17-1

Arjuna se zeptal: Ó Krišno, jaký je stav těch, kteří nedodržují principy svatých písem, ale uctívají podle své představivosti? Jsou v dobrotě, vášni nebo nevědomosti?

Vysvětlení: V tomto verši Arjuna klade Krišnovi otázku ohledně stavu lidí, kteří neprovádějí uctívání v souladu s principy svatých písem, ale podle svých představ a víry. Chce zjistit, zda takové jednání odpovídá vlastnosti dobroty, vášně nebo nevědomosti, a tím odhalit duchovní hodnotu tohoto jednání.

17-2

Nejvyšší Pán odpověděl: Podle vlastností, které ovlivňují povahu vtělených duší, lze víru rozdělit na tři druhy – dobrotu, vášeň a nevědomost. Nyní o tom poslouchej.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna odpovídá, že víra vtělené duše může být tří druhů v závislosti na tom, jaké vlastnosti hmotné přírody ji ovlivňují – dobrota, vášeň nebo nevědomost. Vyzývá Arjunu, aby si vyslechl podrobnější vysvětlení o tom, jak tyto vlastnosti ovlivňují lidskou víru a duchovní stav.

17-3

Ó potomku Bharaty, víra každého člověka odpovídá jeho podstatě, ovlivněné hmotnými vlastnostmi. Říká se, že člověk se skládá ze své víry, a jaká je jeho víra, takový je on sám.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že víra každého člověka přímo souvisí s jeho podstatou, kterou tvoří a ovlivňují vlastnosti hmotné přírody. Lidská víra odráží jeho vnitřní stav a lze říci, že člověk je tím, čemu věří, a tato víra určuje jeho jednání a duchovní cestu.

17-4

Lidé, kteří jsou v kvalitě dobra, uctívají bohy; ti, kteří jsou v kvalitě vášně, uctívají démony, a ti, kteří jsou v kvalitě nevědomosti, uctívají duchy a strašidla.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, jak si pod vlivem různých vlastností hmotné přírody lidé vybírají různé objekty uctívání. Ti, kteří jsou v kvalitě dobra, se obracejí k bohům, protože jejich vědomí je čisté a tíhne k duchovnosti; ti, kteří jsou v kvalitě vášně, uctívají démony, protože je vede touha po moci a hmotných požitcích; zatímco ti, kteří jsou v kvalitě nevědomosti, uctívají duchy a strašidla, protože jejich vědomí je zatemněné a nejsou schopni zahlédnout vyšší pravdu.

17-5

Ti, kteří provádějí tvrdé askeze, které nejsou popsány ve svatých písmech, a dělají to vedeni pýchou, egoismem, chtíčem a připoutaností.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna začíná popisovat lidi, kteří provádějí askeze vedeni nesprávnými motivy. Provádějí tvrdé askeze, které nejsou v souladu s pokyny svatých písem, a dělají to vedeni pýchou, egoismem, chtíčem a připoutaností, a takové jednání není duchovní, ale založené na nesprávném pochopení a hmotných touhách.

17-6

Ti, kteří jsou nerozumní a trápí hmotné prvky, z nichž se skládá tělo, a Nejvyšší Duši, která sídlí v těle, jsou považováni za démony.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna pokračuje v popisu těch, kteří provádějí nesprávné askeze, a uvádí, že tito lidé jednají nerozumně a ubližují jak hmotným prvkům svého těla, tak Nejvyšší Duši, která sídlí v těle. Takové jednání je přirovnáváno k démonickému jednání, protože je v rozporu s duchovními principy a ubližuje sobě i Božskému.

17-7

I jídlo, které každý preferuje, je trojího druhu, podle tří kvalit hmotné přírody. Totéž platí pro oběti, askezi a dobročinnost. Nyní poslouchej o rozdílech mezi nimi.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že i výběr jídla závisí na třech kvalitách hmotné přírody – dobru, vášni a nevědomosti. Stejně tak se oběti, askeze a dobročinnost liší podle toho, které kvality tyto činnosti ovlivňují, a Krišna vyzývá Ardžunu, aby si poslechl podrobnější vysvětlení těchto rozdílů.

17-8

Jídlo, které je příjemné těm, kdo jsou v kvalitě dobra, prodlužuje život, očišťuje existenci, dává sílu, zdraví, štěstí a spokojenost. Takové jídlo je šťavnaté, tučné, zdravé a příjemné srdci.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje jídlo, které je příjemné a vhodné pro ty, kdo jsou pod vlivem kvality dobra. Takové jídlo prodlužuje život, očišťuje lidskou existenci, dává sílu, zlepšuje zdraví a také přináší pocity štěstí a spokojenosti. Je šťavnaté, tučné, zdravé a příjemné srdci, tedy vyvolává pozitivní pocity a emoce.

17-9

Příliš hořké, příliš kyselé, slané, horké, štiplavé, suché a pálivé jídlo je příjemné těm, kdo jsou v kvalitě vášně. Takové jídlo způsobuje utrpení, smutek a nemoci.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje jídlo, které je příjemné těm, kdo jsou pod vlivem kvality vášně. Takové jídlo je příliš hořké, příliš kyselé, slané, horké, štiplavé, suché a pálivé a způsobuje utrpení, smutek a nemoci, protože je příliš intenzivní a dráždivé, což odráží destruktivní povahu kvality vášně.

17-10

Jídlo, které bylo uvařeno před více než třemi hodinami, jídlo, které je bez chuti, které se začíná kazit a zapáchat, jídlo, které se skládá ze zbytků a nečistých věcí, je příjemné těm, kdo jsou v kvalitě temnoty a nevědomosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje jídlo, které je příjemné těm, kdo jsou pod vlivem kvality nevědomosti a temnoty. Takové jídlo je uvařeno dávno před jídlem, je bez chuti, začalo se kazit, páchne, skládá se ze zbytků a nečistých věcí, což odráží vliv kvality nevědomosti na lidské volby a naznačuje duchovní a fyzickou degradaci.

17-11

Ze všech obětí ta, která se provádí v souladu s pokyny písem, z povinnosti a kterou provádějí ti, kdo si nepřejí žádnou odměnu, odpovídá kvalitě dobra.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje oběť, která odpovídá kvalitě dobra. Taková oběť se provádí z povinnosti, v souladu s pokyny písem, a provádějí ji lidé, kteří si nepřejí žádnou odměnu nebo osobní prospěch, a toto jednání je nesobecké a zaměřené na plnění duchovní povinnosti.

17-12

Ale oběť, která se provádí za účelem získání nějakého hmotného prospěchu nebo z ješitnosti, ó nejlepší z Bháratů, věz, že odpovídá kvalitě vášně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že oběť, která se provádí s cílem získat nějaký hmotný prospěch nebo z ješitnosti, odpovídá kvalitě vášně. Tento druh oběti není skutečně duchovní, protože je zaměřen na vnější prospěch a uspokojení osobního ega.

17-13

Jakákoli oběť, která se provádí bez ohledu na pokyny písem, nepřináší duchovní potěšení, bez víry, odpovídá kvalitě nevědomosti.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje oběť, která odpovídá kvalitě nevědomosti. Taková oběť se provádí bez ohledu na pokyny písem, nepřináší žádné duchovní potěšení, je bez víry a odpovídá kvalitě nevědomosti, a toto jednání je v rozporu s duchovními principy a neodpovídá skutečné podstatě oběti.

17-14

Tělesná askeze je uctívat Nejvyššího Pána, duchovní učitele, rodiče, takové lidi, kteří se stali čistými, poctivými, dodržují duchovní zdrženlivost a jsou nenásilní.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna začíná vysvětlovat, co je tělesná askeze. Ta zahrnuje projevování úcty Nejvyššímu Pánu, duchovním učitelům, rodičům a starším lidem, stejně jako dodržování čistoty, poctivosti, duchovní zdrženlivosti a nenásilí, a tyto činnosti pomáhají disciplinovat tělo a připravit ho na duchovní praxi.

17-15

Askeze řeči znamená říkat slova, která jsou pravdivá, příjemná, blahodárná a jiné neruší, a také pravidelně recitovat védské texty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, co je askeze řeči. Znamená to mluvit pravdivá, příjemná, blahodárná slova, která neruší a neurážejí ostatní, a askeze řeči zahrnuje také pravidelné recitování védských textů, které pomáhá očistit mysl a naplnit ji duchovním poznáním.

17-16

A spokojenost, jednoduchost, vážnost, sebekontrola a očišťování vlastní existence jsou askeze mysli.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje askezi mysli. Ta zahrnuje spokojenost s tím, co je, jednoduchost, vážnost, sebekontrolu a očišťování vlastní existence, zbavováním se negativních myšlenek a emocí, a že askeze mysli pomáhá zklidnit mysl a připravit ji na hlubší duchovní praxi.

17-17

Tato trojí askeze, kterou s transcendentální vírou provádějí lidé, kteří nečekají na materiální zisk, ale jednají pouze pro Nejvyššího, se nazývá askezí v kvalitě dobra.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že trojí askeze (tělesná, řeči a mysli), kterou s transcendentální vírou provádějí lidé, kteří nečekají na materiální zisk, ale jednají pouze pro Nejvyššího, odpovídá kvalitě dobra. Tato askeze je zaměřena na duchovní zdokonalování a službu Bohu, nikoli na osobní prospěch.

17-18

Askeze prováděná z pýchy, aby se získala úcta, čest a uctívání, se nazývá askezí vášně. Není ani stálá, ani pravá.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje askezi odpovídající kvalitě vášně. Taková askeze se provádí z pýchy, aby se získala úcta, čest a uctívání od ostatních, a není ani stálá, ani pravá, protože není založena na pravé duchovní motivaci, ale na egoistických touhách.

17-19

A askeze, která se provádí z hlouposti, s mučením sebe sama nebo aby se zničili či ublížili jiní, se nazývá askezí v kvalitě temnoty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje askezi odpovídající kvalitě nevědomosti neboli temnoty. Taková askeze se provádí z hlouposti, s mučením sebe sama nebo s úmyslem zničit či ublížit jiným, a je destruktivní a neodpovídá duchovním principům, protože je založena na nevědomosti a zlomyslnosti.

17-20

Dar, který je dán z povinnosti, bez odměny, v pravý čas a na pravém místě, hodnému člověku, je považován za dar v kvalitě dobra.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje dar odpovídající kvalitě dobra. Takový dar je dán z povinnosti, bez jakékoli odměny, v pravý čas a na pravém místě, a hodnému člověku, který si ho upřímně váží a využije ho pro duchovní růst, a tento dar je nesobecký a pochází z čistého srdce.

17-21

Ale dar, který je dán s touhou po odměně nebo s touhou po plodech nebo je dán neochotně, je považován za dar v kvalitě vášně.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje dar odpovídající kvalitě vášně. Takový dar je dán s touhou po odměně nebo s touhou po nějakých příznivých výsledcích v budoucnu a může být dán i neochotně, bez upřímné touhy pomoci, a tento dar je sobecký a není založen na duchovních principech.

17-22

A dary, které jsou dány na nesprávném místě, v nesprávný čas, nehodným lidem nebo bez náležité pozornosti a úcty, jsou považovány za dary v kvalitě temnoty.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna popisuje dar odpovídající kvalitě nevědomosti neboli temnoty. Takové dary jsou dány na nesprávném místě a v nesprávný čas, nehodným lidem, kteří si jich nebudou vážit nebo je zneužijí, a navíc jsou dány bez náležité pozornosti a úcty, což svědčí o dárcově nerozvážnosti a duchovní nevědomosti.

17-23

Od počátku stvoření se tři slova – „pravda, vznešená podstata, duch“ – používala k označení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tato tři slova používali kněží při zpěvu védských hymnů a provádění obětí, aby potěšili Vše Nejvyšší.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje význam tří slov, která se od počátku stvoření používají k označení Nejvyšší Absolutní Pravdy. Tato slova jsou „Om Tat Sat“, což znamená „pravda, vznešená podstata, duch“, a používají je kněží při zpěvu védských hymnů a provádění obětních rituálů, aby potěšili Vše Nejvyšší.

17-24

Proto vykonavatelé transcendentálních rituálů, kteří touží po Vše Nejvyšším, vždy začínají obětování, dobročinnost a askezi slovem „pravda“, v souladu s pokyny svatých písem.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že vykonavatelé transcendentálních rituálů, kteří touží po Vše Nejvyšším, vždy začínají obětování, dobročinnost a askezi slovem „pravda“, které symbolizuje Nejvyšší Absolutní Pravdu. Slovo „tat“ naznačuje zřeknutí se plodů, které pocházejí z obětování, dobročinnosti a askeze. Tato praxe se provádí v souladu s pokyny svatých písem, aby se zajistilo, že rituály budou provedeny správně a s čistým úmyslem.

17-25

Netoužíce po plodech, je třeba provádět různé obětní, dobročinné a asketické rituály a říkat slovo vznešená podstata. Cílem takové transcendentální činnosti je osvobodit se od materiální pout.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že různé obětní, dobročinné a asketické rituály je třeba provádět bez touhy po materiálních plodech, ale se slovem vznešená podstata, které naznačuje věnování činnosti Nejvyšší Pravdě. Slovo „sat“ naznačuje transcendentální činnosti, které pomáhají osvobodit se od materiálních pout. Cílem takové transcendentální činnosti je osvobodit se od pout materiálního světa a dosáhnout duchovní svobody.

17-26

Absolutní Pravda je cílem transcendentální oddanosti a je označována slovem duch. Ó, Pártho, i samotná oběť se nazývá duchem a pravda je vždy v transcendentálním stavu.

Vysvětlení: V tomto verši Krišna vysvětluje, že Absolutní Pravda je cílem transcendentální oddanosti a je označována slovem duch. I samotná oběť, která je prováděna s pravou oddaností a duchovním vědomím, se nazývá duchem. Slovo „sat“ se používá k označení Nejvyššího Pána a k označení samotného aktu obětování, které je věčné. To znamená, že pravda a duchovní činnost se vždy nacházejí v transcendentálním stavu, mimo omezení materiálního světa.

17-27

I pravdu spočívající v obětování, askezi a charitě, ó Pártho, nazývají duchem. A jakákoliv činnost vykonaná za tímto účelem je také nazývána duchem.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna pokračuje ve vysvětlování významu slova duch. Označuje pravdu a duchovní podstatu, která je vlastní obětování, askezi a charitě, pokud jsou prováděny s pravým vědomím a úmyslem. Jakákoliv činnost provedená s takovým duchovním přístupem je považována za ducha, tj. pravdivou a duchovní.

17-28

Ó Pártho, cokoliv se dělá jako oběť, charita nebo askeze bez víry v Nejvyššího, je pomíjivé. To se nazývá nepomíjivé a nehodí se ani pro tento život, ani pro příští.

Vysvětlení: V tomto verši Kršna uzavírá kapitolu zdůrazněním významu víry v duchovní praxi. Cokoliv se dělá jako oběť, charita nebo askeze bez víry v Nejvyššího, je pomíjivé a nedosahuje pravého cíle. Takové činy se nazývají "asat" a nepřinášejí prospěch ani v tomto životě, ani v příštím, protože jim chybí duchovní základ a opravdová oddanost Božskému.