5-1

Ardžuna pravil: Ó Krišno, nejprve mi radíš zříci se jednání, a pak mi znovu doporučuješ jednat s oddaností. Prosím, řekni mi jasně, která z těchto dvou cest je příznivější?

Vysvětlení: V tomto verši je Ardžuna před dilematem. Chce pochopit, který způsob duchovní praxe vede k nejvyššímu duchovnímu naplnění. Poukazuje na dvě cesty: za prvé, ty, kteří s oddanou láskou slouží Bohu v osobní formě, a za druhé, ty, kteří si vybírají meditaci o Absolutním neboli Neprojeveném, Božské podstatě, která přesahuje fyzickou formu a je nepopsatelná.

5-2

Nejvyšší Pán odpověděl: Jak zřeknutí se jednání, tak jednání s oddaností jsou dobré pro dosažení osvobození. Ale z těchto dvou je jednání s oddaností lepší než zřeknutí se jednání.

Vysvětlení: Proč je nezištné jednání považováno za lepší? Zřeknutí se jednání, pokud není podloženo vnitřní duchovní disciplínou a pochopením, může vyvolat zmatek nebo stagnaci v duchovním růstu. Nezištné jednání naopak umožňuje člověku žít ve světě a současně duchovně postupovat, protože učí vykonávat povinné činnosti bez očekávání odměny, ale obětováním je Bohu. Jde o aktivní přístup k životu, kdy je duchovního růstu dosahováno prostřednictvím výzev každodenního života a práce. Tento verš zdůrazňuje, že ačkoli se zřeknutí se jednání může zdát jako nejrychlejší cesta k duchovnímu osvobození, ve skutečnosti aktivní vykonávání činností s nezištným přístupem a bez připoutanosti přináší hlubší a trvalejší duchovní prospěch.

5-3

Ten, kdo ani nenávidí, ani netouží po plodech jednání, je považován za toho, kdo se vždy zřekl. Takový člověk, ó silnoruký Ardžuno, prost všech dualit, snadno překonává materiální pouta a je plně osvobozen.

Vysvětlení: Krišna poukazuje na pravou podstatu zřeknutí se světských pout. Nesouvisí to jen s vnějším zřeknutím se hmotných věcí, ale spíše s vnitřním postojem. Člověk, který necítí nenávist ani touhu, se skutečně zřekl světských pout. To znamená, že jeho mysl není svázána s dualitami – radostí a smutkem, úspěchem a neúspěchem.

5-4

Jen nevědomí mluví o tom, že oddávání se Bohu (cesta jednání) se liší od analytického zkoumání světa (cesta poznání). Ve skutečnosti učení říkají, že ten, kdo se pečlivě vydá po jedné z těchto cest, dosáhne plodů obou.

Vysvětlení: Tento verš naznačuje, že jen nevědomí nebo ti, kteří nejsou dostatečně moudří, se domnívají, že cesta poznání (intelektuální cesta k osvícení) a cesta duchovní disciplíny (praktická cesta zahrnující meditaci) jsou zcela odlišné. Ve skutečnosti se vzájemně doplňují a obě vedou ke stejnému cíli – uvědomění si Boha. Moudří chápou, že obě cesty mají stejný cíl – osvícení a jednotu s nejvyšší pravdou. Proto, pokud si člověk vybere jednu cestu a následuje ji s plným odhodláním a správným přístupem, může dosáhnout stejného výsledku, jaký nabízejí obě cesty. Tento verš zdůrazňuje, že duchovní růst nezávisí na výběru konkrétní metody, ale na tom, jak dobře ji člověk praktikuje a jak hluboce ji chápe.

5-5

Stavu, kterého se dosahuje cestou poznání, se dosahuje i cestou duchovní disciplíny. Ten, kdo vidí, že cesta poznání a duchovní disciplína jsou jedno a totéž, skutečně vidí.

Vysvětlení: Krišna vysvětluje, že jak intelektuální cesta poznání, tak cesta duchovní disciplíny vedou ke stejnému cíli – dosažení nejvyšší pravdy. Cesta poznání znamená intelektuální zkoumání a pochopení pravé povahy světa a sebe sama, zatímco duchovní disciplína zahrnuje praxi, soustředění a meditaci k dosažení jednoty s nejvyšší realitou. Rovněž je zdůrazněno, že obě cesty mají stejný cíl a člověk, který chápe, že se vzájemně doplňují, skutečně chápe duchovní cestu. Tento verš nabádá k pochopení, že bez ohledu na to, kterou cestu si člověk vybere, obě vedou k osvícení a nejvyšší pravdě.

5-6

Ó silnoruký Ardžuno, bez služby Pánu, pouhým zřeknutím se veškerého jednání, není možné dosáhnout štěstí. Ale moudrý, který se oddává službě Bohu, může rychle dosáhnout Nejvyššího.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že zřeknutí se jednání bez duchovní disciplíny, která v tomto kontextu znamená službu Bohu, je velmi obtížná cesta, která často vede k utrpení. Je to proto, že mysl stále touží po hmotném světě, i když se ho člověk fyzicky zřekl. Pouze s praxí duchovní disciplíny, která zahrnuje disciplínu mysli, meditaci a duchovní uvědomění, může člověk rychle dosáhnout nejvyšší pravdy – Božského vědomí, Absolutní Reality. Tento verš zdůrazňuje význam duchovní disciplíny a naznačuje, že pouhé zřeknutí se bez duchovní disciplíny nestačí k dosažení duchovní dokonalosti.

5-7

Ten, kdo jedná s oddaností, jehož duše je čistá, kdo ovládá svou mysl a smysly, je drahý všem a všichni jsou drazí jemu. Ačkoli jedná neustále, nikdy není spoután.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje člověka, který praktikuje duchovní disciplínu a dosáhl duchovní čistoty a sebekázně. Takový člověk očistil svou mysl od egoismu a sobeckých tužeb (má čistou duši) a přemohl své smysly – už není otrokem svých smyslových tužeb. Jeho mysl je stabilní a plně ovládl své vnitřní i vnější sklony. Důležité je, že si takový člověk uvědomuje, že jeho vlastní duše je spojená s dušemi všech bytostí. Chápe, že duše je jedna ve všech živých bytostech, což ho vede k pocitu jednoty s veškerým stvořením. Proto, i když vykonává činnosti ve světě, není s těmito činnostmi spoután – nepovažuje se za vlastníka nebo vykonavatele výsledků této činnosti. Jedná nezištně, bez připoutanosti a nepřipoutává se k materiálnímu světu.

5-8

Člověk, který si je vědom Božského, vždy myslí: Nic nedělám, – i když vidí, slyší, cítí, čichá, jí, hýbe se, spí, dýchá.

Vysvětlení: Tento verš popisuje postoj a pochopení, které získává člověk, jenž zvládl duchovní disciplínu a dosáhl nejvyššího pochopení pravdy. Takový člověk chápe, že on sám jako tělo není vykonavatelem činů, ale pouze pozorovatelem. Všechny činnosti – vidění, slyšení, dotýkání se, čichání, jezení, chůze, spaní a dýchání – jsou fyzické aktivity, které provádí tělo, a nejsou spojeny s pravou podstatou duše. Člověk, který pochopil pravdu, vidí, že duše je oddělena od těla a není svázána se světskými činnostmi. To znamená, že chápe – všechny fyzické činnosti se dějí pouze v přirozeném řádu světa, ale jeho pravé já (duše) zůstává nesvázané s těmito činnostmi. Toto pochopení osvobozuje člověka od lpění na činech a výsledcích, protože chápe, že jeho pravá podstata je nad fyzickým tělem a světskými činnostmi. Takový duchovní stav umožňuje člověku žít ve světě a plnit své povinnosti, ale zároveň zůstat svobodný od následků jednání, protože se neztotožňuje s fyzickými činnostmi a materiálním světem. To je vysoká úroveň duchovní disciplíny, ve které člověk získal svobodu od svázanosti jednání s egem.

5-9

Protože ví, že ačkoli mluví, vyprazdňuje se, dává, otevírá a zavírá oči, on jednoduše umožňuje materiálním smyslům působit na jejich objekty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje ve vysvětlování, jak člověk, který zvládl učení duchovní disciplíny a uvědomuje si svou pravou podstatu, vidí své působení ve světě. Chápe, že všechny činnosti – mluvení, něčeho se zbavování, přijímání, otevírání nebo zavírání očí – jsou pouze činnosti smyslů, které působí ve vztahu k jejich objektům. Takový člověk se nezabývá činnostmi, chápe, že jeho pravé já není zapojeno do těchto činností. Jsou to jen funkce těla a smyslů, které probíhají automaticky, ale neovlivňují duši. Duše, která je spojena s duchovní disciplínou, zůstává svobodná a nezapojená do činností, stejně jako zrcadlo odráží, ale nepodílí se na tom, co odráží.

5-10

Ten, kdo koná činy, odevzdávaje je Božskému vědomí a zříkaje se lpění, se neposkvrní hříchem, stejně jako lotosový list zůstává nedotčený ve vodě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna učí, že člověk, který odevzdává své činy Božskému vědomí, to znamená, že koná všechny činy s myšlenkami na Božské a bez lpění na výsledcích činů, je nesvázaný s hříchem a následky jednání. Přirovnává tento stav k lotosovému listu, který, když je ve vodě, zůstává nezvlhlý a nedotčený. Stejně tak i člověk, který žije nesobecky a koná své činy bez osobních ambicí nebo lpění, zůstává duchovně čistý a nezapojuje se do cyklu jednání.

5-11

Praktikující duchovní disciplíny, kteří se zbavili lpění, jednají tělem, myslí, rozumem a dokonce i smysly pouze za účelem očištění.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje, jak praktikující duchovní disciplíny provádí své činnosti. Praktikující duchovní disciplíny jedná tělem, myslí, intelektem a dokonce i smysly, ale jeho činnosti jsou prosté lpění. Praktikující duchovní disciplíny nepovažuje své činnosti za způsob, jak získat materiální výhody, ale spíše jako prostředek k očištění své duše, konaje nesobecky a věnuje své činy Bohu. • Zřeknutí se lpění znamená, že praktikující duchovní disciplíny neočekává žádný osobní zisk nebo odměnu za své činnosti. Provádí je s myšlenkou na duchovní očistu a očištění duše od následků jednání. • Tělo, mysl, intelekt a smysly jsou nástroje, kterými člověk jedná ve světě. Praktikující duchovní disciplíny je používá k provádění nesobeckých činností, které pomáhají dosáhnout nejvyššího duchovního cíle. Tento verš zdůrazňuje, že navzdory tomu, že se praktikující duchovní disciplíny účastní světských činností, jeho mysl není svázána s materiálními cíli a jeho činnosti slouží pouze vnitřnímu očištění. Tento verš učí, že i aktivní člověk může provádět své každodenní činnosti pomocí těla, mysli a smyslů, ale s cílem očistit duši a duchovně se rozvíjet. To znamená, že činnosti nemají sloužit k získání materiálních výhod, ale k duchovnímu rozvoji a očištění vědomí od egoismu a lpění.

5-12

Spojeni s Božským oddaní, zříkajíce se plodů, které přinášejí všechny činnosti, dosahují neotřesitelného míru; naproti tomu člověk, který není spojen s Božským, který si přeje užívat plody svých činů, je svázán.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje rozdíl mezi praktikujícím duchovní disciplíny a člověkem, který není spojen s duchovní disciplínou. • Praktikující duchovní disciplíny, který se zříká plodů činů (nelpí na výsledcích činů), dosahuje míru, který je stálý a nezávislý na vnějších okolnostech. Tento mír pochází z duchovní stability a pochopení, že pravá podstata člověka je nesvázána se světskými výsledky činností. • Člověk, který není spojen s duchovní disciplínou, který jedná veden touhami, neustále lpí na plodech činů a jejich výsledcích, a tím je svázán se světskými událostmi a trpí jejich vlivem. Jeho touhy a lpění vytvářejí svázanost jednání, která vede k neklidu a utrpení. Tento verš zdůrazňuje, že nesobecké jednání a zřeknutí se plodů jednání je cesta k duchovnímu míru, zatímco touhy a lpění na výsledcích způsobují svázanost s jednáním a nevyhnutelným utrpením.

5-13

Když vtělená bytost ovládne svou přirozenost a myslí se zříká všech činností, šťastně žije v městě devíti bran, aniž by jednala, aniž by dávala jednat.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje stav, ve kterém je člověk zcela nesvázaný se svými činnostmi. Takový člověk se myslí zříká všech činností, to znamená, že si vědomě uvědomuje, že i když tělo nadále funguje, on sám – duše – je nesvázán s těmito činnostmi. Toto vědomí vytváří vnitřní mír a štěstí. • Město devíti bran symbolizuje tělo, které má devět otvorů (dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa, anální a pohlavní otvor). V tomto těle žije duše, ale uvědomělý člověk chápe, že on sám – duše – není vykonavatelem těchto činností. • Zřeknutí se činností myslí znamená, že se člověk nezabývá činnostmi a neztotožňuje se s tělem nebo jeho funkcemi. Žije ve světě, ale není připoután k činnostem těla. Takový člověk, který plně ovládl sám sebe a své smysly, je schopen žít v míru a vnitřním štěstí, protože si uvědomuje, že tělo pokračuje v činnosti nezávisle na duši a duše není poskvrněna ani svázána s činnostmi těla.

5-14

Pán vtělené bytosti netvoří ani činy, ani schopnost jednat, ani spojení mezi činy a jejich plody. To vše provádějí vlastnosti materiální přírody.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že Bůh nebo Nejvyšší Pán není ten, kdo lidem ukládá činy, dává jim sílu konat nebo je váže s plody činů. Není to Boží dílo – nutit člověka jednat a určovat jeho osud. • Činy a jejich následky souvisí s vlastní přirozeností člověka. Lidé jednají v souladu se svou přirozenou podstatou a sklony, které vyplývají z jejich vnitřního charakteru. To znamená, že lidské jednání a výsledky činností ovlivňuje jeho vnitřní stav a sklony. • Pán je neutrální pozorovatel a nedává přímé pokyny k tomu, jak by měl člověk jednat nebo ke kterým činnostem se připoutat. Je to sám člověk, kdo se svou svobodnou vůlí a přirozenými sklony volí jednat a setkává se s následky. Tento verš zdůrazňuje, že vnitřní stav člověka (charakter, povaha) je to, co tvoří jeho činy a jejich následky, nikoli Bůh nebo nějaká vnější moc. To znamená, že lidé sami jsou zodpovědní za své činy a jejich vnitřní podstata určuje jejich osud.

5-15

Nejvyšší se neujímá odpovědnosti ani za hříšné, ani za zbožné činy. Vtělené bytosti klame nevědomost, která skrývá skutečné poznání.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna uvádí, že Bůh neukládá lidem odpovědnost za jejich hříchy nebo dobré skutky, to znamená, že Nejvyšší Pán je neutrální a nezasahuje do lidského jednání. Bůh nepřijímá ani lidské hříchy, ani jeho dobré skutky. Vše, co člověka svazuje s jednáním a jeho následky, je jeho vlastní nevědomost. • Nevědomost zakrývá pravé poznání o podstatě duše a Božském. Člověk, kterému chybí znalosti o své pravé podstatě a jednotě duše s Božským, je klamán a lpí na materiálním světě, a tím provádí činnosti, které ho vážou v jednání. • Hříchy a dobré skutky jsou výsledkem vlastních činů člověka, které vznikají z jeho stavu vědomí a pochopení. Bůh není ten, kdo přijímá nebo trestá za tyto činy, ale sám člověk je zodpovědný za to, jak reaguje na životní situace. Tento verš naznačuje, že lidská nevědomost je to, co ho klame a nutí ho spojovat se se světskými hříchy nebo dobrými skutky. Jakmile se člověk osvobodí od nevědomosti a získá pravé poznání, vidí, že duše je nesvázána s činnostmi materiálního světa.

5-16

Ale těm, jejichž nevědomost je zničena poznáním, toto poznání, tak jako slunce, osvětluje nejvyšší pravdu.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje, jak poznání osvobozuje člověka od nevědomosti, která zakrývá skutečnou realitu. Těm, kteří zničili nevědomost světlem poznání, se pravda stává jasnou a zjevnou, podobně jako slunce, které rozptyluje tmu a osvětluje svět. • Nevědomost je to, co zakrývá pravou podstatu duše a nutí člověka lpět na materiálním světě. Když je tato nevědomost zničena, člověk vidí pravdu. • Poznání funguje jako slunce, které rozptyluje tmu. Poznání nejen odhaluje člověku jeho vlastní pravou podstatu, ale i nejvyšší pravdu o Božském, která byla dříve skryta kvůli nevědomosti.

5-17

Když je lidský rozum, mysl, víra a útočiště plně zaměřeno na Nejvyššího, pak se díky dokonalému poznání plně osvobodí od starostí a tak bez obtíží jde po cestě osvobození.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak lidé, kteří plně zasvětili svůj život Božskému, dosahují osvobození od cyklu jednání a už se nevracejí do materiální existence. • Ti, jejichž rozum, mysl, víra a útočiště jsou plně zaměřeny na Nejvyššího. To znamená, že veškeré jejich vědomí, myšlenky a jednání jsou zaměřeny na Boha, plně Mu důvěřují a hledají útočiště pouze v Něm. • Díky dokonalému poznání se osvobodí od starostí, které pocházejí z materiální existence. Už nemají pochybnosti ani nejasnosti, protože dosáhli pravého pochopení smyslu života a své duchovní podstaty. • Snadno jdou po cestě osvobození, protože jejich mysl a srdce jsou prosté materiálních pout. Dosáhli stavu, ve kterém už není nutný návrat do cyklu zrození a smrti, protože se plně osvobodili od utrpení a omezení, která vytváří materiální svět.

5-18

Pokorní mudrci díky pravému poznání hledí stejně na ctnostného a pokorného bráhmana, krávu, slona, psa i toho, kdo jí psy.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že moudří a osvícení lidé vidí všechny bytosti stejně a nerozlišují je podle jejich vnějšího vzhledu, kasty, sociálního postavení nebo druhu zvířete. Uvědomují si, že duše je stejná ve všech bytostech, bez ohledu na to, v jakém těle se nachází. • Učený člověk a nedotknutelný z nejnižší kasty jsou viděni stejně, protože jejich duše jsou svou podstatou stejné. • Totéž platí pro zvířata – krávu, slona nebo psa. Osvícený člověk chápe, že všechny živé bytosti jsou stejnou duchovní existencí, i když se nacházejí v různých formách nebo stavech. Tento verš naznačuje, že lidé, kteří mají pravé poznání a pokoru, jsou schopni vidět všechny jako rovnocenné a nerozlišovat podle vnějších faktorů. Jejich vize je založena na jednotě duše a uvědomění si duchovní úrovně, nikoli na materiálních rozdílech.

5-19

Ti, jejichž mysl se ustálila v rovnosti a klidu, již zvítězili nad podmínkami zrození a smrti. Jsou bez vad, a proto se již ustálili v Božském vědomí.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna naznačuje, že ti, jejichž mysl je v rovnováze a kteří vidí svět s jednotným pohledem, již v tomto životě zvítězili nad cyklem zrození a smrti. Jejich mysl je v neustálé jednotě s Božským vědomím, a proto se vymanili z cyklu zrození a smrti. • Božské vědomí je čisté a neposkvrněné – je bez vad a stejné ve všech, bez ohledu na lidské nebo zvířecí tělo či sociální postavení. Proto ti, kteří si uvědomují tuto jednotu, se již nacházejí ve stavu Božského vědomí. Tento verš zdůrazňuje, že ti, kdo jsou duchovně osvíceni a vidí jednotu ve všech bytostech, se již osvobodili od cyklu zrození a smrti a jsou neustále spojeni s Božským vědomím.

5-20

Člověk, který se neraduje, když získá něco příjemného, ani nesmutní, když získá něco nepříjemného, jehož rozum je stálý, který není zmatený a který zná Božskou vědu, se již nachází v transcendentálním stavu.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jaký je člověk, který dosáhl Božského vědomí. Žije s vyrovnanou myslí, kterou neovlivňují vnější situace – radost nebo smutek, příjemné nebo nepříjemné události. Takový člověk se osvobodil od dualismu a lpění, je duchovně stabilní a nejsou ho rušeny pomíjivé životní situace. • Neraduje se a nesmutní – tento člověk se nepoddává emocionálním výkyvům. Nelpí ani na pozitivních, ani na negativních událostech, protože chápe, že jsou to pomíjivé aspekty materiálního světa. • Stabilní rozum – jeho rozum je neotřesitelný. To znamená, že zůstává v klidu a rovnováze, bez ohledu na změny, které se dějí kolem něj. • Není zmatený – takový člověk není bludný, chápe pravou podstatu světa a osvobodil se od iluzí. • Zná Božskou vědu – Uvědomuje si Božství jako vše prostupující duchovní realitu a ustálil se v Božském vědomí, což znamená, že je neustále spojen s Božským vědomím.

5-21

Takový osvobozený člověk není poután k materiálním požitkům smyslů, ale vždy zůstává ve vnitřním míru a užívá si štěstí v sobě. Tímto způsobem seberealizovaná osoba, která je sjednocena s Božstvím, si užívá neomezeného štěstí, protože její vědomí je zaměřeno na Božství.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že pravé štěstí se nenachází ve vnějších světských objektech, ale ve vnitřním vědomí. Člověk, který nelpí na vnějších věcech, nachází pravé štěstí v sobě – ve své duši a vnitřní podstatě. • Vnější objekty – světské objekty, které vytvářejí krátkodobou radost nebo požitek, ale které jsou pomíjivé. Nejsou schopny dát trvalé štěstí. • Nelpící duše – člověk, který nelpí na těchto vnějších objektech, protože chápe, že jsou dočasné a nestálé. Jeho mysl je osvobozena od lpění, a proto nachází štěstí v sobě. • Štěstí v sobě – pravé štěstí je vnitřní, nelze ho najít ve vnějším světě, ale pouze v pochopení své pravé podstaty. Člověk, který je spojen s Božským vědomím prostřednictvím duchovní disciplíny, je ten, kdo si uvědomuje Božství a žije v souladu s duchovním poznáním. Dosahuje nevyčerpatelného štěstí, které je nezávislé na světských radostech a strastech.

5-22

Rozumný člověk se nezapojuje do zdrojů utrpení, které vznikají stykem s materiálními smysly. Ach, synu Kuntí, tyto požitky mají začátek a konec, a proto v nich moudrý nenalézá potěšení.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že smyslové požitky, které vznikají z vnějších objektů, jsou krátkodobé a jejich povaha je taková, že vždy vedou k utrpení. Je to proto, že tyto požitky mají začátek a konec a nemohou dát trvalé štěstí. Když takové požitky skončí, vytvářejí zklamání a utrpení. Moudrý člověk se těmto požitkům nepoddává, protože chápe jejich pomíjivou povahu. Krišna oslovuje Ardžunu jako syna Kuntí, aby poukázal na jeho urozenost a odpovědnost.

5-23

Jestliže člověk před odchodem z tohoto těla dokáže vydržet nutkání materiálních smyslů a zastavit sílu tužeb a hněvu, pak je stabilní a šťastný v tomto světě.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že praktikující duchovní disciplíny (ten, kdo je spojen s duchovní disciplínou) je schopen překonat touhy a hněv, které jsou dvě z nejsilnějších lidských emocionálních sil. Takové překonání je důležité pro dosažení vnitřního míru a pravého štěstí. • Touhy a hněv – To jsou hlavní druhy emocí, které jsou schopny narušit rovnováhu mysli a vyvolat neklid. Touhy vznikají z materiálního lpění a hněv pramení z nespokojenosti, když se touhy nenaplní. • Vydržet touhy a hněv – Člověk, který dokáže vydržet vliv těchto silných emocionálních sil, je ten, kdo se ovládl a je schopen zůstat vyrovnaný i během vnějších poruch. • Před uvolněním těla – To znamená, že člověk by měl dosáhnout tohoto stavu již v tomto životě, před smrtí, aby mohl prožít duchovní svobodu a štěstí. • Duchovní disciplínou obdařený – Ten, kdo je spojen s duchovní disciplínou a je vnitřně vyrovnaný, je schopen nepoddávat se touhám a hněvu. Takový člověk je skutečně šťastný, protože jeho mysl je osvobozena od rušivých emocí a lpění.

5-24

Ten, kdo nachází štěstí v sobě, kdo je aktivní a raduje se v sobě a jehož cíl je zaměřen na vnitřní svět, je skutečně mystik. Je osvobozen v Nejvyšším a nakonec dosáhne Nejvyššího.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje nejvyšší stav praktikujícího duchovní disciplíny – člověka, který je plně zaměřen na svůj vnitřní svět a nachází štěstí, radost a osvícení v sobě, nikoli ve vnějších objektech. Takový člověk dosáhl osvobození a splynutí s Božstvím. Je to vnitřní mír, který vede k osvobození od materiálních pout a spojení s Božským vědomím.

5-25

Ti, kteří se povznesli nad dvojnosti, které vznikají z pochybností, jejichž mysl je zaměřena na vnitřní svět, kteří vždy jednají v prospěch všech živých bytostí a kteří jsou prosti všech hříchů, dosahují osvobození v Nejvyšším.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje, jak duchovně osvícení lidé (moudří neboli vědoucí) dosahují jednoty s Božským vědomím, což je úplné osvobození od materiálních pout. Tito lidé, kteří se očistili od hříchů, osvobodili se od pochybností a jednají pro dobro druhých, dosahují jednoty s božským vědomím – stavu, ve kterém jsou sjednoceni s Božským vědomím a osvobozeni od materiálního světa.

5-26

Ti, kteří jsou prosti hněvu a všech materiálních tužeb, kteří jsou seberealizovaní, sebekáznění a neustále usilují o dokonalost, brzy jistě dosáhnou osvobození v Nejvyšším.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak praktikující duchovní disciplíny jsou schopni dosáhnout jednoty s Božským vědomím neboli osvobození od materiálního světa dosažením jednoty s Božským vědomím. Tito lidé se osvobodili od tužeb a hněvu – dvou z nejsilnějších překážek na duchovní cestě. Jsou seberealizovaní, disciplinovaní a neustále usilují o duchovní dokonalost. Osvobození takových lidí v Božském vědomí je velmi blízko, protože dosáhli vysokého duchovního stavu, který vede k úplnému osvobození od materiální existence.

5-27

Odpojením se od vnějších objektů smyslů, držením pohledu upřeného na bod mezi obočím, zastavením nádechu a výdechu v nosních dírkách a tím ovládnutím mysli, smyslů a rozumu, praktikující duchovní disciplíny, který usiluje o osvobození, se osvobozuje od tužeb, obav a hněvu.

Vysvětlení: V tomto verši je popsána meditační technika, která pomáhá osvobodit se od vlivu vnějších objektů a soustředit mysl. Je zdůrazněna nutnost odpojit se od objektů smyslů, zaměřit pohled na bod mezi obočím, kontrolovat dýchání a také ovládat mysl, smysly a rozum. Tato praxe pomáhá praktikujícímu duchovní disciplíny osvobodit se od tužeb, obav a hněvu, které jsou hlavními překážkami na duchovní cestě.

5-28

Ten, kdo je vždy v tomto stavu, je skutečně osvobozen.

Vysvětlení: Tento verš uzavírá předchozí myšlenku a potvrzuje, že člověk, který je trvale schopen udržovat takový vnitřní stav, odpojuje se od vnějších rušivých vlivů a ovládá svou mysl a smysly, skutečně dosahuje osvobození od omezení hmotného světa.

5-29

Moudrý, který Mne zná jako nejvyššího poživatele všech obětí a askezí, jako Nejvyššího Pána všech planet a nebeských bytostí, jako příznivce a přítele všech živých bytostí, je osvobozen od hmotného utrpení a dosahuje míru.

Vysvětlení: Tento verš poskytuje klíč k moudrosti pro dosažení vnitřního míru a harmonie. Krišna odhaluje, že Bůh je skutečným poživatelem všech rituálů, askezí a obětí a vládcem všech světů. Ten, kdo chápe tuto pravdu, může dosáhnout duchovního míru. • Poživatel všech obětí a askezí – Krišna vysvětluje, že je tím, kdo přijímá všechny oběti a askeze. Oběti a askeze konané pro Boha jsou ty, které vytvářejí duchovní očištění a vedou k míru. • Vládce všech světů – Krišna naznačuje, že je Nejvyšším Pánem, kterému patří všechny světy a všechny bytosti. Je vládcem všech forem života a vesmíru. • Příznivec všech živých bytostí – Krišna nejen vládne světu, ale je také přítelem a příznivcem všech bytostí. Stará se o blaho všech forem života a přeje si jejich duchovní rozvoj. Ten, kdo si uvědomuje Krišnovu roli jako Nejvyššího Vládce a příznivce, dosahuje vnitřního míru, protože chápe, že vše závisí na Bohu a že Bůh vždy jedná v jeho prospěch.