíny je cestou k duchovnímu očištění a osvícení. Ti, kteří následují tuto cestu, nakonec splynou s Krišnovou podstatou a dosáhnou osvobození. Toto splynutí znamená úplnou jednotu s Bohem.

4-11

Jak se Mi lidé odevzdávají, tak je odměňuji. Každý se Mi všemožně vydává na cestu, ó Pártho.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že odpovídá na lidské touhy a činy v souladu s tím, jak se k němu obracejí. Pokud lidé hledají duchovní osvícení, obdrží ho; pokud hledají materiální úspěch, také ho získají. Krišna zdůrazňuje, že je univerzální a vždy přítomný, a lidé s různými motivacemi a přístupy ho mohou hledat. Jak si lidé přejí být ve vztahu s božským, stejným způsobem Krišna odpovídá a naplňuje jejich přání. Může to být skrze lásku, oddanost, poznání, askezi, nebo dokonce materiální touhy – Krišna odpovídá každému podle jeho přání. Kromě toho Krišna vysvětluje, že všichni lidé, vědomě či nevědomě, následují jeho cesty. To znamená, že ať už člověk usiluje o duchovní osvícení, nebo o materiální požitek, stále se nachází v řádu stvořeném božstvím a následuje cestu, která nakonec vede k pochopení božství. Pártha je oslovení Ardžuny, které znamená syn Prithy (jiné jméno Ardžunovy matky Kunti je Pritha). Tímto oslovením Krišna poukazuje na úzké pouto s Ardžunou a připomíná mu jeho vznešený původ, stejně jako jeho roli válečníka a Krišnova následovníka.

4-12

Lidé v tomto světě touží po úspěchu v plodné činnosti, a proto uctívají nebeské bytosti. Jistě, lidé v tomto světě rychle sklízejí plody z činů, které si přejí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že božské bytosti poskytují lidem zdroje nezbytné pro život, pokud jsou uctívány oběťmi a nesobeckým jednáním. Krišna vysvětluje, že lidé, kteří hledají materiální úspěch a plody ze svých činů, obvykle uctívají různé nebeské bytosti. Tito lidé touží po rychlých výsledcích ve svém životě, a proto hledají božskou pomoc od božstev, která spravují různé materiální sféry. To by mohlo znamenat bohatství, štěstí nebo jiné materiální výhody, které se snaží získat svými činy (svými skutky). Nicméně zde Krišna zdůrazňuje, že tyto rychlé úspěchy a materiální plody, které lidé získávají, jsou pouze dočasné a pocházejí ze světského jednání. Tyto výsledky vznikají pouze v tomto lidském světě a jsou spojeny s cyklem činů – nesouvisejí s duchovním osvobozením nebo pravým poznáním božství. Materiální zisk je zde popsán jako snadno dosažitelný, ale není to dlouhodobé řešení pro duchovní růst.

4-13

Podle tří kvalit hmotné přírody a s nimi spojených činů jsem stvořil čtyři společenské řády. A i když jsem stvořitelem tohoto systému, máš vědět, že nic nedělám a jsem transcendentální.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje čtyři sociální stavy, které jsou určeny přirozenými vlastnostmi a činy lidí. Tento systém zahrnuje brahmány (učence a kněží), kšatrije (válečníky a vládce), vaišje (obchodníky a zemědělce) a šúdry (dělníky a služebníky). Tento systém je vytvořen tak, aby společnost fungovala v harmonii a každý člověk vykonával práci, která odpovídá jeho vlastnostem a dovednostem. Přestože je Krišna stvořitelem tohoto systému, sám je nezúčastněný a věčný, což naznačuje jeho božskou povahu. Krišna stojí nad všemi hmotnými zákony a neúčastní se procesu jednání, který se týká lidí.

4-14

Neexistuje čin, který by Mě ovlivnil, ani netoužím po plodech činů. Ten, kdo o Mně pochopí tuto pravdu, také nebude zatažen do následků činů.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje svou božskou podstatu, v níž koná činy, ale ty ho neposkvrňují a nesvazují. Odhaluje, že nemá touhu po plodech nebo výsledcích činů, protože jedná nezaujatým způsobem. To naznačuje neosobní a věčnou povahu, která není připoutána k hmotnému světu a jeho poutům činů. Krišna naznačuje, že každý, kdo skutečně pochopí jeho schopnost konat činy bez lpění nebo touhy po výsledcích, se může také osvobodit od vlivu zákona karmy. Člověk, který praktikuje činy s nezaujatou myslí a nesobeckým záměrem, stejně jako Krišna, je osvobozen od následků činů. Tento princip je podstatou nesobeckého jednání.

4-15

Všichni osvobození v dávných dobách jednali s tímto pochopením a tak dosáhli osvobození. Proto, jak to dělali dávní, konej svou povinnost v tomto božském vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vyzývá Ardžunu, aby plnil své povinnosti, a vysvětluje, že dávní lidé, kteří toužili po osvobození, konali své činy v souladu s principy spravedlnosti, chápouce podstatu nezaujatého jednání. Krišna naznačuje, že konání činů s pochopením jejich hlubšího smyslu je zásadní cestou k duchovní svobodě. Toto učení je věčné a následovali ho dávní lidé, proto i Ardžuna má konat své činy v tomto světě, aniž by se vázal na jejich plody.

4-16

Ani mudrci nedokážou rozlišit, co je čin a co je nečin. Nyní ti vysvětlím, co je čin, a když to poznáš, zbavíš se veškerého zla.

Vysvětlení: V tomto verši se Krišna věnuje pojmům činu a nečinu, což je složitá filozofická otázka i pro mudrce. Mnoho lidí, včetně vzdělaných, je zmateno tím, co skutečně je čin a co je nečin, a jak je od sebe odlišit. To naznačuje, že podstata činu není tak jednoduše pochopitelná. Krišna slibuje, že objasní toto tajemství – jak chápat čin, který neposkvrňuje a nevede k poutům činů. Zdůrazňuje, že pochopením činu a jeho správného provedení se člověk může osvobodit od nepříznivých následků. Toto pochopení tak umožňuje překonat pouta činů a dosáhnout duchovní svobody.

4-17

Složitost činů je velmi těžké pochopit. Proto by člověk měl dobře znát, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že podstata činu je složitá a je třeba ji pochopit hlouběji. Člověk musí pochopit tři hlavní druhy činů a jejich rozdíly, aby se mohl vědomě ubírat po duchovní cestě. • Správný čin, který je v souladu se spravedlností (zákony spravedlnosti). • Nesprávný čin nebo čin, který je v rozporu se spravedlností (zákony a morálními principy). • Nečin nebo čin, který je konán bez následků činu, protože je konán s nezaujatou myslí (bez lpění na výsledcích činu). Pravou povahu činů je těžké pochopit, protože i jeden a ten samý čin může vyvolat různé výsledky v závislosti na záměru a stavu mysli, s nímž je konán. Nesprávný čin může způsobit utrpení a vzdálit od Boha, zatímco správný čin vede k duchovnímu růstu.

4-18

Ten, kdo v nečinnosti spatřuje čin a v činu spatřuje nečinnost, je nejmoudřejší z lidí a, ačkoli vykonává nejrůznější činnosti, nachází se v transcendentálním stavu.

Vysvětlení: Krišna učí, že člověk má vidět čin v nečinnosti a nečinnost v činu. To znamená, že skutečný praktik duchovní disciplíny a moudrý člověk chápe, že i když fyzicky jedná v tomto světě, jeho mysl a vědomí jsou osvobozeny od lpění na výsledcích a následcích činu. Takový člověk může pracovat a být aktivní, ale v jeho vnitřním stavu není lpění na činu nebo jeho plodech – to je nečinnost v činu. Stejně tak existují případy, kdy člověk fyzicky nejedná, ale myslí si nebo si přeje něco, co vyvolává čin. V takovém případě i jeho nečinnost může být činem, protože jeho mysl je připoutána a zapojena do očekávání plodů činu. To znamená, že člověk může prožívat čin, i když nevykonává fyzickou práci, pokud je připoután k touhám nebo výsledkům. Moudrý člověk je schopen pochopit tento hluboký smysl činu a nečinu – jedná s nezaujatou myslí, a proto jeho činy nevyvolávají následky činů.

4-19

Za člověka, který plně dosáhl poznání, je považován ten, jehož veškeré snažení je prosté touhy po uspokojování smyslů. Mudrci říkají, že takový konatel, jehož plody činů spálil oheň dokonalého poznání, se zřekl plodů.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna hovoří o člověku, který dosáhl pravého osvícení. U takového člověka jsou všechny jeho činy prosté lpění a touhy po plodech činů. Jedná, ale jeho činy nejsou vedeny silou tužeb nebo egoistických motivů. Činy takového člověka jsou spáleny ohněm poznání, což znamená, že jedná s poznáním, které pochází z božského vědomí a pochopení pravé reality. Poznání v tomto kontextu je pochopení spravedlnosti a nezaujatých činů, v nichž není touha po materiálních plodech. Když člověk pochopí, že všechny činy mají být konány nesobecky, jeho závazky k činům jsou zničeny, protože už není vázán na výsledky činů.

4-20

Ten, kdo se zříká jakékoli připoutanosti k plodům svého jednání, je vždy spokojený a nezávislý, nekoná žádné plodonosné činy, i když je zapojen do nejrůznějších činností.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje osvíceného člověka, který se osvobodil od připoutanosti k plodům činů. Takový člověk je neustále spokojený, což znamená, že nepotřebuje hledat uspokojení vnějších objektech nebo výsledcích činů. Je nezávislý na vnějších věcech, protože jeho spokojenost pramení z vnitřního duchovního porozumění a spojení s božstvím. Ačkoli tento člověk nadále jedná v tomto světě a vykonává své povinnosti, ve skutečnosti nic nedělá ve smyslu činů. Koná činy bez připoutanosti, a proto nevytvářejí pouta a nezpůsobují další následky. To znamená, že ačkoli je duchovní dokonalost stav, kdy už člověk není závislý na činech, jednání je stále nutné k podpoře společnosti a blaha světa. Takové jednání je třeba provádět nesobecky, bez připoutanosti k výsledku.

4-21

Takový chápající člověk jedná s plnou kontrolou mysli a rozumu, zříká se jakýchkoli pocitů vlastnictví nad svým majetkem a jedná pouze tolik, kolik je nutné k udržení vlastního života. Tímto jednáním není ovlivněn následky hříšných činů.

Vysvětlení: Člověk může být svobodný od následků činů, pokud jedná s neangažovanou myslí a bez tužeb po plodech činů. Člověk, který je svobodný od tužeb, ovládl svou mysl a duši a zříká se vlastnictví (materiální připoutanosti), může provádět své činy ve světě, aniž by se s nimi svazoval. Činy, které takový člověk provádí, jsou považovány za tělesné činy nezbytné pro každodenní život, ale nezpůsobují následky činů. To znamená, že jeho činy jsou prosté hříchu nebo poskvrnění, protože jedná s nesobeckou myslí a jeho činy jsou prováděny pouze na tělesné úrovni, aniž by vyvolávaly touhu nebo připoutanost. Toto je důležitá součást duchovní disciplíny a duchovní kázně – člověk musí být schopen provádět činy, ale musí být nezávislý na výsledcích činů a majetkových závazcích.

4-22

Člověk, který je spokojen s tím, co přichází přirozeně, je prostý dualit a závisti, zůstává stejný v úspěchu i neúspěchu a není svázán svými činy.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje principy neangažovaného života. Člověk, který žije v souladu s pravdou, je spokojen s tím, co přichází přirozeně. Není připoután k materiálním touhám a žije přijímáním toho, co mu je dáno, bez touhy po více nebo nespokojenosti s méně. Tento člověk je svobodný od dualit (například radosti a smutku, dobra a zla), které často vládnou v hmotném světě. Takový člověk je také bez závisti, což znamená, že nezávidí druhým a nežárlí na jejich úspěchy. Je vyrovnaný v úspěchu i neúspěchu – zůstává klidný bez ohledu na vnější okolnosti, protože jeho štěstí pramení z vnitřní spokojenosti a duchovního porozumění, nikoli z vnějších událostí. I když koná činy, takový člověk není svázán s činy. To znamená, že jeho činy nezpůsobují následky činů, protože jedná neangažovaně a bez touhy po plodech činů.

4-23

Činy toho člověka, který nepodléhá vlastnostem hmotné přírody a je plně zakotven v transcendentálním poznání, zcela splývají s transcendentálním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje člověka, který se osvobodil od připoutanosti k hmotným věcem a je svobodný duchovně i mentálně. Vědomí takového člověka je založeno na poznání – chápe nejvyšší cíl života a jedná v souladu s duchovním poznáním, nikoli světskými touhami. Člověk, který koná své činy jako oběť nebo duchovní disciplínu, je svobodný od následků činů. Oběť zde znamená nesobecké jednání, které je věnováno vyššímu cíli nebo Bohu. Když tento člověk jedná tímto způsobem, jeho činy jsou zničeny – to znamená, že činy nezanechávají následky. Jeho jednání nezpůsobuje závazky činů, protože jeho mysl je svobodná od připoutanosti a jedná s duchovním poznáním. Osvobozené vědomí člověka mu umožňuje konat činy neangažovaně – plní své povinnosti, ale bez touhy po výsledcích, a tak nezískává žádné následky činů. Toto učení je věčné a starověcí lidé se jím řídili, proto by měl Ardžuna také vykonávat své činy jako službu Bohu.

4-24

Člověk, který je plně ponořen do uvědomování si božského vědomí, jistě dosáhne duchovního království díky svému úplnému vkladu do duchovních činností, v nichž je oběť božským projevem a obětina je duchovní.

Vysvětlení: Tento verš popisuje princip úplné jednoty mezi obětí, obětujícím a Božstvím. Božské vědomí je zde chápáno jako všeobsáhlá božská realita, která je přítomna ve všech aspektech oběti. Samotná oběť je božské vědomí, stejně jako obětovaný předmět je božské vědomí a je obětován v ohni božského vědomí. Toto uvědomění si jednoty, že vše je božské vědomí, je dosaženo, když obětující jedná s myslí, která je plně oddána božskému vědomí. To znamená, že když člověk jedná s vědomím, že všechny jeho činy a oběti jsou věnovány Božství (božskému vědomí), jeho činy se stávají součástí duchovní praxe a on dochází k uvědomění si božského vědomí. Toto je princip duchovní disciplíny – činy se stávají nesobeckými a jsou prováděny s božským vědomím. V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že pokud člověk koná všechny své činy s božským vědomím, dosáhne Absolutní Pravdy a osvobodí se od závazků činů.

4-25

Někteří praktikující duchovní disciplínu konají oběti uctíváním Božstev, zatímco jiní konají oběti v ohni božského vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje dva různé druhy obětí, které praktikují praktikující duchovní disciplínu. Oběť je zde symbolem nesobeckých činů, které jsou věnovány Božskému nebo duchovní praxi. • První způsob – někteří praktikující duchovní disciplínu konají oběti božským bytostem nebo Božstvům. Tito praktikující duchovní disciplínu nabízejí své činy nebo oběti Božstvům a hledají duchovní spojení prostřednictvím tohoto uctívání. • Druhý způsob – jiní praktikující duchovní disciplínu nabízejí své oběti v ohni božského vědomí. Tito praktikující duchovní disciplínu vidí božské vědomí jako cíl všech obětí a nabízejí své činy ve prospěch Božství nebo nejvyšší pravdy. Tento verš vysvětluje různé duchovní disciplíny, v nichž jsou činy věnovány vyššímu cíli. Jak obětování Božstvům, tak obětování božskému vědomí jsou způsoby, jak praktikující duchovní disciplínu dosahují duchovní dokonalosti, protože všechny činy jsou věnovány Božské cestě nebo duchovní cestě. Bez ohledu na druh oběti je hlavní, že všechny činy jsou věnovány vyššímu cíli. Takové nesobecké jednání a oběť pomáhají praktikujícím duchovní disciplínu rozvíjet duchovní vědomí a dosáhnout duchovní dokonalosti.

4-26

Někteří, kteří chtějí dosáhnout kontroly mysli a smyslů, obětují činnost sluchu a dalších smyslů v ohni vnitřního rozjímání, jiní obětují zvuky a jiné smyslové objekty v ohni smyslů.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje různé praktiky obětování, v nichž praktikující duchovní disciplínu nabízejí svou mysl a smysly jako oběť duchovní disciplíně. Existují dva hlavní druhy obětování: • První způsob – někteří praktikující duchovní disciplínu nabízejí své smysly (například sluch, zrak, chuť) v ohni ovládání. To znamená, že praktikují sebeovládání a správu smyslů, aby potlačili své impulzy a odvedli pozornost od vnějších objektů. Je to způsob, jak rozvíjet sebekontrolu a disciplinovat mysl. • Druhý způsob – jiní praktikující duchovní disciplínu nabízejí smyslové objekty (například zvuk, vůni, chuť) v ohni smyslů. To znamená, že nabízejí své vjemové zážitky duchovní cestě a nedovolují, aby tyto smyslové objekty ovlivňovaly jejich mysl. Tito praktikující duchovní disciplínu vědomě kontrolují svůj postoj ke smyslovým objektům a nedovolují, aby je tyto zkušenosti odváděly od duchovního cíle. Oba způsoby poukazují na význam sebekontroly a vědomého života v duchovní praxi. Kontrola smyslů a disciplína mysli pomáhají praktikujícímu duchovní disciplínu dosáhnout duchovní rovnováhy a vyhnout se připoutanosti k světským požitkům.

4-27

Ti, kteří chtějí dosáhnout seberealizace, obětují veškeré činnosti smyslů a životních dechů v ohni ovládání mysli, který je rozdmýcháván poznáním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje, jak praktikující duchovní disciplínu praktikují sebeovládání a sebekontrolu se světlem poznání jako průvodcem. Praktikující duchovní disciplínu mají dva druhy činů, které nabízejí jako oběť: • Činnosti smyslů – veškeré činnosti, které člověk vykonává svými smysly, například sluchem, zrakem, hmatem a dalšími, jsou kontrolovány a nabízeny jako oběť, aniž by se smysly odklonily k vnějším objektům. • Činnosti životní síly – životní síla je dech a další tělesné energie, které kontrolují lidskou vitalitu. Praktikující duchovní disciplínu se musí naučit také ovládat a nabízet tyto síly jako oběť v ohni ovládání. Oběť je konána v ohni ovládání a duchovní disciplíny, což symbolizuje praxi duchovní disciplíny a sebekontrolu. Tato praxe je osvětlena světlem poznání, které poukazuje na duchovní uvědomění a pochopení sebe sama a světa. Poznání je to, co pomáhá praktikujícímu duchovní disciplínu pochopit skutečný význam jeho činů a osvobodit se od připoutanosti ke smyslovým objektům. Cílem této oběti je očistit mysl a ovládat smysly, aby bylo dosaženo duchovní rovnováhy a pochopení smyslu života. Světlo poznání je jako průvodce, který pomáhá praktikujícímu duchovní disciplínu nepodlehnout světským požitkům a zaměřit se na duchovní cestu. Ardžuna by měl vykonávat své činy jako službu Bohu.

4-28

Jiní konají oběti zříkáním se svého majetku, jiní prováděním tvrdé askeze, jiní praktikující osmistupňový systém božské síly a další studiem Véd, aby získali transcendentální poznání.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje různé druhy obětí, které praktikují praktikující duchovní disciplínu a asketové, přičemž každý si vybírá svou cestu, jak nabídnout svůj život a činy Božství nebo duchovnímu rozvoji. Tyto oběti mohou být materiální, fyzické, duchovní nebo intelektuální, v závislosti na charakteru člověka a druhu praxe. Oběti jsou konány s pevným odhodláním a duchovní disciplínou. • Oběť majetku – lidé obětují svůj materiální majetek nebo bohatství, aby pomohli druhým nebo podpořili duchovní cíle. Tento druh oběti pomáhá těm, kteří jsou závislí na vnějších věcech, nabídnout svůj příspěvek duchovní cestě. • Oběť askeze – lidé obětují prostřednictvím fyzické askeze nebo disciplíny, omezují své touhy a žijí striktně v souladu s duchovními principy. To vyžaduje velké odhodlání a sílu vůle k ovládání svých smyslů a instinktů. • Oběť duchovní disciplíny – někteří praktikují duchovní disciplínu a rozjímání, aby dosáhli duchovního spojení s božským. Je to cesta k rozšíření vědomí a dosažení vnitřní harmonie. • Oběť s poznáním a sebezpytováním – někteří obětují svůj čas a energii studiu posvátných písem, získávání poznání a sdílení učení s ostatními. To vyžaduje inteligenci a vnitřní odhodlání k plnému uvědomění a pochopení duchovních nauk. Lidé, kteří se účastní těchto obětí, jsou ti, kteří pevně plní své sliby a usilovně se snaží dosáhnout duchovní dokonalosti. Krišna vysvětluje, že existují různé způsoby, jak může člověk nabídnout svůj život a činy, v závislosti na své schopnosti a odhodlání.

4-29

Ještě jiní, kteří usilují o ovládnutí dechu, aby vstoupili do transu, obětují výdech nádechu a nádech výdechu a nakonec, úplným zastavením dýchání, zůstávají v transu. Jiní, omezováním jídla, obětují výdech výdechu.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna hovoří o disciplíně ovládání dechu, která je důležitou součástí praxe duchovní disciplíny. Dech je považován za životní sílu a jeho ovládání je zásadním druhem duchovní disciplíny. • Někteří nabízejí výdech nádechu a nádech výdechu – to poukazuje na kontrolu toku dýchání, kde praktikující duchovní disciplínu spojují a vyrovnávají nádech a výdech. Je to symbol dýchací disciplíny, která pomáhá harmonizovat tělo a mysl. • Jiní ovládají nádech a výdech – tento verš se týká praktikujících duchovní disciplínu, kde ovládají nádech a výdech a soustředí se na kontrolu dýchání. Je to důležitý aspekt duchovní disciplíny, který pomáhá kontrolovat životní energii a dosáhnout vnitřní rovnováhy. Kontrola dechu je jednou z disciplín duchovní disciplíny, kde praktikující duchovní disciplínu ovládají své dýchání, což jim pomáhá kontrolovat mysl a emoce. Kontrola dechu úzce souvisí s kontrolou mysli, protože vyrovnávání nádechu a výdechu pomáhá praktikujícím duchovní disciplínu zachovat vnitřní klid a duchovní disciplínu.

4-30

Všichni, kdo znají význam obětování, dosáhnou osvobození od karmy a poté, co si vychutnali nektar nesmrtelnosti z plodů obětování, odejdou do věčného Božského sídla.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje důležitost obětování a to, jak pomáhá člověku očistit se a dosáhnout nejvyššího duchovního cíle: • Znalci obětování: Ti, kdo chápou podstatu a význam obětování, jsou charakterizováni jako lidé, kteří vědí, jak obětování funguje v duchovním životě. Obětování zde může být chápáno v širším smyslu, jako nesobecké jednání nebo oddanost vyššímu cíli. • Očištění od hříchů skrze obětování: Tito lidé se skrze své vědomé a nesobecké jednání očišťují od svých negativních vlastností, hříchů a činů. Obětování symbolizuje čisté jednání, které odstraňuje egoismus a touhu po materiálním prospěchu. • Vychutnávání zbytků z obětování: Ti, kdo se účastní obětování, si vychutnávají požehnání, které je výsledkem obětování. Toto požehnání symbolizuje nesmrtelnost a duchovní naplnění, které pochází z nesobeckých činů. Ten, kdo slouží bez touhy po odměně, prožívá vnitřní mír a duchovní uvědomění. • Dosažení věčného Božského vědomí: Ti, kdo se účastní tohoto požehnaného procesu obětování a vychutnávají jeho plody, nakonec dosáhnou Božského vědomí – nejvyšší reality, věčného a neměnného duchovního stavu. Božské vědomí je nejvyšší forma duchovního vědomí, která přesahuje materiální svět.

4-31

Ó, nejlepší z kuruovské dynastie, bez obětování není nikdy možné žít šťastně v tomto planetárním systému ani v tomto životě, natož v příštím?

Vysvětlení: Ti, kdo neobětují nebo se neúčastní procesu obětování, nemají místo ani v tomto světě, ani v příštím. Obětování není jen vnější proces, ale také duchovní disciplína, která umožňuje člověku očistit se a směřovat k duchovní dokonalosti. Obětování je odevzdání se Bohu. Pokud se člověk neúčastní procesu obětování, nemá přístup ani k materiálním výhodám v tomto světě, ani k duchovním výhodám v příštím životě. V tomto verši Krišna oslovuje Ardžunu jako nejlepšího z Kuruovců, aby zdůraznil, že obětování je zásadní nejen v tomto životě, ale i po smrti.

4-32

Všechny tyto různé druhy obětování jsou potvrzeny Vedami a všechny vznikly z různých činností. Když je poznáš takové, budeš osvobozen.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že různé druhy obětí, které popsal v předchozích verších, jsou projeveny skrze Božské vědomí a nacházejí se ve Vedách – svatých písmech, která stanovují různé druhy obětí a ceremonií. Tyto oběti vznikly z činností, což znamená, že oběti jsou součástí činnosti jednání, které pomáhá člověku rozvíjet duchovní vědomí a dosáhnout svobody od závazků jednání. Tento verš zdůrazňuje, že oběti nejsou jen vnější rituály, ale také součást lidského jednání a povinností. Jsou způsobem, jak harmonizovat své činy s Božským vědomím a duchovními hodnotami. Pochopením, že všechny oběti jsou projevem jednání, se člověk může osvobodit od pout jednání a dosáhnout duchovní svobody. Když si člověk uvědomí, že všechny činy jsou způsobem, jak se účastnit obětování, přestane lpět na materiálních věcech a osvobodí se od jednání. To znamená, že nesobecké činy (oběti) umožňují člověku žít svobodně a dosáhnout duchovního osvobození.

4-33

Ó, přemožiteli nepřátel, oběť vykonaná s poznáním je lepší než pouhé obětování materiálního majetku. Nakonec, ó Pártho, čin jakékoli oběti se plně naplní transcendentálním poznáním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na nadřazenost duchovního poznání nad materiálními oběťmi. Ačkoli materiální oběti (například majetek, peníze nebo nemovitosti) jsou důležité, pravé duchovní poznání je cennější než jakékoli materiální oběti. Oběť poznání je rozvoj vzdělání a porozumění o pravém smyslu života a principech spravedlnosti. Krišna uvádí, že všechny činy, dokonce i materiální oběti, se nakonec naplní poznáním. To znamená, že duchovní poznání je to, co dává činům a obětem pravý význam a směřuje člověka k osvobození od pout jednání. Proto by se měl člověk soustředit na rozvíjení poznání a provádět oběti v duchovním pochopení, protože ty pomohou pochopit podstatu jednání a činů a odstraní lpění na materiálním světě. V tomto verši Krišna dvakrát oslovuje Ardžunu slovy Parantapa (dobyvatel) a Pártha (syn Kuntí). Oslovováním jako Parantapa Krišna poukazuje na Ardžunovu schopnost porazit nejen vnější nepřátele, ale i vnitřní – nevědomost a egoismus. Oslovování Pártha mu připomíná šlechtický rod, ve kterém se narodil, a nabádá ho, aby pochopil, že má rozvíjet duchovní poznání, a ne jen provádět materiální oběti.

4-34

Poznej to tak, že s pokorou přistoupíš k učiteli, budeš se tázat a sloužit. Moudří, kteří vidí pravdu, ti předají poznání.

Vysvětlení: Tento verš učí, že pravého poznání lze dosáhnout skrze pokoru, aktivní kladení otázek a službu učiteli. Krišna zdůrazňuje, že k dosažení duchovního pochopení musí být žák připraven učit se od moudrého učitele, který viděl pravdu. Poznání není jen teorie, ale také praktická zkušenost, kterou lze získat skrze disciplínu a službu. Moudří učitelé jsou ti, kdo pomáhají žákovi dosáhnout pravého pochopení a duchovního osvobození.

4-35

Poté, co získáš pravé poznání od seberealizované duše, už nikdy nepodlehneš takovým klamům, protože s tímto poznáním uvidíš, že všechny živé bytosti nejsou nic jiného než část Mě – že jsou ve Mně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna poukazuje na sílu duchovního poznání. Když člověk získá pravé duchovní poznání, už nikdy nepodlehne klamům. Klame zde znamená nevědomost spojenou s vnímáním sebe sama jako odděleného od ostatních a od Božského. Duchovní poznání umožňuje člověku pochopit, že všechny živé bytosti jsou vzájemně propojeny. Toto poznání odhaluje, že vše, co existuje, se nachází jak v samotné podstatě člověka, tak v Bohu (Krišnovi). Tato jednota mezi jedincem a Božským je hlavním závěrem, ke kterému člověk dospěje, když získá duchovní poznání. Když člověk pochopí, že vše souvisí s Božským, osvobodí se od duality sebe a ostatních a pochopí, že veškerý život a vše existující je součástí jednotného božského vědomí. Toto poznání pomáhá osvobodit se od klamů a vidět jednotu mezi všemi životy a Bohem. V tomto verši Krišna oslovuje Ardžunu jako Pándavu – poukazuje na jeho příslušnost k dynastii Pándavovců, která symbolizuje sílu a spravedlnost.

4-36

I kdybys byl největším hříšníkem mezi všemi hříšníky, budeš schopen se s lodí poznání přeplavit přes všechny své hříchy.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna zdůrazňuje, že duchovní poznání je mimořádně mocný prostředek, který je schopen očistit člověka od všech hříchů, bez ohledu na to, jak těžké byly. Uvádí, že i když je člověk největším hříšníkem mezi všemi, může být očištěn, pokud použije loď poznání. Loď poznání je zde použita jako metafora, která poukazuje na schopnost duchovního poznání pomoci člověku přeplavit se přes hříchy a nespravedlnost. Toto poznání dává sílu překonat předchozí chyby a osvobodit se od následků jednání. Naznačuje to, že duchovní poznání není jen teoretické, ale i praktické a dává člověku možnost transformace a obnovy. Člověk, který využívá sílu poznání, je schopen se očistit a překonat své hříchy. Krišna nabádá Ardžunu, aby pochopil, že bez ohledu na chyby minulosti mu pravé duchovní poznání pomůže přeplavit se přes tyto hříchy a směřovat k duchovnímu osvobození.

4-37

Stejně jako planoucí oheň promění dřevo v popel, ó Ardžuno, tak i oheň poznání spálí všechny činy na popel.

Vysvětlení: Tento verš učí, že duchovní poznání funguje jako silný oheň, který je schopen spálit všechny následky činů a osvobodit člověka od světské vázanosti. Krišna zdůrazňuje, že pravé poznání je silný očistný prostředek, který proměňuje následky činů na popel, zanechávaje člověka svobodného od jednání a připraveného na duchovní růst. Poznání nejen pomáhá pochopit pravý smysl života, ale také osvobozuje od minulých činů a vede k duchovnímu osvobození.

4-38

Vpravdě, na tomto světě není nic tak vznešeného a čistého jako transcendentální poznání. Toto poznání je plodem všech duchovních praktik a ten, kdo dosáhl dokonalosti v oddané službě, po čase vychutnává toto poznání v sobě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vyzdvihuje hodnotu a svatost poznání a zdůrazňuje, že poznání je nejvyšším očistitelem. Je důležitější než cokoli jiného na tomto světě, protože očišťuje lidskou mysl a duši a pomáhá mu pochopit svou pravou podstatu a Božské vědomí. Duchovní poznání je to, co člověku pomáhá překonat nevědomost, klamy a následky činů. Toto poznání vede k vnitřní svobodě a duchovnímu pochopení. Proto je poznání považováno za nejvyšší způsob očištění v porovnání s jakýmkoli jiným rituálem nebo činem. Člověk, který se zdokonalil v duchovní disciplíně, to znamená, kdo disciplinovaně praktikoval duchovní disciplínu a sebekontrolu, nakonec časem získá toto duchovní poznání. Krišna zdůrazňuje, že toto poznání člověk nachází v sobě – nepřichází zvenčí, ale je třeba ho najít a uvědomit si díky praktikování duchovní disciplíny a vnitřní cestě.

4-39

Věřící člověk, který se věnoval získávání transcendentálního poznání a který ovládl své smysly, je hoden získat takové poznání, a když ho získá, rychle dosáhne nejvyššího duchovního míru.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí tři důležité podmínky, aby člověk mohl získat duchovní poznání a dosáhnout nejvyššího míru: • Víra – je nezbytnou součástí duchovní cesty. Člověk musí mít víru nejen v Božské, ale i v cestu poznání a učitele, který toto poznání učí. Víra umožňuje člověku pokračovat v duchovní cestě, i když se objeví překážky nebo obtíže. • Sebezapření a oddanost – člověk musí být plně oddán duchovnímu poznání. To znamená, že se musí věnovat praktikování a poznávání, aby získal pravé pochopení a duchovní vědomí. • Ovládání smyslů – aby člověk mohl získat poznání, musí být schopen ovládat své smysly a emoce. Ovládání smyslů umožňuje mysli stát se stabilní a klidnou, což je nezbytné pro plné osvojení duchovního poznání. Když člověk s vírou a oddaností praktikuje duchovní nauky a ovládá své smysly, získá duchovní poznání. Toto poznání pomáhá člověku dosáhnout nejvyššího míru, což je stav, kdy je člověk svobodný od neklidu, utrpení a iluzí. Nejvyšší mír je výsledkem, který přichází s duchovním pochopením a získáním poznání.

4-40

Avšak nevědomí a nevěřící, kteří pochybují o zjevných písmech, si Boha neuvědomují, ale klesají. Duše plná pochybností nenachází štěstí ani v tomto světě, ani v tom příštím.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje tři důležité překážky na cestě duchovního růstu: nevědomost, nedostatek víry a pochybnosti. Vysvětluje, že člověk, který nedokáže překonat tyto bariéry, zahyne duchovně i emocionálně, protože nenachází štěstí ani v tomto světě, ani v tom příštím. • Nevědomost – člověk, který nezná pravdu nebo duchovní poznání, je ztracen a nedokáže se posunout dál na duchovní cestě. Nevědomost je největší nedostatek, který brání pochopení pravé podstaty života. • Nedostatek víry – i když má člověk znalosti, nedostatek víry vede k neschopnosti je praktikovat. Víra je nezbytná k tomu, aby se člověk mohl plně věnovat duchovní cestě a důvěřovat vedení učitele a poznání. • Pochybnosti – člověk, který je plný pochybností, nemůže dosáhnout vnitřního míru. Pochybnosti ničí duchovní praxi a vytvářejí nejistotu ohledně cílů člověka. Pochybovačná mysl neumožňuje soustředit se na duchovní rozvoj a neumožňuje člověku dosáhnout svobody od utrpení. To znamená, že i malé odhodlání a malý pokrok na duchovní cestě přináší obrovský užitek. Tato cesta je bezpečná a bez ztrát, protože i malé úsilí přináší duchovní plody. Tento verš zdůrazňuje, že člověk s myslí plnou pochybností nenachází štěstí ani v tomto světě, ani v tom příštím. Krišna vysvětluje, že víra, znalosti a přesvědčení jsou nezbytné k dosažení vnitřního míru a duchovního růstu. Pokud tyto předpoklady nejsou splněny, člověk žije v neklidu, jak v tomto životě, tak po něm.

4-41

Ten, kdo jedná s oddaností, zříká se plodů jednání, jehož pochybnosti zničilo transcendentní poznání a kdo je pevně ustálen ve svém pravém já, ó dobyvateli bohatství, už není vázán jednáním.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že člověk, který dosáhl seberealizace skrze duchovní disciplínu a zničil své pochybnosti poznáním, už není vázán účinky jednání. To znamená, že takový člověk žije svobodně od jednání a už není spoután následky jednání.

4-42

Proto mečem poznání, který je v tvém srdci, rozsekej pochybnosti, které vznikly z nevědomosti. Ozbroj se duchovní disciplínou, povstaň a bojuj, ó Bhárato!

Vysvětlení: V tomto verši Krišna nabádá Ardžunu, aby použil poznání jako zbraň proti pochybnostem, které vznikly z nevědomosti a nacházejí se v jeho srdci. Pochybnosti a nevědomost jsou největší překážky na cestě duchovního poznání a je třeba je odstranit, aby člověk mohl plně pochopit duchovní znalosti.